ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.136.2012:52
sp. zn. 8 As 136/2012 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: S. H., zastoupené
JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti žalované: Státní
zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, proti rozhodnutí žalované
ze dne 6. 6. 2012, čj. BJ937-2/99/6/9/2012-SŘ, o kasační stížnosti společnosti ZIMBO
CZECHIA s. r. o., se sídlem Na Zátorách 8, Praha 7, zastoupené JUDr. Marcelou Scheeovou,
advokátkou se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 21. 11. 2012, čj. 10 A 69/2012 - 58,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, rozhodnutím ze dne
6. 6. 2012, čj. BJ937-2/99/6/9/2012-SŘ, zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státní
zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře, ze dne 7. 3. 2012,
čj. CZ31919-1/2012/001/3/2012. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni uložena pořádková pokuta
podle §19 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole ve výši 10 000 Kč.
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 11. 2012,
čj. 10 A 69/2012 - 58, rozhodl, že společnost ZIMBO CZECHIA s. r. o. není osobou
zúčastněnou na řízení ve věci žaloby žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2012,
čj. BJ937-2/99/6/9/2012-SŘ.
[3] Uvedené usnesení krajského soudu napadla společnost ZIMBO CZECHIA
(dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s.
Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107
odst. 1 s. ř. s. Svůj návrh odůvodnil tím, že pokud by ústní jednání proběhlo bez jeho účasti, aniž
by bylo předem o jeho kasační stížnosti rozhodnuto, a to za situace, kdy by mu postavení osoby
zúčastněné na řízení náleželo, došlo by ke zmaření, popř. k omezení možnosti uplatnění jeho
ústavních práv jako zúčastněné osoby. Stěžovatel předpokládá, že příslušný krajský soud vydá
ve věci 19. 12. 2012 rozhodnutí o podané žalobě.
[4] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[5] Podle §107 s. ř. s., věta před středníkem, kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno.
Tento institut představuje dočasnou procesní ochranu stěžovatele před okamžitým výkonem
pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí. Přiznání odkladného účinku
proto musí být vyhrazeno pro mimořádné a ojedinělé případy, a to jen na základě návrhu
stěžovatele. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek
pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých s usnesením
krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Žádost o přiznání odkladného účinku proto musí
být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy.
[7] Nejvyšší správní soud v uvedené věci neshledal důvody pro, které by bylo třeba prolomit
mimořádnost institutu odkladného účinku. Stěžovatel žádným způsobem nerozvedl,
jak konkrétně by se v projednávané věci mělo nepřiznání odkladného účinku dotknout jeho práv.
Pouze obecně poukázal na procesní důsledky usnesení krajského soudu spjaté s nařízením
jednání ve věci samé. Z jeho návrhu nebylo patrné, v čem konkrétně spočívá onen zákonem
předpokládaný výjimečný a závažný stav, který by byl způsoben výkonem napadeného
rozhodnutí a který by později nebylo již možné odčinit, popř. by se tak mohlo stát
jen s vynaložením značných nákladů. Samotné přesvědčení stěžovatele o tom, že mu svědčí
postavení osoby zúčastněné na řízení, nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku.
To, zda mu takové postavení přísluší, bude až předmětem věcného přezkumu kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud k uvedenému doplňuje, že z rejstříku Infosoud na stránkách
www.justice.cz, vyplývá, že krajský soud jednání nařízené na 19. 12. 2012 odročil. S ohledem
na to, že stěžovatel podal kasační stížnost proti shora specifikovanému usnesení, krajský soud
odeslal celý spisový materiál (tj. soudní i správní spis) Nejvyššímu správnímu soudu.
Tato skutečnost sama o sobě brání v rozhodnutí krajského soudu o věci samé a poskytuje
stěžovateli dostatečnou ochranu před jím nastíněnými následky usnesení krajského soudu.
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatel dostatečným způsobem nedoložil, že výkon
nebo jiné právní následky napadeného usnesení krajského soudu by pro něj představovaly
relevantní újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud se nezabýval tím,
zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele tedy dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku nebyly splněny. Proto rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení. Soud zdůrazňuje, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, a nelze z něj jakkoliv
předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. března 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu