ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.27.2013:87
sp. zn. 8 As 27/2013 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Walmark, a.s.,
se sídlem Oldřichovice 44, Třinec, zastoupené JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem
Křenova 438/7, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého
náměstí 4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. FAR: R8/2010,
čj. MZDR65142/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 21. 3. 2013, čj. 11 Ad 17/2011-112,
takto:
I. Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
II. Žalobkyni se u k l á d á zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu
soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Státní ústav pro kontrolu léčiv udělil žalobkyni rozhodnutím ze dne 24. 9. 2010,
sp. zn. SUKLS109199/2010, pokutu ve výši 350 000 Kč za spáchání správních deliktů podle §8a
odst. 1 písm. k) a §8a odst. 3 písm. f) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně
a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“). Žalovaný poté rozhodnutím ze dne
18. 5. 2011 zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv potvrdil.
II.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze.
Městský soud rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Neztotožnil se s výkladem pojmu
„odborník“, který předložila žalobkyně. Dospěl k závěru, že i právnická osoba, zde lékárna,
může být pro účely zákona o regulaci reklamy považována za odborníka. Přitom platí,
že v souvislosti s reklamou na humánní léčivé přípravky zaměřenou na odborníky se zakazuje
jim nabízet, slibovat nebo poskytovat dary nebo jiný prospěch, ledaže jsou nepatrné hodnoty
a mají vztah k jimi vykonávané odborné činnosti (§5b odst. 4 zákona o regulaci reklamy).
Městský soud nepovažoval za důvodné ani ostatní námitky žalobkyně.
III.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Současně požádala o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[4] Stěžovatelka v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedla, že rozsudek
městského soudu obsahuje zjevné a velmi podstatné chyby v aplikaci právní normy a že právní
názor, jenž z napadeného rozsudku i jemu předcházejících správních rozhodnutí vyplývá,
představuje zásadní změnu přístupu účastníků trhu k provádění některých aktivit, které byly
dosud považovány za zákonné. Dále uvedla, že rozhodnutí žalovaného zůstane v právní moci
a stěžovatelka vyměřenou pokutu již zaplatila. Proto odkladným účinkem nevznikne žádným
osobám újma. Přiznání odkladného účinku také podle názoru stěžovatelky není v rozporu
s veřejným zájmem. Stěžovatelka však má obavy, že Státní ústav pro kontrolu léčiv bude
postihovat účastníky trhu za porušení zákona o regulaci reklamy podle právního názoru
vysloveného v rozsudku městského soudu, který dle stěžovatelky není správný.
Domnívá se proto, že je ve veřejném zájmu, aby „tento právní názor nebyl na trhu aplikován
před jeho přezkoumáním Nejvyšším správním soudem“. Přiznání odkladného účinku by tak bylo
v souladu s veřejným zájmem na srozumitelnou a předvídatelnou aplikaci práva.
IV.
[5] Podle vyjádření žalovaného k návrhu na přiznání odkladného účinku žalovaný
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neviděl žádný důvod, neboť nebyly splněny
podmínky §73 odst. 2 s. ř. s. Městský soud napadeným rozsudkem pouze zamítl žalobu
stěžovatelky, přičemž pokutu uloženou ve správním řízení stěžovatelka již zaplatila. Na její právní
postavení ani podnikání tak rozsudek městského soudu neměl žádný vliv. Právní následky
rozsudku pro ni nepředstavují nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla vzniknout přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Tvrzení stěžovatelky o „jakémsi vlivu na trh“ považuje žalovaný za nepodložené
až spekulativní. Opodstatněná je dle žalovaného pouze skutečnost, že přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti nemůže vzniknout žádným osobám újma. Pouze tato skutečnost
však nemůže vést k přiznání odkladného účinku. Totéž platí i o tvrzení, že přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem; žalovaný uvedl, že se více
než předpokládá, že úkony soudu nebudou v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Navíc
by existence důležitého veřejného zájmu měla být posuzována až v případě, že jsou dány důvody
přiznání odkladného účinku. Stěžovatelka rovněž nepodložila žádnými důkazy, že je ve veřejném
zájmu, aby právní názor městského soudu nebyl aplikován na trhu. Proto žalovaný navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
V.
[7] Kasační stížnost nemá dle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně použije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl po zvážení argumentů stěžovatelky k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku nebyly splněny.
[9] Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu institutu odkladného účinku:
kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u něhož by bylo možné odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na něž je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonem stanoveným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Stěžovatelka neprokázala, že by jí měla vzniknout nepoměrně větší újma,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a která by současně
nebyla v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Právě naopak, implicitně uvedla, že jí žádná újma
nevznikne. Nesouhlasila pouze s právním názorem městského soudu a případnými dopady
tohoto právního názoru na trh s humánními léčivými přípravky. Z toho důvodu se dožadovala,
aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek a právní názor krajského
soudu přezkoumal před tím, než se jím začnou řídit další účastníci trhu s humánními léčivými
přípravky a zejména dozorové orgány. K takovému účelu však přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti neslouží. Pokud zákonodárce zavedl ve správním soudnictví takový model,
podle něhož je odkladný účinek spíše mimořádnou vlastností kasační stížnosti přiznávanou
soudem pouze na žádost, není možné jej přiznávat vždy, když krajský soud vysloví nový právní
názor. Tím by došlo k popření výjimečné povahy odkladného účinku a v konečném důsledku
i obcházení zákona.
[11] Stěžovatelka základní požadavek nezbytný pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, totiž hrozbu újmy, neprokázala, ale ani netvrdila. Nemohla proto splnit podmínky
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud by soud vyhověl
návrhu stěžovatelky, nepřispěl by k právní jistotě a kontinuitě, naopak by tyto principy narušil.
Rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv z roku 2010 bylo v dalších řízeních opakovaně
potvrzováno. Přiznání odkladného účinku by tedy způsobilo neopodstatněnou změnu
v dosavadním stavu, což je nežádoucí vzhledem k právní jistotě všech dotčených osob.
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti
nepřiznal.
[13] Návrh na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku soudních
poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu poplatku
ve výši 1000 Kč. Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku je součástí výroku rozhodnutí o tomto návrhu (viz rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, čj. 1 As 27/2012-32).
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy
a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. června 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu