ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.45.2013:39
sp. zn. 8 As 45/2013 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. P., zastoupeného
Mgr. Michaelou Folberovou, advokátkou se sídlem Boloňská 602, Praha 10, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2009, čj. KUJCK 22059/2009/ODSH/as, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6.
2013, čj. 10 A 40/2013 – 132,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2013,
čj. 10 A 40/2013 – 132, se z r ušuj e ve výroku, kterým se zástupkyni žalobce
určuje odměna a náhrada hotových výdajů za poskytnutí právní služby v řízení o žalobě
před krajským soudem. V tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu
k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Michaele Folberové se u r č u je odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 3400 Kč.
Tato částka bude právní zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 24. 4. 2007 (vypraveno 30. 5. 2007), čj. DOP/40943/06/KU, uznal
Městský úřad v Jindřichově Hradci (dále jen „městský úřad“) žalobce vinným ze spáchání
přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl
žalobce dopustit 14. 7. 2006. Za to mu uložil pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost zaplatit
náklady řízení. Z připojené doručenky plyne, že uložení zásilky obsahující rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno 31. 5. 2007, a protože zásilka nebyla v úložní době vyzvednuta, byla 18. 6. 2007
vrácena odesílateli.
[2] Rozhodnutím o přestupku v příkazním řízení ze dne 6. 4. 2008,
čj. DOP/58301/087/KU, městský úřad dále žalobci uložil pokutu 2 500 Kč za přestupky
proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, kterých se měl dopustit
31. 8. 2007 a 4. 1. 2008. Ve správním spise je k tomuto rozhodnutí připojena doručenka,
podle které si žalobce vyzvedl zásilku obsahující toto rozhodnutí 29. 5. 2008.
[3] Žalobce podal proti oběma rozhodnutím městského úřadu odvolání až 18. 5. 2009.
Žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí čj. DOP/40943/06/KU pro opožděnost
rozhodnutím ze dne 3. 7. 2009, čj. KUJCK 22059/ 2009/ODSH/as (dále též „rozhodnutí
o odvolání“).
[4] Žalovaný vydal téhož dne pod stejným číslem jednacím také sdělení k podnětu ze dne
18. 5. 2009 (dále též „sdělení žalovaného“), kterým žalobce informoval, že jeho odvolání
je nutno posoudit jako podnět k přezkumnému řízení, neboť obě rozhodnutí napadená
odvoláním jsou již delší dobu v právní moci. Přezkumné řízení lze zahájit nejpozději do jednoho
roku od právní moci rozhodnutí (§96 odst. 1 správního řádu) a rozhodnutí ve zkráceném
přezkumném řízení podle §98 správního řádu lze vydat nejpozději do 15 měsíců od právní moci
rozhodnutí ve věci. Ve věci čj. DOP/40943/06/KU je přezkumné řízení vyloučeno z důvodu
uplynutí uvedených lhůt. Ve věci čj. DOP/58301/087/KU žalovaný neshledal důvody k postupu
podle §98 správního řádu. Neshledal ani důvody k obnově řízení nebo vydání nového
rozhodnutí.
II.
[5] Žalobce podal dne 5. 10. 2012 správní žalobu k Městskému soudu v Praze,
kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2009 a ochrany proti nečinnosti
žalovaného, kterou spatřoval v tom, že žalovaný dosud nerozhodl o jeho odvolání
proti rozhodnutí městského úřadu čj. DOP/58301/087/KU. Městský soud žalobu postoupil
Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který ji odmítl pro opožděnost.
[6] Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2009 bylo žalobci doručeno dne 16. 7. 2009
a k tomuto datu nabylo právní moci. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí být podána
do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení
nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou (§72 odst. 1
s. ř. s.). Žalobce doručil městskému soudu žalobu více než tři roky po uplynutí zákonné lhůty
k podání žaloby. Protože zmeškání lhůty nelze prominout, musel soud žalobu odmítnout.
[7] Krajský soud se dále zabýval včasností žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného
ve věci odvolání proti rozhodnutí čj. DOP/58301/087/KU. Žalobce tuto žalobu podal
více než dva roky po uplynutí jednoleté lhůty stanovené §80 odst. 1 s. ř. s., která se stanoví
ode dne, kdy správní orgán učinil vůči žalobci poslední úkon. Za tento úkon soud považoval
sdělení z 3. 7. 2009, doručené žalobci dne 16. 7. 2009. Žalobce tedy nevyužil žádné zákonem
stanovené prostředky na ochranu proti nečinnosti podle §80 správního řádu a podal rovnou
žalobu. Žaloba tedy rovněž byla podána opožděně.
III.
[8] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Opakovaně
uváděl, že mu rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2009 nebylo nikdy fakticky doručeno
a že se o jeho existenci dozvěděl až následně, přestože se zdržoval na místě svého trvalého
bydliště a pravidelně si vyzvedával poštu. Mohlo se stát, že poštovní doručovatel nevhodil žalobci
do schránky oznámení o příchozí zásilce. Krajský soud se v napadeném usnesení nevyjádřil
k doručování rozhodnutí žalovaného. Rovněž neuvedl, zda byly splněny všechny podmínky
k řádnému doručení tohoto rozhodnutí, a zda vůbec mohlo rozhodnutí nabýt právní moci.
[9] Protože stěžovateli nebylo napadené rozhodnutí doručeno a toto rozhodnutí
bylo součástí žaloby, lze za den doručení napadeného rozhodnutí považovat den podání
samotné správní žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2011,
čj. 2 As 43/2010 – 42). Nejpozději ode dne podání správní žaloby začala běžet lhůta
k jejímu podání podle §72 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud nesprávně vyhodnotil okamžik doručení
napadeného rozhodnutí žalobci, a proto nesprávně odmítl žalobu pro opožděnost.
[10] Stěžovatel uplatnil výhrady rovněž proti výroku o nákladech řízení. Krajský soud porušil
procesní postup, neboť nezjistil od právní zástupkyně před vydáním napadeného usnesení,
jaké úkony ve věci učinila ke dni vydání usnesení, a přesto rozhodl o nákladech řízení. Právní
zástupkyně stěžovatele proto doplnila výčet dalších úkonů, které učinila v řízení před krajským
soudem (nahlížení do spisu, porada s klientem a replika k vyjádření žalovaného).
IV.
[11] Žalovaný odkázal ve vyjádření ke kasační stížnosti na svá předchozí vyjádření
ve správním řízení i v řízení před krajským soudem.
V.
[12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[13] V projednávané věci stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., avšak s ohledem na charakter přezkoumávaného soudního rozhodnutí
je dán toliko důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tento důvod
je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním.
[14] Kasační stížnost je částečně důvodná.
[15] Nejvyšší správní soud se neztotožnil s kasační námitkou, že rozhodnutí žalovaného
ze dne 3. 7. 2009 nebylo stěžovateli doručeno. Stěžovatel uvedl, že se o existenci
tohoto rozhodnutí dozvěděl až následně a že žalobu podal ihned poté. Takové tvrzení
je především zcela obecné. Stěžovatel nepředkládá žádné podrobnější skutkové okolnosti,
ze kterých by bylo možné zjistit podrobnosti o doručování rozhodnutí o odvolání. Setrvává
na subjektivním přesvědčení, že mu rozhodnutí nebylo doručeno jeho fyzickým předáním.
Kasační námitku rovněž nelze považovat za obecnou výhradu proti institutu tzv. náhradního
doručení. Stěžovatel totiž na jedné straně připouští, že mu rozhodnutí mohlo být doručeno
náhradním způsobem, avšak současně tvrdí, že se o jeho existenci dozvěděl až následně
a že se zdržuje v místě trvalého bydliště. Bližší podrobnosti k případným pochybením
při doručování neuvedl, omezil se pouze na hypotetické úvahy o možné chybě při doručování,
např. tím, že nebylo vhozeno do poštovní schránky oznámení o uložení zásilky.
[16] Správní spis navíc obsahuje, vedle doručenek k prvostupňovým rozhodnutím,
též doručenku k rozhodnutí žalovaného o odvolání a ke sdělení žalovaného. Vyplývá
z ní doručení dne 16. 7. 2009. Je na ní uvedeno číslo jednací, které je shodné s číslem uvedeným
na rozhodnutí i na sdělení. Ani správní spis tak nesvědčí obecné kasační námitce, že stěžovateli
nebylo doručeno rozhodnutí žalovaného o odvolání.
[17] S ohledem na lhůty pro předložení spisu odvolacímu orgánu a pro vydání rozhodnutí
v odvolacím řízení, které stanoví správní řád, musel stěžovatel očekávat, že bude vyrozuměn
o výsledku odvolacího řízení během několika měsíců ode dne, kdy podal odvolání. Stěžovatel
nevysvětlil, proč za těchto okolností vyčkával s podáním žaloby až do roku 2012. Nesdělil soudu,
kdy a za jakých okolností se měl dozvědět o obsahu rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2009,
které mu podle jeho vyjádření nebylo doručeno.
[18] Není případný ani odkaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 6. 2011, čj. 2 As 43/2010 – 42. Soud se v uvedeném rozsudku zabýval tím, zda může
být žaloba odmítnuta pro předčasnost za situace, kdy správní orgán sice nedodržel pravidla
pro doručování, z okolností je však zjevné, že se předmětné správní rozhodnutí dostalo
do dispozice adresáta. Soud uzavřel, že nelze odmítnout žalobu pro předčasnost,
pokud je žalobou napadené rozhodnutí připojeno k textu žaloby a je tedy zjevné, že se žalobce
s tímto správním rozhodnutím nutně musel seznámit. V šetřeném případě soud odmítl žalobu
pro opožděnost, nikoli pro předčasnost. Nenastal ani předpoklad, že rozhodnutí
nebylo stěžovateli řádně doručeno. Uvedený rozsudek proto nelze použít na projednávaný
případ.
[19] Stěžovatel rovněž napadl výrok usnesení krajského soudu o nákladech řízení. Soud
musel nejprve vyřešit otázku, zda je tato kasační námitka přípustná. Kasační stížnost,
která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu,
je totiž nepřípustná podle §104 odst. 2 s. ř. s. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
se touto otázkou zabýval v usnesení ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007 – 64. Dospěl k závěru,
že kasační námitka směřující proti výroku o nákladech řízení je přípustná, pokud kasační stížnost
obsahuje i další námitky podle §103 s. ř. s., které směřují i proti dalším výrokům soudního
rozhodnutí a nejsou nepřípustné podle §104 s. ř. s. Není přitom rozhodné, zda soud shledá
tyto další kasační námitky důvodnými. Lze proto uzavřít, že kasační námitka směřující
proti výroku o nákladech řízení je v této věci přípustná. Zároveň soud shledal, že tato námitka
je i částečně důvodná.
[20] Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, že krajský soud byl povinen
před vydáním rozhodnutí vyzvat jeho zástupkyni k vyčíslení nákladů řízení. Takovou povinnost
soudní řád správní soudu výslovně nestanoví a v této věci z obsahu soudního spisu nevyplývají
okolnosti, pro které by nebylo možné o nákladech řízení rozhodnout podle jeho obsahu.
[21] Krajský soud přiznal právní zástupkyni stěžovatele odměnu a náhradu hotových výdajů
za dva úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání ve věci
samé (doplnění žaloby). Právní zástupkyně stěžovatele namítla, že v řízení před krajským soudem
učinila ještě další tři úkony, za které jí krajský soud odměnu nepřiznal. Jednalo se o nahlížení
do spisu dne 12. 2. 2013, jednání s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 7. 5. 2013 a písemné
podání ve věci samé – repliku k vyjádření žalovaného ze dne 17. 5. 2013. Provedení úkonu ze dne
7. 5. 2013 právní zástupkyně stěžovatele doložila kopií záznamu o jednání, přiloženou ke kasační
stížnosti.
[22] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že právní zástupkyně stěžovatele
požadovala odměnu za nahlížení do spisu ze dne 12. 2. 2013 v době od 14:05 do 14:12 hod.
již v řízení před krajským soudem. Tento požadavek nebyl důvodný. Nahlížení do spisu
je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení
dle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nikoli za samostatný úkon právní služby,
jenž by byl svou povahou nejbližší prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování
ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) ve spojení s §11 odst. 3 advokátního tarifu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, čj. 5 Azs 33/2008 – 40).
[23] Pokud jde o jednání s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 7. 5. 2013, ze soudního
spisu nevyplývá, že došlo k uvedenému jednání mezi zástupkyní a stěžovatelem. Především
z něj však nevyplývá nezbytnost a bezprostřední dopad této porady na probíhající řízení.
Zástupkyně stěžovatele ostatně nepožadovala v řízení před krajským soudem náhradu
za tento úkon právní služby.
[24] Krajský soud však měl přiznat odměnu za úkon právní služby spočívající v podání repliky
k vyjádření žalovaného ze dne 16. 5. 2013. Právní zástupkyně stěžovatele v předmětné replice
polemizuje se závěry žalovaného, aniž by pouze rekapitulovala již uplatněné žalobní námitky.
V tomto ohledu je kasační stížnost důvodná.
[25] Nejvyšší správní soud proto zrušil výrok usnesení krajského soudu o nákladech řízení.
Ve zbytku neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji zamítl.
[26] V novém rozhodnutí o nákladech řízení krajský soud přizná právní zástupkyni stěžovatele
odměnu a náhradu hotových výdajů i za úkon právní služby spočívající v replice k vyjádření
žalovaného ze dne 16. 5. 2013.
[27] Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti ve věci samé úspěšný, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[28] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen soudem ustanovenou zástupkyní.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Soud určil advokátce odměnu v částce 1 × 3100 Kč za jeden úkon právní služby
za písemné podání soudu ve věci samé (kasační stížnost) a 1 × 300 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 4 písm. d), §7, §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) v rozhodném znění, celkem ve výši 3400 Kč. Ustanovená advokátka
není plátcem daně z přidané hodnoty.
[29] Soud nepřiznal advokátce odměnu za zastupování za úkon právní služby ze dne
11. 6. 2013 – jednání s klientem přesahující 1 hodinu. Uvedené jednání se uskutečnilo
ještě před ukončením řízení před krajským soudem a nemělo žádný vztah k řízení o kasační
stížnosti.
[30] Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů za zastupování v řízení
o kasační stížnosti v celkové výši 3 400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. října 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu