ECLI:CZ:NSS:2013:9.AOS.2.2013:56
sp. zn. 9 Aos 2/2013 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci navrhovatelů:
a) H. V., b) J. H., c) V. J., d) L. P., e) T. P., f) M. S., g) M. D., h) R. R., ch) J. M., i) I. P. a
j) P. Z., všichni zast. JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51,
Praha 5 - Smíchov, proti odpůrkyni: obec Černolice, se sídlem Černolice 64, Mníšek pod Brdy,
zast. JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem Nad Petruskou 1, Praha 2,
proti opatření obecné povahy č. 1/2012/OOP ze dne 20. 12. 2012 – územnímu plánu Černolic
a na zrušení rozhodnutí odpůrkyně o námitkách ze dne 19. 12. 2012, č. j. 5-21-2012/ZO, v řízení
o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2013,
č. j. 50 A 7/2013 - 130,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností brojí odpůrkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), jímž bylo zrušeno
opatření obecné povahy č. 1/2012/OOP ze dne 20. 12. 2012, územní plán Černolic, v části
grafického i textového vymezení zastavitelných ploch Z2a, Z9a, Z10a, Z23a, P1a, P1b, P1d a P16
a jímž bylo dále zrušeno rozhodnutí o námitkách podaných navrhovateli v části, v níž se týkají
vymezení zastavitelných ploch Z2a, Z9a, Z10a, Z23a, P1a, P1b, P1d a P16. Dále krajský soud
rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku
112 060,10 Kč k rukám jejich právní zástupkyně.
V podané kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby její kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek, neboť právní následky rozsudku krajského soudu by pro ni znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a zachování existence zrušených částí územního plánu je ve veřejném zájmu obyvatel obce
Černolice.
Ve vztahu k výroku rozsudku krajského soudu o nákladech řízení stěžovatelka uvedla,
že poté, co rezignovali tři zastupitelé, zastupitelstvo obce v době sepisu kasační stížnosti tvořili
čtyři zastupitelé a obec hospodařila podle rozpočtového provizoria. V rozpočtu obce přitom
nejsou volné finanční prostředky k úhradě nákladů řízení ve výši, jakou navrhovatelům krajský
soud přiznal. Případná úhrada těchto nákladů řízení z rozpočtu obce by přitom měla zásadní vliv
na fungování obce a zajišťování potřeb jejích obyvatel. Na základě sdělení Ministerstva vnitra
ze dne 3. 4. 2013, č. 94/2013, se mají dne 20. 7. 2013 konat nové volby do zastupitelstva obce,
po jejichž uskutečnění by mělo začít fungovat nové kompletní zastupitelstvo, a rozpočtové
provizorium by mělo skončit.
Navrhovatelé se ke stěžovatelčinu návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřili.
Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud vyšel z relevantní právní úpravy. Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný
účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ust. §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. se použije přiměřeně.
Dle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
Dle §73 odst. 3 s. ř. s. „přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.“
V návaznosti na citovanou právní úpravu lze obecně konstatovat, že se od navrhovatele,
který žádá přiznání odkladného účinku, především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma, než ta, která by vznikla jiným osobám přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
Dále se od něj očekává též vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její rozsah. Vylíčení podstatných
skutečností musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se takový navrhovatel v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Tyto
skutečnosti potom musí být vylíčeny takovým způsobem, aby z nich byl Nejvyšší správní soud
schopen jednoznačně tvrzenou újmu dovodit. Nejvyšší správní soud však není oprávněn ani
povinen v daném ohledu nahrazovat činnost navrhovatele a vznik újmy na straně stěžovatele
jakkoli dovozovat či dohledávat např. ze soudního nebo správního spisu. Kromě toho
navrhovatele tíží též důkazní břemeno ke svým tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemena
po navrhovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku,
také řádně doložil.
V nynějším případě však stěžovatelka ve vztahu ke zrušení územního plánu pouze
parafrázovala zákonné znění §73 odst. 2 s. ř. s., když uvedla, že právní následky rozsudku
krajského soudu by pro ni znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám. Nejvyšší správní soud konstatuje, že takové tvrzení
vzhledem ke své nekonkrétnosti neskýtá podklad pro to, aby mohl být odkladný účinek kasační
stížnosti přiznán. Není z něj totiž vůbec patrno, v jakých konkrétních skutečnostech pro sebe
stěžovatelka spatřuje újmu v návaznosti na zrušení části územního plánu. Aby mohl být odkladný
účinek přiznán, je třeba, aby stěžovatelka individualizovaným a dostatečně určitým způsobem
újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. popsala a svá tvrzení též doložila. Tvrzeními v návrhu
na přiznání odkladného účinku je nutno újmu konkretizovat, samotná parafráze zákonného textu
stanovujícího podmínky pro přiznání odkladného účinku nepostačuje.
Dále ve svém návrhu stěžovatelka uplatnila tvrzení, že v jejím rozpočtu nejsou volné
finanční prostředky k úhradě nákladů řízení ve výši, jakou navrhovatelům krajský soud přiznal,
a případná úhrada těchto nákladů řízení z rozpočtu obce by přitom měla zásadní vliv
na fungování obce a zajišťování potřeb jejích obyvatel. Ve vztahu k těmto tvrzením musí zdejší
soud zmínit, že z nich není patrno, jakým konkrétním objemem volných peněžních prostředků
stěžovatelka disponuje. Dále není zřejmé, kolik peněžních prostředků je třeba k zajištění
fungování obce a saturování potřeb jejích obyvatel, o nichž se stěžovatelka zmínila, natož
aby stěžovatelka specifikovala, o jaké náklady přesně jde. Pro náležité posouzení stěžovatelkou
zmíněného důvodu pro přiznání odkladného účinku by Nejvyšší správní soud musel být
obeznámen s přesným objemem peněz, s nímž může stěžovatelka nakládat, a dále s výší
i s konkrétní strukturou výdajů, které dala stěžovatelka do souvislosti s fungováním obce
a zajišťováním potřeb jejích obyvatel. Jedině na základě takových informací by mohl zdejší soud
v nezbytné podrobnosti a nezprostředkovaně posoudit, zda stěžovatelka skutečně nedisponuje
dostatečnými prostředky a zda by jí tak mohla vzniknout újma v souvislosti s placením nákladů
řízení a jakou povahu by taková újma mohla mít ve vztahu k jiným osobám. Jedině na základě
dostatečně přesného a určitého vymezení újmy by mohl Nejvyšší správní soud poměřit, jestli
by v případě stěžovatelky skutečně šlo o nepoměrně větší újmu v porovnání s jinými osobami.
Stěžovatelčin návrh však takové posouzení vzhledem ke své obecnosti neumožnil.
Nejvyšší správní soud taktéž zdůrazňuje, že tvrzení, jimiž je podložen návrh na přiznání
odkladného účinku, musí být též doložena. Stěžovatelka přitom ve vztahu ke své finanční situaci
soudu nepředložila jediný doklad. Návrhu na přiznání odkladného účinku tak nebylo možno
vyhovět, jelikož stěžovatelka nepředestřela soudu dostatečně konkrétní tvrzení osvědčující újmu,
natož aby k těmto tvrzením unesla důkazní břemeno.
Za dané situace se Nejvyšší správní soud nemusel zabývat absencí rozporu s veřejným
zájmem, pokud by byl odkladný účinek přiznán, na což stěžovatelka ve svém návrhu poukázala,
jelikož takové posuzování má význam až tehdy, jestliže soud dospěje k závěru, že jsou ostatní
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněny.
Na závěr Nejvyšší správní soud zmiňuje, že zamítavým rozhodnutím o návrhu
na přiznání odkladného účinku žádným způsobem nepředjímá výsledek posouzení samotné
kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu