ECLI:CZ:NSS:2013:9.AOS.4.2013:21
sp. zn. 9 Aos 4/2013 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Jana Passera v právní věci navrhovatelky: A. Č., zast.
JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti odpůrci:
Městský úřad Lovosice, se sídlem Školní 470/2, Lovosice, o návrhu na zrušení opatření obecné
povahy ze dne 21. 12. 2012, č. j. ODSH 160/2011, ve znění opravy ze dne 30. 1. 2013, č. j. ODSH-
220/2013, za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. V., , v řízení o kasačních stížnostech
navrhovatelky a J. Š., zast. JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 705/16,
Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2013,
č. j. 40 A 1/2013 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost navrhovatelky se odmítá.
II. Kasační stížnost J. Š. se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka a paní J. Š. se kasační stížností domáhají zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byl jako nedůvodný
podle ustanovení §101d odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnut návrh navrhovatelky na zrušení opatření obecné
povahy ze dne 21. 12. 2012, č. j. ODSH 160/2011, ve znění opravy ze dne 30. 1. 2013, č. j. ODSH-
220/2013.
Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou splnění
zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou z podmínek je i požadavek
na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů ode
dne doručení rozhodnutí krajského soudu. Osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila
teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti od doručení
rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením §40 s. ř. s., které stanoví,
že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který
počátek lhůty určil.
Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek
krajského soudu, který obsahoval rovněž poučení o možnosti podat proti němu ve lhůtě dvou
týdnů ode dne doručení kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, byl zástupkyni
navrhovatelky i žalovanému doručen dne 24. 6. 2013 (viz č. l. 56 spisu krajského soudu).
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek běhu
dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení rozsudku
krajského soudu, tj. pondělí 24. 6. 2013. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti dle odst. 2 téhož
ustanovení, připadl na den, který se svým pojmenováním shoduje s dnem určujícím počátek běhu
lhůty, tj. pondělí 8. 7. 2013. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti,
tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní
poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Jak lze ověřit ze spisu Nejvyššího správního soudu na č. l. 6, kasační stížnosti navrhovatelky
a paní J. Š. byly obě podány až ve středu 10. 7. 2013, tj. 2 dny po zákonem stanovené lhůtě. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že jak kasační stížnost navrhovatelky, tak i kasační stížnost paní
J. Š. byly podány opožděně. Nejvyšší správní soud se nezabýval skutečností, že za kasační stížnosti
nebyl uhrazen soudní poplatek, ani otázkou věcné legitimace J. Š., neboť podle ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., nezbývá než kasační stížnosti pro jejich opožděnost
bez věcného posouzení odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta. Osobě zúčastněné na řízení nevznikly
žádné náklady ve smyslu ustanovení §60 odst. 5 s. ř. s., náhrada nákladů řízení jí proto nenáleží.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu