ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.176.2012:28
sp. zn. 9 As 176/2012 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Q. D. P.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21,
Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké
policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2012, č. j. CPR-
7425-2/ČJ-2012-9CPR-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2012, č. j. 78 A 13/2012 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“), kterým byla
odmítnuta jeho žaloba pro opožděnost. Odmítnutá žaloba směřovala proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 10. 2012, č. j. CPR-7425-2/ČJ-2012-9CPR-V234, kterým bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, ze dne 11. 5. 2012,
č. j. KRPB-75925-37/ČJ-2012-060028-SV. Posledně zmíněným správním rozhodnutím bylo
stěžovateli uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném
v rozhodné době (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že napadené usnesení vydal místně nepříslušný soud,
a to vzhledem k ust. §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve spojení s §7 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dle
těchto ustanovení je místně příslušným soudem k projednání žaloby proti rozhodnutí o správním
vyhoštění ten soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni. Správní orgán, který rozhodoval v prvním stupni, má sídlo v obvodu Krajského
soudu v Brně, stěžovatel tak má za to, že o odmítnutí jeho žaloby rozhodl místně nepříslušný
soud.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Jedinou uplatněnou kasační námitkou je námitka místní nepříslušnosti Krajského soudu
v Ústí nad Labem, který vydal napadené usnesení o odmítnutí žaloby pro opožděnost. Této
námitce zdejší soud nepřisvědčil.
Vzhledem k tomu, že s. ř. s. nemá vlastní úpravu zkoumání místní příslušnosti soudu,
je třeba plně v souladu s §64 s. ř. s. vyjít přiměřeně z úpravy v prvé a třetí části zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
V tomto smyslu lze poukázat na §105 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud zkoumá místní příslušnost
jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před
vydáním rozhodnutí. Dle zmíněného ustanovení dále platí, že později místní příslušnost soud
zkoumá pouze k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku
přísluší.
Zkoumání místní příslušnosti soudu se koncentruje na počátek řízení, přičemž platí,
že v případě, kdy svou místní nepříslušnost nezkonstatuje soud z úřední povinnosti a ani nebyla
předmětem námitky nepříslušnosti, která by dodržela limitaci pro její uplatnění, může dojít
ke zhojení místní nepříslušnosti. Místně nepříslušný soud se pak stává příslušným, k tomu srov.
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 81
(dostupný stejně jako další zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu z www.nssoud.cz).
V nynější věci byla žaloba adresována Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který o žalobě
také rozhodl, v průběhu řízení přitom nebyla jeho místní příslušnost žádným způsobem
zpochybněna. Poprvé se námitka místní nepříslušnosti objevuje v kasační stížnosti. K obdobné
situaci se Nejvyšší správní soud již v minulosti vyjadřoval, a to např. v rozsudku ze dne
22. 2. 2007, č. j. 2 Azs 156/2006 – 38, na který lze odkázat a ze kterého vyplývá, že nedostatek
místní příslušnosti krajského soudu, který ve věci rozhodoval, namítaný až v kasační stížnosti,
zásadně nezpůsobuje zmatečnost řízení a není tak důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí. To platí
i pro nynější věc, v níž došlo ke zhojení místní nepříslušnosti krajského soudu.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu