ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.182.2012:72
sp. zn. 9 As 182/2012 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci navrhovatele:
Ing. arch. M. S. podání navrhovatele ze dne 20. 11. 2012, o kasační stížnosti proti přípisu
Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, č. j. 3 Na 180/2012 – 16,
takto:
I. Žádost navrhovatele o osvobození od soudních poplatků se zamítá.
II. Navrhovateli se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
III. Kasační stížnost se odmítá .
IV. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) bylo dne 20. 11. 2012 doručeno
podání stěžovatele označené „nové žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce“ adresované ke všem jeho žalobním řízením vedeným u městského soudu.
Podání stěžovatele byla přiřazena spisová značka 3 Na 180 /2012. V reakci na žádost stěžovatele
o zařazení předmětné žádosti ke všem jeho žalobám evidovaným u městského soudu zaslal
městský soud stěžovateli přípis ze dne 29. 11. 2012, č. j. 3 Na 180/2012 – 16, kterým mu sdělil,
že jeho žádosti vyhověl a do všech podání, která učinil u tamního soudu, jeho žádost předal.
Současně jej upozornil, že není třeba činit opakovaně stejná podání. Dodal, že pokud soud
již rozhodl, není třeba rozhodovat znovu; soud by rozhodl pouze v případě, že by se změnila
jeho osobní a finanční situace s tím, že by uvedené musel doložit v každé jednotlivé věci.
Přípis městského soudu ze dne 29. 11. 2012 napadl stěžovatel kasační stížností.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval těmito žádostmi
stěžovatele.
Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména
chránit účastníky řízení, nacházející se v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může být
účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost osvobozen od soudních
poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození od soudních poplatků je dále výchozím předpokladem
pro ustanovení zástupce, které je dle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vázáno na splnění dvou
kumulativních podmínek. První podmínka je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození
účastníka od soudních poplatků (viz výše), druhá z určených podmínek pak spočívá v posouzení,
zda je zástupce nezbytně třeba k ochraně práv navrhovatele. Ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. je tedy
nutno, aby se soud posuzující existenci podmínek pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce nejprve zabýval otázkou zjevné úspěšnosti (neúspěšnosti) podaného
návrhu. V předmětné věci se proto Nejvyšší správní soud primárně zabýval otázkou „zjevné
úspěšnosti“ kasační stížnosti stěžovatele směřující proti přípisu městského soudu, kterým byl
uvědomen o způsobu vyřízení jeho žádosti.
Ačkoli soudní řád správní ve své terminologii vícekrát používá pojem „zjevně“, nepodává
jeho legální definici. Judikatura se pokusila pojem „zjevně“ vyložit např. v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 3. 2006, č. j. 4 Ads 19/2005 - 105, publikovaném
pod č. 909/2006 Sb. NSS, v němž zdejší soud vyslovil, že „zjevná neúspěšnost návrhu by měla být
zjistitelná bez pochyb, měla by být ne sporná a naprosto jednoznačná bez toho, aby bylo prováděno dokazování“.
O zřejmě (zjevně) bezúspěšné uplatňování práva se pak jedná zejména tehdy, jestliže
již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu
ve věci nemůže být vyhověno (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád.
Komentář. I. díl, 7. vydání, Praha : C. H. Beck, 2006, str. 637).
Podle §2 s. ř. s. poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním
právům fyzických a právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví
tento zákon. Ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví ro zhodují
o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“).
V souvislosti s posuzovanou otázkou pak Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku
ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007 - 197, publikovaném pod č. 1717/2008 Sb. NSS, vyslovil,
že „že rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví vymezuje na zákonné úrovni soudní řád
správní, konkrétně ustanovení §4, ve spojení s §2 s. ř. s. Zákonná definice obsahuje tři prvky. Za prvé, jedná
se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v definici uvedených. Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy.“
Ve věci samé následně rozhoduje soud rozsudkem; usnesením jen tam, kde to zákon
stanoví (§53 odst. 1 s. ř. s.). V jiných věcech soud rozhoduje usnesením tam, kde to zákon
stanoví (§53 odst. 2 s. ř. s.). Proti rozhodnutí soudu jsou opravné prostředky přípustné,
jen stanoví-li tak tento zákon (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V projednávané věci byla předmětem podání navrhovatele nová žádost o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce spolu se žádostí o její zařazení ke všem jeho žalobním
řízením vedeným u městského soudu. Ve smyslu shora citovaného rozsudku zdejšího soudu
je zřejmé, že učiněné podání nenaplňuje znaky žaloby, na základě které by městský soud zahájil
přezkumné soudní řízení a vydal v projednávané věci rozhodnutí ve věci samé ve smyslu
ustanovení §53 s. ř. s. Kasační stížnost je potom opravným prostředkem proti pravom ocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak
[§102 s. ř. s.]. Stěžovatel kasační stížností napadl přípis, jímž mu byl městským soudem sdělen
způsob vyřízení jeho žádosti, a je tedy zjevné, že se nejedná o rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví, které by mohlo být před mětem přezkumu Nejvyššího správního soudu
ve smyslu ustanovení §102 s. ř. s. S ohledem na zjevnou bezúspěšnost stěžovatelem podaného
návrhu tak Nejvyšší správní soud stěžovatele neosvobodil od soudních poplatků (výrok I.).
Pokud stěžovatel nesplňuje podmínku pro osvobození od soudních poplatků dle §36 odst. 3
s. ř. s., nesplňuje v důsledku toho ani podmínku pro ustanovení zástupce dle §35 odst. 8 s. ř. s.
(výrok II.).
Shora vyslovené závěry týkající se otázky „zjevné úspěšnosti“ stěžovatelem podaného
návrhu pak z velké části předurčují také posouzení stěžovatelem podané kasační stížnosti.
Jak již bylo uvedeno výše, ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem, popř. usnesením,
stanoví-li tak zákon. V jiných věcech než ve věci samé pak soud rozhoduje pouze usn esením,
a to v případech, kde to zákon stanoví. Pro úkon soudu, jímž pouze uvědomuje účastníka o tom,
že vyhověl jeho žádosti a zařadil jeho podání ke všem řízením, která stěžovatel vede u městského
soudu, není stanoveno, že je soud činí formou usnesením. Podle stávající právní úpravy je možné
rozhodnout usnesením jen tam, kde to stanoví zákon. V jiných případech formy usnesení užít
nelze. Uvedenému výkladu odpovídá i postup, který zvolil městský soud. Z použité formy
je zřejmé, že ani po této stránce nejde o rozhodnutí (chybí např. odůvodnění, poučení
o opravném prostředku), ale jen o sdělení. V tomto případě (sdělení o vyřízení žádosti), kde nejde
o meritorní vyřízení věci a nejedná se o situaci, kdy je rozhodováno usnesením, nemá soud jinou
možnost než věc vyřídit přípisem. Městský soud právě tímto způsobem postupoval. Jelikož s. ř. s.
neumožňuje, aby účastníci řízení nebo osoby zúčastněné na řízení podali proti sdělení krajského,
resp. městského, soudu kasační stížnost (kasační stížnost je dle ustanovení §102 s. ř. s. přípustná
jen proti rozhodnutí), nelze než dovodit (za použití logického výkladu důkazem opaku ve vazbě
na ustanovení §53 odst. 3 s. ř. s.), že kasační stížnost proti napadenému přípisu městského soudu
přípustná není.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů proto pro nepřípustnost kasační stížnost
stěžovatele odmítl [§46 odst. 1 písm. d) s. ř s., za použití §120 s. ř. s. ].
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., za použití §120
s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu