ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.48.2013:39
sp. zn. 9 As 48/2013 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a
soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: S. K.,
zast. Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem Třída Míru 92, Pardubice, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutím žalované ze dne 23. 1. 2013, č. j. CPR-13184-1/ČJ-2012-930310-V237
a č. j. CPR-13184-2/ČJ-2012-930310-V237, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, č. j. 44 A 9/2013 – 52, o návrhu žalované na přiznání
odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla
pro vadu řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu ve smyslu ustanovení §76
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) zrušena její rozhodnutí ze dne 23. 1. 2013, č. j. CPR-13184-1/ČJ-2012-930310-
V237 a č. j. CPR-13184-2/ČJ-2012-930310-237.
S odkazem na požadavek právní jistoty navrhla stěžovatelka přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Poukázala na to, že právní názor krajského soudu je ojedinělý a odporuje nejen
stěžovatelčině vlastní ustálené správní praxi, ale i názoru, který Ministerstvo práce a sociálních věcí
prezentuje na svých webových stránkách v sekci věnované zaměstnávání cizinců. V případě
nepřiznání odkladného účinku by byla stěžovatelka nucena v tomto a obdobných případech
rozhodovat v souladu s názorem krajského soudu, který může být následně Nejvyšším správním
soudem překonán.
Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, soudy ve správním soudnictví poskytují
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je koncipován především jako, za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek, dočasná
procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj
nepříznivého rozhodnutí. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nepoměrně větší újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou nepochybně na straně žalovaného
správního orgánu představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS (byť k částečně odlišné právní
úpravě): „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy
o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení
povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem však nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Podle zmíněného
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu totiž zásadně platí, že zruší-li krajský soud
rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom
závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to,
zda je ve věci podána kasační stížnost. V témže usnesení přitom rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu poukázal i na možné negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti
s přezkumem rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační
stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek
krajského soudu zrušen, dostala by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem.
Ten, vázán právním názorem kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti
správního rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by
důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně
vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce
protichůdná správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí
krajského soudu může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další
žalobou, následně rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí
a procesními instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní
soud připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
V nyní posuzovaném případě byla sice napadená rozhodnutí stěžovatelky zrušena
rozsudkem krajského soudu pro vady řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu,
krajský soud nicméně vyslovil závazný právní názor na interpretaci hmotného práva. S odkazem
na rozsudek krajského soudu ze dne 6. 2. 2013, č. j. 44 A 31/2012 – 50, totiž uvedl, že vyslání
cizince mimo místo výkonu práce možné je, avšak pouze za podmínek stanovených pro pracovní
cestu zákoníkem Práce. Oproti tomu žalovaný, resp. Ministerstvo práce a sociálních věcí setrvávají
na názoru, že tomu možné není. Ve vztahu k tomuto výkladu hmotného práva je pak stěžovatelka
krajským soudem zavázána k doplnění skutkových zjištění a následnému rozhodnutí v souladu
s názorem krajského soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2012
č. j. 5 As 144/2012 - 27). Reálně tak hrozí situace popsaná výše v rozsudku rozšířeného senátu.
Nejvyšší správní soud přitom podotýká, že existence dvou, byť i protichůdných, správních
rozhodnutí jako důsledek soudního řízení, není bez dalšího důvodem pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. V projednávané věci je však názor vyslovený krajským soudem opačný, než
je názor aplikovaný orgány veřejné moci v případech zaměstnávání cizinců. Vzhledem ke
kutečnosti, že porušení povinností cizince plynoucích z vydaného povolení k zaměstnání může
být důvodem pro jeho správní vyhoštění, tedy pro nejcitelnější zásah do jeho postavení, je velmi
žádoucí, aby v souladu s principem právní jistoty byly předmětné otázky řešeny jednotně, v souladu
s platnou právní úpravou a judikaturou správních soudů.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že v uvedeném nežádoucím stavu, který
je v rozporu s principem právní jistoty a týká se zásadních právních otázek, lze spatřovat
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
ve smyslu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. V úvahu by připadala zejména újma žalobkyně, nicméně
je nutno zdůraznit, že vzhledem k tomu, že podle §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., zákona
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, má žaloba proti
rozhodnutí o vyhoštění cizince odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí, tzn. přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti se automaticky aktivuje též odkladný účinek správní žaloby,
nelze správní vyhoštění žalobkyně ani v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vykonat. Žalobkyně přitom Nejvyššímu správnímu soudu ani nesdělila, že by s přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasila, či že by jí v důsledku jeho přiznání mohla
vzniknout jakákoliv újma.
Současně Nejvyšší správní soud shledal, že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, s nímž by naopak byl v rozporu důsledek popsaný výše.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě stěžovatele
jsou dány podmínky podle §73 odst. 2 s. ř. s., proto návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vyhověl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu