ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.5.2013:46
sp. zn. 9 As 5/2013 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. B., zast.
Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 797/3, Olomouc,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor dopravy, se sídlem Jeremenkova
40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2011, č. j. KUOK 23809/2011, ve věci
záznamu bodů v registru řidičů, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2013, č. j. 22 A 54/2011 - 29,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení
o žalobě proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného pro nezaplacení soudního poplatku.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 15. 1. 2013 zaplatil požadovaný soudní
poplatek. Napadené usnesení, kterým krajský soud řízení zastavil, bylo právnímu zástupci
stěžovatele doručeno dne 18. 1. 2013, kdy též nabylo právní moci. Byť tedy stěžovatel soudní
poplatek zaplatil po uplynutí stanovené desetidenní soudcovské lhůty k jeho zaplacení, k jeho
úhradě došlo ještě před nabytím právní moci usnesení o zastavení řízení. Stěžovatel poukázal
na §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o soudních poplatcích“), dle kterého usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví
dříve, než usnesení nabylo právní moci. Do dne sepisu kasační stížnosti krajský soud své usnesení
o zastavení řízení nezrušil, proto stěžovatel podal kasační stížnost. Podotkl, že krajský soud
na skutečnosti, které jsou obsahem kasační stížnosti, byl upozorněn.
Dne 28. 2. 2013 bylo zdejšímu soudu doručeno stěžovatelovo podání z téhož dne
obsahující zpětvzetí kasační stížnost, v němž poukázal na to, že krajský soud napadené usnesení
sám zrušil postupem dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel tak dle svého
vyjádření kasační stížnost podal důvodně, ale po jejím podání byl postupem krajského soudu
uspokojen. S ohledem na shora uvedené, když se kasační stížnost stala bezpředmětnou, podáním
ze dne 28. 2. 2013 „bere žalobu výslovně zpět v celém rozsahu“ a navrhuje, aby soud řízení o kasační
stížnosti zastavil.
Nejvyšší správní soud nemá nejmenší pochybnosti o projevu vůle stěžovatele, kterým
bylo zpětvzetí kasační stížnosti. Stěžovatel sice uvedl, že bere zpět žalobu, nicméně z kontextu
jeho podání jednoznačně vyplývá, že je tím míněna kasační stížnost. Stěžovatel totiž poukazoval
na to, že se postupem krajského soudu jeho dříve podaná kasační stížnost stala bezpředmětnou
a v přímé návaznosti na zpětvzetí „žaloby“ navrhuje zastavení řízení o kasační stížnosti. Dále pak
podání se zpětvzetím adresoval Nejvyššímu správnímu soudu, nikoli krajskému soudu, který
rozhodoval o žalobě, a navíc řízení o žalobě bylo v době sepisu zpětvzetí ze dne 28. 2. 2013
již ukončeno, o čemž stěžovatel věděl, jelikož mu byl rozsudek krajského soudu doručen
21. 2. 2013, takže by nemělo žádný smysl brát zpět žalobu ke krajskému soudu. Nejvyšší správní
soud proto bez nejmenších pochybností hodnotil stěžovatelovo podání ze dne 28. 2. 2013 jako
zpětvzetí kasační stížnosti.
Zdejší soud tak na jeho základě zastavil řízení o kasační stížnosti dle §47 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
za použití §120 s. ř. s., dle něhož soud řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
o kasační stížnosti zastaveno.
V dané věci nebylo možno vyhovět stěžovatelově návrhu na přiznání náhrady nákladů
řízení, který odůvodnil tím, že kasační stížnost byla podána důvodně. Vůči ust. §60 odst. 3, větě
první, s. ř. s. je sice speciální druhá věta tohoto ustanovení, dle které lze navrhovateli vůči odpůrci
přiznat náhradu nákladů řízení, vzal-li navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování
odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, ke zpětvzetí kasační stížnosti
však nedošlo v souvislosti s chováním žalovaného (odpůrce), ale krajského soudu, navíc ani
k uspokojení navrhovatele dle §62 s. ř. s. nedošlo.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu