ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.89.2013:43
sp. zn. 9 As 89/2013 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) Z. S. 6, a b)
Občanské sdružení „Pro Hanspaulku“, se sídlem Matějská 2370/2, Praha 6, oba zast. JUDr.
Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti žalovanému:
Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 3. 2012, č. j. S-MHMP 875702/2011/OST/No, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: Apartments Prague 6, s. r. o., se sídlem 14. října 1307/2, Praha 5, zast. JUDr. Veronikou
Ordnungovou, advokátkou se sídlem U Ladronky 1145/42, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti
osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, č. j. 10 A
89/2012 – 108, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“)
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013,
č. j. 10 A 89/2012 – 108, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2012,
č. j. S-MHMP 875702/2011/OST/No. Tímto rozhodnutím žalovaný na základě odvolání žalobců
a dalších osob částečně změnil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6, odboru výstavby ze dne
22. 6. 2011, č. j. MCP6 058575/2011, sp. zn. SZ MCP6 010027/2011/OV/Kot (dále jen „územní
rozhodnutí“), jímž byla na základě návrhu stěžovatele umístěna stavba „Bytový dům Vila Vista“
(dále jen „stavba“). Ve zbytku žalovaný územní rozhodnutí potvrdil. V kasační stížnosti stěžovatel
požádal o přiznání odkladného účinku.
Stěžovatel uvádí, že v důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného by mohla být zpochybněna
platnost certifikátu autorizovaného inspektora Jaroslava Čecha ze dne 16. 7. 2012, č. j. 120701 (dále
jen „certifikát autorizovaného inspektora“), na jehož základě probíhá stavba. Zrušené rozhodnutí
žalovaného bylo podkladem pro vydání uvedeného certifikátu. Bylo-li by zpochybněno právo
stěžovatele realizovat stavbu, musel by na ní přibližně na tři roky přerušit práce a vznikla by mu
újma spočívající ve zmaření investice v řádech několika miliónů korun, což představuje nepoměrně
větší újmu, než kterou by nesli žalobci či jiné osoby. Doposud stěžovatel proinvestoval 65 miliónů
Kč. Pokud by tyto prostředky stěžovatel měl na termínovaném účtu, vydělal by na úrocích za tuto
domu zhruba 7 800 000 Kč. Další újmu stěžovatel spatřuje v nemožnosti užívat stavbu
v plánovaném termínu dokončení, smluvních sankcích ze strany dodavatelů apod. Případné
zastavení stavby by bylo v rozporu s veřejným zájem, neboť rozestavěná stavba s sebou nese
několik negativních důsledků spočívajících ve zvýšené prašnosti, bezpečnostních rizicích
na opuštěném staveništi, estetickém aspektu dané obytné čtvrti a pozastavení náhradní výsadby
dřevin určených k zachování biotopu v místě se vyskytujících živočichů. Z uvedených důvodů má
stěžovatel za to, že by jeho kasační stížnosti měl být přiznán odkladný účinek.
Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „s. ř. s.“) odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5
s. ř. s. Novelou soudního řádu správního, provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., došlo s účinností
od 1. 1. 2012 ke změně právní úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby v §73
s. ř. s. Podle nového znění §73 odst. 2 s. ř. s. lze žalobě přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Na rozdíl od předchozí právní úpravy tak již není nutné prokazovat
tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu její hrozby), ale nepoměr mezi újmou,
která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí
došlo. Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku uvádí, že mu hrozí nepoměrně větší
újma, než jaká přiznání odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, z důvodu možného
zpochybnění certifikátu autorizovaného inspektora, na jehož základě probíhá realizace stavby.
V případě zastavení prací na stavbě se stěžovatel obává hrozící finanční újmy a dalších negativních
jevů spojených s rozestavěnou stavbou.
Stavební úřad v posuzované věci vydal rozhodnutí o umístění stavby dle ustanovení §79
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění platném
pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“), jímž byla umístěna stavba stěžovatele. Toto
rozhodnutí bylo následně napadeno odvoláním, žalobou u městského soudu a kasační stížností.
Výše uvedená tvrzení stěžovatele o újmě, která mu zrušením územního rozhodnutí hrozí, jsou
všechna opřena o případné zrušení certifikátu autorizovaného inspektora. V důsledku toho
by stěžovatel musel zastavit realizační práce na stavbě.
Uvedené argumenty stěžovatele pro přiznání odkladného účinku neshledal Nejvyšší správní
soud důvodnými, neboť stěžovatel smísil v návrhu na přiznání odkladného účinku dvě rozdílná
řízení. V projednávané věci se jedná o rozhodnutí o umístění stavby, které je ve stavebním zákoně
upraveno v dílu 4, Hlavy III, části třetí nazvané „Územní plánování“. Stěžovatel však svá tvrzení
opřel o důsledky, které by mohly nastat v případě zpochybnění platnosti certifikátu autorizovaného
inspektora. Tento certifikát představuje specifický způsob povolování provádění staveb namísto
stavebního povolení. Upraven je v ustanoveních o zkráceném stavebním řízení, konkrétně v části
čtvrté pod názvem „Stavební řád“, Hlavě I, dílu 1. Již ze samotné systematiky stavebního zákona
vyplývá, že územní řízení a stavební řízení jsou na sebe sice obvykle z časového hlediska navazující,
avšak jinak zcela samostatná správní řízení. Předmětem těchto řízení jsou vzájemně odlišná práva
a povinnosti účastníků řízení. Rozhodnutím o umístění stavby se vymezuje území, na němž bude
stavba situována včetně její základní charakteristiky a některých dalších obecných podmínek pro
umístění stavby. Naproti tomu na základě certifikátu autorizovaného inspektora při splnění dalších
zákonných podmínek může stavebník provést stavbu pouze s podmínkou oznámení záměru
stavebnímu úřadu stavbu fakticky realizovat. Tím je zákonem specifickým způsobem nahrazena
potřeba vydání stavebního povolení. Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že „stavební zákon
obsahuje relativně samostatnou úpravu několika druhů řízení, která na sebe v procesu realizace výstavby mohou
navazovat, a to z chronologického hlediska i míry obecnosti směrem od činnosti plánovací (územní plánování), přes
problematiku umisťování již konkrétních staveb v územním řízení pro stanovení podmínek jejich realizace
ve stavebním řízení. Jednotlivá řízení jsou završována samostatnými správními rozhodnutími (popř. opatřeními
obecné povahy), která jsou samostatně způsobilá soudního přezkumu. Bylo by též v rozporu s požadavkem právní
jistoty, pokud by byl účastník správního řízení oprávněn v řízení brojit proti závěrům, které vyplynuly z řízení jiného
a fakticky tak drogovat předchozí pravomocné správní rozhodnutí“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 2. 2012, č. j. 8 As 54/2011 – 344, dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá
dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Z výše uvedeného dále vyplývá, že územní
rozhodnutí není podkladovým rozhodnutím pro stavební řízení, jak tvrdí stěžovatel, neboť
je samostatným správním rozhodnutím ve smyslu §67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění platném pro projednávanou věc (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 3. 2013, č. j. 9 As 69/2012 – 33).
Stěžovatel opřel své důvody o možnost zpochybnění certifikátu autorizovaného inspektora,
v důsledku čehož by musela být realizace stavby pozastavena. V posuzovaném případě je však
vedeno řízení proti územnímu rozhodnutí, jímž byla stavba umístěna. Zrušení tohoto rozhodnutí
nemá automaticky vliv na platnost vydaného certifikátu autorizovaného inspektora, na jehož
základě probíhá vlastní výstavba. Stěžovatelem uváděné situace by tedy mohly nastat pouze
v případě zpochybnění certifikátu autorizovaného inspektora.
Nejvyšší správní soud na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že stěžovatel
netvrdil a neprokázal hrozící újmu, která by mu mohla nastat v důsledku výkonu či jiných právních
následku napadeného rozsudku. Stěžovatelem uváděné důvody se vztahovaly k důsledkům, které by
mohly nastat jedině v případě zpochybnění platnosti certifikátu autorizovaného inspektora a nikoli
v případě zrušení územního rozhodnutí, jak tomu bylo v posuzovaném případě. V projednávané
věci nebyly zjištěny a prokázány důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu
ustanovení §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud proto návrhu stěžovatele
nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu