ECLI:CZ:NSS:2013:9.AZS.10.2013:21
sp. zn. 9 Azs 10/2013 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: nezl. E. P. – M.,
zast. opatrovníkem Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem Heyrovského 1178, Hradec
Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2012,
č. j. OAM-25/ZA-ZA14-ZA14-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2013, č. j. 28 Az 8/2012 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Janu Urbanovi, advokátu se sídlem
Heyrovského 1178, Hradec Králové, se nepřiznává odměna za zastupování.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
podle ustanovení §33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), ve spojení
s ustanovením §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 2. 2012, č. j. OAM-25/ZA-ZA14-ZA14-2012. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl
o tom, že žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany je ve smyslu ustanovení §10a písm. a)
zákona o azylu nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení §25 písm. i)
zákona o azylu zastavil.
Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou splnění
zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou z podmínek je i požadavek
na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů ode
dne doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením §40 s. ř. s., které stanoví,
že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který
počátek lhůty určil. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení
krajského soudu, které obsahovalo rovněž poučení o možnosti podat proti němu ve lhůtě dvou
týdnů ode dne doručení kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, bylo zástupci stěžovatelky
doručeno fikcí dne 6. 7. 2013 (viz č. l. 25 spisu krajského soudu).
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek běhu
dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení rozsudku
krajského soudu, tj. sobota 6. 7. 2013. Konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti dle
odst. 2 téhož ustanovení, připadl na den, který se svým pojmenováním shoduje se dnem určujícím
počátek běhu lhůty, tj. sobotu 20. 7. 2013. V návaznosti na shora citovanou úpravu v ustanovení
§40 odst. 3 s. ř. s. pak byl posledním dnem lhůty pro včasné podání kasační stížnosti nejblíže
následující pracovní den, tj. pondělí 22. 7. 2013.
Jak lze ověřit z č. l. 4 spisu Nejvyššího správního soudu, kasační stížnost stěžovatelky byla
podána až v úterý 23. 7. 2013, tj. den po zákonem stanovené lhůtě. Nejvyšší správní soud proto
dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně, a z tohoto důvodu ji podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Ustanovený opatrovník stěžovatelů, Mgr. Jan Urban, advokát se sídlem Heyrovského 1178,
Hradec Králové, doložil Nejvyššímu správnímu soudu vyúčtování nákladů zastoupení stěžovatelky.
Ustanovený zástupce si nárokuje odměnu v celkové výši 4 114 Kč, spočívající ve vykonání jednoho
úkonu právní služby dle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v hodnotě 3 100 Kč (sepis
kasační stížnosti). Dále ustanovený zástupce účtuje náhradu hotových výdajů dle §13 advokátního
tarifu ve výši 300 Kč. Mgr. Urban je plátcem DPH, proto k uvedeným částkám připočetl
i 21 % DPH v celkové výši 714 Kč.
S ohledem na skutečnost, že kasační stížnost byla podána opožděně, dospěl Nejvyšší správní
soud k názoru, že úkon provedený ustanoveným zástupcem spočívající v podání kasační stížnosti
nelze hodnotit jako účelný. Naopak lze konstatovat, že ustanovený zástupce nedostál své
povinnosti, kterou je hájit zájmy klienta a poskytovat mu odbornou právní pomoc. Z uvedeného
důvodu zdejší soud rozhodl, že se ustanovenému zástupci stěžovatelky odměna za zastupování
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu