ECLI:CZ:NSS:2013:9.AZS.23.2013:14
sp. zn. 9 Azs 23/2013 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka,
soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudce JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: U.
O. A., zast. Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2013, č. j. OAM-236/ZA-ZA09-P12-2012,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2013, č.
j. 2 Az 2/2013 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele Mgr. Lilianě Křístkové, advokátce se sídlem
nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, se p ř i z n á v á na náhradě nákladů řízení částka 4 114 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2013, č. j. OAM-236/ZA-ZA09-P12-2012, Ministerstvo vnitra
(dále jen „žalovaný“) zastavilo podle §25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), řízení o žádosti žalobce (dále jen „stěžovatel“)
o udělení mezinárodní ochrany; dle citovaného zákonného ustanovení se řízení zastaví, jestliže
„žadatel o udělení mezinárodní ochrany v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo
se o neoprávněný vstup na území jiného státu pokusil “. Takto vymezenou skutkovou podstatu naplnil
stěžovatel pokusem vycestovat s falešným cestovním dokladem dne 18. 12. 2012 z letiště Václava
Havla v Praze do Dubaje s následným pokračováním do Lagosu.
Městský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí žalovaného rozsudkem napadeným kasační
stížností zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního
soudu městský soud především uvedl, že při naplnění podmínek pro aplikaci §25 písm. h) zákona
o azylu vzhledem k procesnímu charakteru tohoto ustanovení žalovaný již nezkoumá důvodnost
žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Důvody, o něž stěžovatel opřel podanou kasační stížnost navrhující zrušení rozsudku
městského soudu, netřeba opakovat, jelikož jsou stěžovateli známy. S kasační stížností spojil
stěžovatel návrh na přiznání jejího odkladného účinku.
Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s ustanovením
§104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném pod
č. 933/2006 Sb. NSS (vyhledatelné též – stejně jako dále citovaná rozhodnutí – na www.nssoud.cz),
v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Závěry v tomto rozhodnutí
traktované jsou zcela použitelné i v nyní projednávané věci; vzhledem k jejich všeobecné
dostupnosti a stabilizovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu podepřené neměnnosti
postačí na ně odkázat.
Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje v konkrétním případě přesah svých vlastních
zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat; neunesení břemene tohoto tvrzení by samo o sobě postačovalo k odmítnutí kasační
stížnosti pro nepřijatelnost. Z kasační stížnosti však lze dovodit, že stěžovatel přesah svých
vlastních zájmů spatřuje v zásadních pochybeních městského soudu a žalovaného spočívajících
v nezohlednění překážek pro vycestování, resp. neaplikování zásady non-refoulement, případně
v nepřezkoumatelnosti naříkaného rozsudku.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že prvá z uvedených námitek byla již jeho
judikaturou řešena; v podrobnostech zde postačí připomenout rozsudek ze dne 16. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 41/2003 - 50. Právní úvahy v tomto rozhodnutí obsažené jsou plně aplikovatelné
i v případu stěžovatele.
Na uvedené rozhodnutí navázal rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007,
č. j. 9 Azs 23/2007 – 64, publikovaný pod č. 1336/2007 Sb. NSS. V tomto rozsudku Nejvyšší
správní soud zdůraznil, že závěry vyslovené v rozsudku č. j. 4 Azs 41/2003 – 50 jsou správné,
avšak je nutno k nim doplnit řešení situace, kdy případ nelze posoudit toliko v intencích
vnitrostátní právní úpravy, ale též v souvislosti s ochranou poskytnutou jakoukoli mezinárodní
smlouvou, jíž je Česká republika vázána, pokud by taková smlouva upravovala problematiku odlišně
od vnitrostátního práva. K uvedenému Nejvyšší správní soud zdůraznil, že takový postup „nelze
uplatňovat automaticky vždy, ale jen tehdy, pokud to skutkové okolnosti vyžadují “, tedy „kdy stěžovatel předložil
ve správním řízení dostatečně přesvědčivé důkazy svědčící o reálném ohrožení jeho života v zemi jeho původu.“
V projednávané věci stěžovatel ani ve správním řízení, ani v žalobě či kasační stížnosti žádná
taková tvrzení nepřednesl; tvrdil pouze, že v zemi původu pomohl zachránit „bílého muže“
uneseného jako odplatu za těžbu ropy v dané oblasti, což mu údajně měla místní komunita vyčítat.
Nehledě na rozpory ve výpovědích (např. stěžovatel původně vypovídal, že zachránění muži byli
dva, vypovídal odlišně o místu, kde měli být drženi – původně v domě starosty, posléze na jiném
neznámém místě - či o vztazích s místním starostou, který mu měl původně vyhrožovat v dané
souvislosti zabitím, později však uvedl, že s ním měl blízký vztah), takové tvrzení není předložením
přesvědčivého důkazu ve smyslu citovaného rozsudku ze dne 14. 6. 2007, č. j. 9 Azs 23/2007 – 64.
Ohledně dalších stěžovatelových námitek možno k věci souhrnně konstatovat, že žalovaný
dospěl procesně bezvadným způsobem k závěru respektujícímu relevantní zákonnou úpravu; práva
stěžovatele nebyla ve správním řízení ani v rozhodnutí jím završeném nikterak zkrácena. Městský
soud správně a s dostatečným odůvodněním žalobu zamítl, a to aniž by se při svém rozhodování
dopustil jakéhokoliv pochybení způsobilého přivodit zrušení stěžovaného rozsudku.
Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele; proto ji dle §104a s. ř. s. odmítl.
O akcesorickém návrhu žádajícím přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo třeba
zvlášť rozhodovat, neboť bezodkladným rozhodnutím o kasační stížnosti samotné se stal tento
návrh požadavkem obsoletním. Nejvyšší správní soud k tomu navíc poznamenává, že kasační
stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má dle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek
(s výjimkou kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva o udělení doplňkové ochrany osobou požívající doplňkové ochrany) vždy.
Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ustanovení §60
odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s.
Ustanovené advokátce se dle §35 odst. 8 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5., §9 odst. 4
písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, přiznává odměna za zastupování 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání kasační
stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, celkem částka 3 400 Kč. Přestože advokátka
na výzvu Nejvyššího správního soudu nedoložila osvědčení, že je plátkyní daně z přidané hodnoty,
toto osvědčení je obsaženo ve spisu městského soudu. Z toho důvodu Nejvyšší správní soud
přiznanou odměnu navýšil o sazbu této daně ve výši 21 % na výslednou částku 4 114 Kč, která
bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu