ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.34.2013:149
sp. zn. Aprk 34/2013 - 149
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana
Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce:
Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce, občanské sdružení, se sídlem Bartákova 1108/38,
Praha 4, zastoupený JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem
Za Zelenou liškou 967, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem
Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2011,
sp. zn. S-MHMP 736861/2011/OST/Fr, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 11 A 17/2012, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČSAD Praha holding a. s.,
se sídlem Pod Výtopnou 13/10, Praha 8, zast. JUDr. Evou Dobrohruškovou, advokátkou
se sídlem Perlová 5, Praha 1, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích),
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 23. 4. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. 4. 2013,
se osoba zúčastněná na řízení (dále jen „navrhovatel“) domáhala určení lhůty k provedení
procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí
ve věci vedené u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 11 A 17/2012.
Svůj návrh odůvodnil navrhovatel tím, že řízení trvá již více jak jeden rok a dosud nebylo
rozhodnuto.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, tak,
že soud učinil potřebné procesní úkony. Třebaže je věc po procesní stránce připravena
k rozhodnutí (tj. žalovaný se ve věci vyjádřil a obě strany dostaly možnost vznést námitku
podjatosti a vyjádřit se k tomu, zda souhlasí s rozhodováním bez nařízení jednání, vyjádřila
se i osoba zúčastněná na řízení), řídí se soud zákonným pravidlem, podle kterého mají být věci
zásadně vyřizovány v pořadí, v jakém k soudu došly. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu
nepatří mezi věci, pro něž je v §56 soudního řádu správního stanoven přednostní režim
nebo pro něž lhůtu k rozhodnutí stanoví zákon. Vzhledem k tomu, že v současné době v senátu
11 A jsou vyřizovány žaloby napadlé v roce 2010, předmětná žaloba není prozatím v pořadí
k projednání, proto městský soud považuje návrh podaný v této věci za nedůvodný a navrhuje
jeho zamítnutí.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že soudem shora
popsaný průběh procesních kroků se shoduje s procesními úkony provedenými městským
soudem (včetně vyžádání správního spisu žalovaného, zaslání vyjádření replik dalším účastníkům)
v nyní posuzované věci.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný
soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
(tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2, věty druhé, zákona
o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí
návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8, věty první,
tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání
a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud
posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to,
ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení tak znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně
pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu,
kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty
k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem
na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení
a na dosavadní postup soudu.
Podstatné je však rovněž to, že městský soud je podle §56 s. ř. s. povinen zásadně
projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci
dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává
a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení
zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu
a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti
opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění
Pokračování Aprk 34/2013 - 150
cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele
(napadeno je rozhodnutí žalovaného o umístění stavby) se však nejedná o věc, která podléhá
režimu přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony, jejichž vykonání bylo
ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém
k němu došla (blíže viz shora uvedená rekapitulace spisu). Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora
uvedeném smyslu nečinný.
Je skutečností, že soud již potřebné úkony k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout, učinil;
od posledního potřebného úkonu (ze dne 14. 6. 2012) již žádného úkonu třeba nebylo. Věc nyní
čeká v pořadí, v jakém k městskému soudu napadla. Na tomto místě soud opakovaně zdůrazňuje,
že vyhovění každému takovému návrhu by totiž ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky,
jejichž žaloby napadly dříve než žaloba navrhovatele.
Pokud Nejvyšší správní soud určuje v takovýchto případech soudům lhůtu k provedení
žádaného procesního úkonu, zvažuje, zda řízení jako celek netrvá excesivně dlouhou dobu;
toto posouzení provádí soud vždy ve vztahu k přezkoumávané materii. Excesivní, uvedeným
pravidlům se vymykající dobu, aniž by soud bez závažného důvodu o věci rozhodl, soud popsal
ve své judikatuře (viz např. sp. zn. Aprk 30/2013). O takový případ se však v dané věci nejedná.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy,
a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. května 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu