ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.35.2013:36
sp. zn. Aprk 35/2013 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: T. N., proti žalovanému:
Úřad vlády ČR, Nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn.11A 163/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č.
6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 7. 5. 2013, který byl Městským soudem v Praze (dále „městský soud“)
postoupen Nejvyššímu správnímu soudu dne 20. 5. 2013, se navrhovatel domáhá určení lhůty
k nařízení ústního jednání nebo rozhodnutí ve věci výše uvedené. Uvádí, že dne 16. 10. 2012 byla
podána u městského soudu žaloba, žalovaný zaslal své vyjádření dne 21. 11. 2012, vyslovil nesouhlas
s rozhodnutím bez jednání a dne 6. 12. 2012 doplnil spis o záznam z jednání rozkladové komise;
od tohoto okamžiku má tedy městský soud k dispozici kompletní spis. Nahlédnutím do spisu dne
3. 5. 2013 navrhovatel zjistil, že od té doby (tj. 6. 12. 2012) nebyl a není ve spise činěn žádný úkon.
Navrhovatel se dovolává rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. Aprk 7/2007 - 68, ze dne
12. 11. 2007, v němž se mimo jiné uvádí, že „pokud pak ve věci nebylo nařízeno jednání (na němž navrhovatel
trvá) ani po uplynutí více jak šesti měsíců od doby, kdy soud má k dispozici kompletní spisový materiál, nutno vyjít
z toho, že dochází nadále k průtahům v řízení a že navrhovatelova stížnost na průtahy nebyla řádně vyřízena; návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2001 Sb., o soudech a soudcích je tak
důvodný.“ Navrhovatel s ohledem na uvedené má za to, že lhůta i v jeho věci již uplynula, a že návrh
na určení lhůty je důvodný.
Předsedkyně senátu, který ve věci rozhoduje v písemném vyjádření uvedla, že řízení o žalobě
bylo zahájeno dne 16. 10. 2012, dne 29. 10. 2012 byly soudem učiněny pokyny, týkající se vedení řízení.
Žalobce dne 8. 11. 2012 na výzvu soudu uhradil soudní poplatek a dne 3. 12. 2012 bylo soudu
doručeno písemné vyjádření žalovaného a byl připojen správní spis. Dne 8. 12. 2012 byl stejnopis
vyjádření žalovaného doručen žalobci. Soud vyřizuje věci v souladu s ust. §56 s. ř. s. v pořadí, v jakém
mu napadly; věci navrhovatele předcházejí dřívější žaloby.
Nejvyšší správní soud z předloženého soudního spisu ověřil skutečnosti výše uvedené a shledal
je pravdivými.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a
zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného
zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před
soudem.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména
v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí
se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony
s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit,
resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup
soudu.
Soud dle §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, je rovněž však povinen
zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li
u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává
a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce,
projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti
nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech
mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území,
rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných
rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní
ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-
li tak zvláštní zákon. O takovou věc se v případě navrhovatele nejedná.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu městského
soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě navrhovatele
nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí bezprostředně po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž
vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.
Dovolává-li se navrhovatel výše označeného rozhodnutí zdejšího soudu, je třeba podotknout,
že za průtahy lze považovat neodůvodněnou a nepřiměřenou nečinnost v řízení, přičemž právě
neodůvodněnost a nepřiměřenost je nutno před vyslovením závěru o průtazích zkoumat v každém
jednotlivém případě, a to individuálně, dle konkrétních skutkových okolností, tedy zejména
i s přihlédnutím k celkové době řízení před soudem, resp. před soudy všech stupňů, které ve věci
rozhodují, resp. rozhodovaly. V případě, na který navrhovatel odkazuje, byla žaloba u soudu podána
v květnu 2005 a do 3. 10. 2007 nebylo ještě soudem rozhodnuto. Délka průtahů tak dosáhla více než
2 let. Nelze tedy vytrhávat z kontextu citace z rozhodnutí zcela nesrovnatelného skutkového stavu věci;
argumentaci navrhovatele tedy nelze přisvědčit.
Pokračování Aprk 35/2013 - 37
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy, a proto
návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle
kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předkyně senátu