ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.45.2012:45
sp. zn. Aprk 45/2012 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Ing. J. L.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2012, č. j. MV - 91557-26/ODK-2011, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 62/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 10. 12. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 12. 2012,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu podle
§174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí ve věci vedené
u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 3 A 62/2012. V návrhu
navrhovatel jako důvod uvedl, že řízení před městským soudem trvá nepřiměřenou dobu
a to více jak šest měsíců, i když se jedná o věc týkající se svobodného přístupu k informacím.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout. Uvedla,
že věc byla podána městskému soudu dne 5. 6. 2012, soud poté učinil veškeré kroky k jejímu
projednání, avšak věci předchází 272 věcí starších. Věc nadto nespadá do okruhu věcí, jež má
soud projednávat podle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. přednostně.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel
se žalobou ze dne 4. 6. 2012, doručenou městskému soudu 5. 6. 2012, domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozhodnutí žalovaného ve věci související s poskytnutím informací vydaného dle
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Městský soud dne 25. 6. 2012
zaslal žalovanému kopii žaloby a vyzval ho, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy
předložil soudu vyjádření k žalobě a úplný správní spis. Dne 30. 7. 2012 bylo městskému soudu
doručeno vyjádření žalovaného k žalobě společně se správním spisem. Soud poté dne v přípise
ze dne 1. 8. 2012 zaslal vyjádření žalovaného k žalobě navrhovateli. Dne 7. 12. 2012 navrhovatel
nahlédl do spisu a následně dne 10. 12. 2012 doručil soudu nyní zkoumaný návrh na určení lhůty
k provedení procesního úkonu.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný
soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
(tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2, věty druhé, zákona
o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí
návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8, věty první,
tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání
a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud
posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to,
ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Městský soud je podle §56 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci
v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody
pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně
návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává
a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti
nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech
mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území,
rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí
o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením,
jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele (napadeno je rozhodnutí
žalovaného podle zákona o svobodném přístupu k informacím) se však nejedná o věc, která
podléhá režimu přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony, jejichž vykonání bylo
ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém
k němu došla (blíže viz shora uvedená rekapitulace spisu). Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora
uvedeném smyslu nečinný. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že navrhovatel
souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání, neboť důsledkem tohoto jeho úkonu nemůže
být ze strany soudu nerespektování zásady projednat a rozhodovat věci v takovém pořadí,
v jakém k němu došly, s výjimkou věcí s režimem přednostního vyřizování. Do tohoto režimu
však věc navrhovatele nespadá; bez vlivu na přednost s vyřízením je i navrhovatelem namítaná
skutečnost, že by měl soud reagovat při vyřízení věci ve lhůtě přiměřené předmětu sporu.
Vyhovění tomuto návrhu by totiž ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky, jejichž žaloby
napadly dříve než žaloba navrhovatele. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů
neshledal ve věci průtahy, a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech
a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu