ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.66.2013:65
sp. zn. Aprk 66/2013 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně nezl. K. V.,
zastoupené zákonným zástupcem P. V., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje,
se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2013, č. j.
JMK 9512/2013, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 37/2013, o návrhu žalobkyně na
určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 18. 10. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 25. 10. 2013,
se „navrhovatelka domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen
„zákon o soudech a soudcích“). V návrhu uvedla, že soudní řízení probíhá od 27. 3. 2013; od dubna
2013 však soud neučinil žádný úkon. Podle navrhovatelky se nejedná o složitou věc, a proto má za to,
že soud je povinen již bezprostředně rozhodnout. Proto žádá, aby byla krajskému soudu stanovena
lhůta, v níž má být nařízeno jednání ve věci samé.
[2] Krajský soud podal k navrhovatelčině žádosti obsáhlé vyjádření; zdůraznil a v příloze o přehledu
neskončených věcí doložil počty věcí, které napadly soudu před 27. 3. 2013 – jednalo se celkem o 179
věcí, z toho 6 věcí spadalo do přednostního režimu vyřizování podle §56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Z předloženého soudního spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že se v záhlaví
označená žalobkyně domáhala žalobou ze dne 27. 3. 2013 zrušení rozhodnutí žalovaného; spolu
s žalobou požádala o osvobození od soudního poplatku a o přiznání odkladného účinku podané
žaloby. Usnesením ze dne 2. 4. 2013 přiznal soud žalobkyni osvobození od soudního poplatku a téhož
dne ji výzvou vyzval k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil
ji o složení rozhodujícího senátu a možnosti namítat podjatost. Přípisem rovněž ze dne 2. 4. 2013 zaslal
soud žalovanému žalobu k vyjádření, současně ho vyzval k předložení úplného správního spisu
a seznámil ho se složením senátu, který žalobu bude projednávat a o věci rozhodovat. Žalobkyně
doplnila žalobní argumentaci v podání ze dne 16. 4. 2013; téhož dne bylo soudu doručeno vyjádření
žalovaného k žalobě. Usnesením ze dne 22. 4. 2013 soud nepřiznal žalobě odkladný účinek. Dne
30. 4. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Žalobkyně doplnila podáním ze dne
21. 5. 2013 žalobu, soudu zaslala usnesení úřadu Městyse Kralice na Hané ze dne 19. 4. 2013 a přípis
Veřejného ochránce práv ze dne 17. 5. 2013. Krajský soud poté (dne 20. 5. 2013) přeposlal doplnění
žaloby žalovanému a žalobkyni vyjádření žalovaného k její žalobě. Obsahem soudního spisu je dále
žádost žalobkyně (soudu doručená dne 21. 10. 2013) o nařízení jednání ve věci samé.
[4] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a
zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného
zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před
soudem.
[6] Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný soud
stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny)
průtahy. Zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy
obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž
by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou
prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci
napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu.
Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá
otázkou, zda v řízení dochází k průtahům s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.
[7] Krajský soud je dle §56 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém
mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání
a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních
poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti
nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního
orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním
řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatelky (napadeno
je rozhodnutí žalovaného ve věci nezaevidování změny místa trvalého pobytu žalobkyně) se však
nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu krajského
soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť soud nebyl v případě navrhovatelky nečinný.
Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil
postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí
tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to i s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu došla. Nelze
tedy konstatovat, že byl ve shora uvedeném smyslu nečinný. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani
skutečnost, že předmět sporu je jednoduchý, jak uvádí navrhovatelka ve svém návrhu. Vyhovění
tomuto návrhu by totiž ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky, jejichž žaloby napadly dříve
než žaloba navrhovatelky. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci
průtahy, a proto návrh podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle
kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
Pokračování Aprk 66/2013 - 66
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu