ECLI:CZ:NSS:2013:APRN.10.2013:26
sp. zn. Aprn 10/2013 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o návrhu na určení
lhůty dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. Nao 61/2013,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 11. 2013 se žalobce (dále jen
„navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesních úkonů v řízení vedeném
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 61/2013. Jako důvod navrhovatel uvedl,
že z vyrozumění, které mu zdejší soud v uvedené věci zaslal (zřejmě tedy z přípisu ze dne
23. 10. 2013, č. j. Nao 61/2013 – 23), plyne, že Nejvyšší správní soud hodlá být nečinný
v zahájeném řízení. Dále vyjádřil nesouhlas se sdělením obsaženým v uvedeném přípise, podle
nějž představuje námitka podjatosti úkon, kterým se disponuje řízením, a který proto musí
splňovat náležitosti stanovené v §37 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
Podle §174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), má-li
účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat
návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru
dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Podle §174a odst. 7 téhož zákona
platí, že pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou
v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje,
dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.
Ze spisu Nejvyššího správního soudu evidovaného pod sp. zn. Nao 61/2013 soud zjistil,
že navrhovatel v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne
17. 5. 2013, č. j. 1244/13 - 1251/13, zaslal dne 20. 9. 2013 Městskému soudu v Praze e-mail,
v němž uvedl, že „namítá zaujatost všech soudců MěS v Praze“. Městský soud předložil Nejvyššímu
správnímu soudu svůj spis k rozhodnutí o námitce podjatosti, Nejvyšší správní soud však věc
posoudil tak, že námitka podjatosti nebyla vznesena v zákonem stanovené formě, a tak o ní nejde
rozhodnout. Navrhovatel námitku vznesl prostřednictvím elektronické pošty bez zaručeného
elektronického podpisu, přičemž toto podání následně nepotvrdil písemným podáním shodného
obsahu, ani nepředložil jeho originál. Uvedenou skutečnost sdělil Nejvyšší správní soud
navrhovateli přípisem ze dne 23. 10. 2013.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh na určení lhůty není oprávněný.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 4 Ads 41/2012 - 32,
představuje námitka podjatosti úkon, kterým se disponuje řízením. Takový úkon tedy musí
splňovat náležitosti stanovené v §37 odst. 2 s. ř. s. Je proto nutné učinit jej buď písemně, ústně
do protokolu, popřípadě v elektronické formě; v takovém případě však musí být podepsán
zaručeným elektronickým podpisem. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří
dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál.
V případě, že tyto podmínky nejsou splněny, k takovému podání se ze zákona nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel předmětnou námitku podjatosti vznesl způsobem,
který neodpovídá požadavkům stanoveným v §37 odst. 2 s. ř. s., nedošlo vůbec k řádnému
zahájení řízení o dané námitce. Je tedy vyloučeno, aby v takovém řízení docházelo ze strany
Nejvyššího správního soudu k průtahům. Nic na tom nemění skutečnost, že navrhovatelovo
podání bylo původně zapsáno do rejstříku Nao. Jedná se o administrativní úkon, který soudu
nebrání v tom, aby následně dospěl k závěru, že podání nebylo učiněno řádným způsobem.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal návrh důvodným.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8, větu druhou, zákona o soudech
a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako
oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu