ECLI:CZ:NSS:2013:KONF.17.2013:14
sp. zn. Konf 17/2013 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Petra Průchy
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1, a dalších účastníků sporu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 194/2012, ve věci žaloby o zaplacení
4000,04 Kč s příslušenstvím: žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4,
Tomíčkova 2144/1, IČ 64949681, a žalované M. F.,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 16 C 194/2012, o zaplacení 4000,04 Kč s příslušenstvím, je správní orgán.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 15. 3. 2013 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věci žaloby vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 16 C 194/2012 týkající se zaplacení 4000,04 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Podle žalobního tvrzení uzavřela žalovaná (M. F.) na základě Objednávky služeb se
žalobkyní smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě žalobkyně
poskytovala žalované služby elektronických komunikací. Doba trvání účastnické smlouvy začala
běžet dnem aktivace zvolené služby, tj. 20. 12. 2007.
Žalobkyně umožnila žalované dobíjení Twist SIM karty z vyúčtování služeb. Tato služba
umožňuje dobíjení jakékoliv Twist SIM karty z tarifního vyúčtování služeb, přičemž dobíjená
částka se účtuje do vyúčtování služeb. Zákazník může dobít kredit jednorázově nebo si nastavit
trvalé dobíjení. Žalovaná využila této služby a následně jí bylo vystaveno vyúčtování služeb
č. 3055041808 ze dne 18. 6. 2008 (za zúčtovací období 13. 5. 2008 – 12. 6. 2008) a č. 3120992008
ze dne 18. 8. 2008 (za zúčtovací období 13. 7. 2008 – 12. 8. 2008), na celkovou částku
14 757,50 Kč, přičemž celková cena za služby Dobití Twist činila 4000,04 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně částku neuhradila, podala žalobkyně dne
19. 9. 2012 žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, v níž se domáhala, aby soud uložil žalované
povinnost zaplatit částku 4000,04 Kč s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení. Žalobkyně
ve svém návrhu uvedla, že se domáhá zaplacení ceny za služby, které jsou službami
elektronických komunikací a k jejichž rozhodování by měl být příslušný Český telekomunikační
úřad. Ten je však toho názoru, že uvedené služby nelze posuzovat podle §1 odst. 2 zákona
o elektronických komunikacích, proto odmítá rozhodovat v otázce týkající se částky připadající
na služby označené jako Dobití Twist. Žalobkyně nicméně s argumentací Českého
telekomunikačního úřadu nesouhlasí a dodává, že prostřednictvím služby Twist mohou zákazníci
využívat služby poskytované žalobkyní, především služby elektronických komunikací, na principu
předplacené služby, tj. využitím služeb do výše kreditu. Kredit pak představuje předem
zaplacenou cenu za služby, které žalobkyně poskytuje, a lze jej využít na všechny služby.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 3. 1. 2013, čj. 16 C 194/2012 - 13, řízení
o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. Povinnost účastníka, popřípadě uživatele, zaplatit cenu za poskytnuté
služby elektronických komunikací vyplývá z §64 odst. 1 zákona. Podle obvodního soudu
povinnost žalované k zaplacení vyúčtování za poskytnuté služby elektronických komunikací
vyplývá z účastnické smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako podnikatelem poskytujícím veřejně
dostupné služby elektronických komunikací na straně jedné a žalovanou jako uživatelem
na straně druhé. Proto v daném řízení nebyla dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení
k rozhodnutí předmětného sporu. Z důvodu nedostatku pravomoci soud řízení zastavil s tím,
že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel odmítá svou kompetenci
k rozhodnutí předmětného sporu, neboť podle jeho názoru je podstatou sporu zaplacení ceny
za službu peněžní transakce. Odkázal na usnesení zvláštního senátu čj. Konf 54/2010 - 9
a čj. Konf 72/2010 - 10, z nichž vyplývá nutnost splnění dvou podmínek, aby byla založena
pravomoc Úřadu k rozhodování sporu: musí se zaprvé jednat o spor mezi osobou vykonávající
telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, resp. uživatelem na straně druhé. Zadruhé
se spor musí týkat povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho
základě. Podle navrhovatele není splněna druhá podmínka – tedy věcné vymezení sporu. Částka
účtovaná žalované za dobití Twist SIM karty není službou elektronických komunikací ve smyslu
§2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službou, prostřednictvím
které žalobkyně převádí peněžní prostředky žalované ve prospěch účtu konkrétní telefonní
stanice využívající službu Twist, přičemž ta je vždy odlišná od telefonní stanice, ze které je převod
hrazen. Účastníkem řízení je tak vždy „darující“ strana (žalovaná), která za službu poskytnutou
žalobcem (nabití kreditu) nezaplatila. Podle navrhovatele tak není na místě zkoumat,
zda „obdarovaná“ strana využije peněžní prostředky na úhradu služeb elektronických komunikací
nebo např. na služby obsahu. Nárok z titulu ceny za službu peněžní transakce tak nesouvisí
s poskytováním služeb elektronických komunikací, proto má podle navrhovatele pravomoc
rozhodnout předmětný spor Obvodní soud pro Prahu 1.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení částky ve výši 4000,04 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující
úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 citovaného zákona
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají
svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Obvodní soud pro Prahu 1 v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla
věc postoupena; zvláštní senát konstatuje, že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke
dni svého rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003 - 18,
publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona o elektronických komunikacích jako
ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně
regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1, věta prvá: „Úřad rozhoduje
spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě.“ S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou provedenou zákonem
č. 153/2010 Sb. vložena do §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích druhá věta:
„Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7)
nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky,
převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, publikovaného pod č. 1994/2010 Sb. NSS, dostupného
na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše
citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout
účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“; službou elektronických komunikací
se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích „služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou
§2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá
nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací,
z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení
„pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“. Zaplacení ceny je přitom
podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností
účastníka, popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalované naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích. Podmínka
osobnostního vymezení sporu je tedy splněna (srov. přiměřeně usnesení zvláštního senátu ze dne
13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9).
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, pokud by šlo o spor
o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací. Zvláštní senát při úvahách o povaze
dotčených služeb vycházel zejména ze Všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech
Republic a. s. a z vyúčtování služeb provedeného žalobkyní. Z podmínek pro poskytování
předplacených služeb obsažených v čl. 16 Všeobecných podmínek vyplývá, že žalobkyně
poskytne k účastníkově SIM kartě kredit ve výši odpovídající zaplacené částce. Tohoto kreditu
lze využít pouze pro čerpání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací za ceny
dle ceníku služeb (srov. čl. 16.5 Všeobecných podmínek). Je tak zřejmé, že sama žalobkyně
vycházela z toho, že předplacený kredit může uživatel využít pouze k využívání služeb
elektronických komunikací poskytovaných žalobkyní.
Podle zvláštního senátu je nutné předplacené SIM karty (prepaid balíčky) považovat
za druh telekomunikační činnosti, resp. součást služeb elektronických komunikací. Obdobný
závěr vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, podle něhož „[n]abídka mobilních
telekomunikačních služeb sestává z prepaid (předplacených) balíčků a smluv o službách postpaid (placených
následně). Pro balíčky prepaid je charakteristické, že zákazník platí cenu telefonních hovorů předem.
Zakoupením předplacené SIM karty nebo jejím dobitím totiž získá určitý počet minut volání, do jehož vyčerpání
může telefonovat. Smlouvy o službách postpaid se naopak vyznačují tím, že počet provolaných minut za určité
období je vyfakturován následně zákazníkovi“ (srov. rozsudek ze dne ze dne 4. 6. 2009 ve věci C-8/08
T-Mobile Netherlands BV a další, Sb. rozh. s. I-04529, bod 11).
U předplacených služeb nelze uměle rozlišovat služby spočívající v dobití SIM karty
peněžními prostředky (na základě kupónu nebo na základě tarifního vyúčtování služeb,
jako tomu bylo v projednávaném případě) a následné čerpání kreditu za využití služeb
elektronických komunikací dle ceníku poskytovatele služeb. Dobití SIM karty spočívající
v převodu peněžních prostředků na účet určité telefonní stanice není samostatnou „peněžní“
službou, jak ve svém návrhu uvádí navrhovatel, neboť nemůže existovat bez poskytování služeb
elektronických komunikací. Ostatně i z Všeobecných podmínek vyplývá vzájemná podmíněnost
dobití kreditu a následného využívání telekomunikačních služeb, neboť kredit lze využít
jen a pouze na čerpání služeb elektronických komunikací. Dobití kreditu a následné poskytnutí
služby elektronických komunikací tak jsou neoddělitelně spojeny a objektivně tvoří jeden celek;
jejich umělé oddělování není možné.
Dobíjení SIM karty ať již formou kupónů či na základě tarifního vyúčtování je tak nutno
chápat jako balíček předplacených služeb mobilního operátora (prepaid balíček), tj. služeb
elektronických komunikací. Konečný spotřebitel si prostřednictvím dobití SIM karty neobstarává
peněžní prostředky či jejich převod, ale obstarává si právo využít v budoucnosti služby
elektronických komunikací poskytované osobou vykonávající telekomunikační činnost
(žalobkyní) do výše svého kreditu (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 3. 2011, čj. 5 Afs 20/2010 - 353, publikovaný pod č. 2447/2011 Sb. NSS).
V této souvislosti je nerozhodné, za jaké služby následně uživatel předplacený kredit
reálně vyčerpá: ať již za služby elektronických komunikací nebo za tzv. služby třetích stran,
které podle judikatury zvláštního senátu nespadají pod §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích (srov. např. usnesení ze dne 20. 4. 2011, čj. Konf 4/2011 - 12, publikované
pod č. 2425/2011 Sb. NSS). U uživatelů předplacených služeb nelze předem zjistit, zda kredit
vyčerpají za služby elektronických komunikací poskytovaných žalobkyní nebo za služby třetích
stran; reálné využití kreditu je zřejmé až ex post po vyčerpání předplaceného kreditu. Rozlišovat
mezi službami elektronických komunikací a službami obsahu a podle nich určovat pravomoc
orgánu k rozhodnutí sporu za nezaplacení ceny za tyto služby je na místě pouze u postpaid
telekomunikačních služeb, tj. tehdy, kdy osoba vykonávající telekomunikační činnost vystaví
uživateli následné vyúčtování poskytnutých služeb, z něhož je patrné reálné čerpání služeb
od žalobkyně, resp. od třetích stran. U prepaid služeb je však takové rozlišování ze své podstaty
vyloučeno, neboť uživateli je na určitou telefonní stanici připsán kredit, o němž není možno
předem stanovit, jak bude využit. Rovněž z textu Všeobecných smluvních podmínek je patrné,
že žalobkyně předpokládala čerpání předplaceného kreditu pouze na jí poskytované služby
elektronických komunikací a s možností využití kreditu za služby třetích stran výslovně
nepočítala.
S ohledem na těsnou provázanost služeb spočívajících v dobití SIM karty na základě
tarifního vyúčtování a následným čerpáním služeb elektronických komunikací poskytovaných
žalobkyní, dospěl zvláštní senát k závěru, že spor o uhrazení ceny za dobití SIM karty na základě
tarifního vyúčtování představuje spor o plnění povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu
o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť s ohledem na vzájemný vztah žalobkyně
a žalované a výše popsaný charakter služby jsou v projednávaném případě splněny podmínky
stanovené v ustanovení §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal služby využité žalovanou za služby
odpovídající službám elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak představuje spor o plnění povinností
uložených na základě zákona o elektronických komunikacích, k jehož projednání a rozhodnutí
je dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (§129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích).
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
správního orgánu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Pravomocné rozhodnutí zvláštního
senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu,
účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále
bude tedy Český telekomunikační úřad pokračovat v řízení o předmětném sporu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. června 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu