ECLI:CZ:NSS:2013:KONF.59.2012:13
sp. zn. Konf 59/2012 - 13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Simona,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, IČO 70106975, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem
v Českých Budějovicích, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 9 C 170/2012, o zaplacení částky 15 413 Kč s příslušenstvím, žalobkyně
CB LIGHTNING s.r.o., IČO 28129041, se sídlem v Dubné 203, zastoupené Mgr. Petrem
Smejkalem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalovanému J.
H.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 15 413 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 170/2012, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2012,
čj. 9 C 170/2012 - 21, se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 26. 9. 2012 se navrhovatel (Český telekomunikační úřad)
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů (dále také „zákon o kompetenčních sporech“) rozhodl kompetenční spor
vzniklý podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) cit. zákona mezi ním a Okresním soudem v Českých
Budějovicích týkající se zaplacení částky 15 413 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14. 12. 2011 smlouvu o poskytování
telekomunikačních služeb v síti Vodafone Czech Republic a.s., dále jen „Vodafone“
(dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně např. zajišťuje a provádí veškeré změny
požadované účastníkem vztahující se k telefonním číslům zapojeným do programu v případě,
že nejsou v rozporu se smlouvou a všeobecnými podmínkami spol. Vodafone, dále též měsíčně
rozesílá vyúčtování služeb. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu využil těchto služeb v měsíci
lednu až dubnu 2012 a neuhradil za ně fakturované částky ve výši 15 413 Kč.
Žalobkyně podala proti žalovanému dne 4. 6. 2012 u Okresního soudu v Českých
Budějovicích žalobu na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 6. 2012,
č. j. 9 C 170/2012 - 21, výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl o nákladech řízení
a výrokem III. určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení
dlužných plateb za telekomunikační služby ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických
komunikacích“), o kterém má podle ustanovení §129 odst. 1 rozhodnout Český telekomunikační
úřad. Pro úplnost pak okresní soud uvedl, že na majetek žalovaného byl dne 6. 9. 2011 prohlášen
konkurz, takže by byl naplněn předpoklad pro zastavení řízení i jestliže by věc byla v pravomoci
soudů (dle §104 odst. 1 o. s. ř.) z toho důvodu, že řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení
insolvenčního řízení soud zastaví, je-li předmětem žaloby pohledávka, kterou věřitel mohl
přihlásit do insolvenčního řízení, což platí i v případě, byl-li již prohlášen konkurz na majetek
dlužníka. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 8. 2012.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“ nebo „ČTÚ“) poté podal návrh
zvláštnímu senátu k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel konstatoval,
že žalobkyně požaduje po žalovaném dlužnou částku, vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovaným. Poskytnutí této služby nelze považovat za službu elektronických
komunikací tak, jak je vymezena v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Navíc
žalobkyně ani není osobou vykonávající komunikační činnost, figurovala pouze jako prostředník
či zprostředkovatel poskytování služeb mezi společností Vodafone a žalovaným, resp. nikdy
neoznámila žádné podnikání v elektronických komunikacích, což navrhovatel doložil výpisem
z evidence podnikatelů v elektronických komunikacích, přístupným na webových stránkách
navrhovatele. Rozhodování o nároku z titulu přefakturace měsíčních poplatků za služby
poskytnuté operátorem Vodafone proto nespadá do rozhodovací pravomoci ČTÚ a orgánem
kompetentním k rozhodování o ceně za tyto služby je soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Spornou otázkou v konkrétní věci zůstává, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnosti
zaplatit cenu za služby třetích stran.
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, rozdělil působnost
ve vykonávání státní správy v oblasti elektronických komunikací mezi ministerstvo a Český
telekomunikační úřad (§3 a §105 a násl. zákona o elektronických komunikacích).
Podle ustanovení §108 odst. 1 písm. g) tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak
tento zákon, Český telekomunikační úřad. Podle §129 odst. 1 věta prvá zákona rozhoduje Český
telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu,
pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou zákona č. 153/2010 Sb. vložena do §129 odst. 1
druhá věta: “Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“.
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, č. j. Konf 38/2009 - 12, dostupném
na www.nssoud.cz, vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí
být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný
předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
Zvláštní senát se zabýval tím, zda byl v posuzované věci naplněn osobní předpoklad
podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem,
popřípadě uživatelem, na straně druhé.
Žalobkyně se v článku I. smlouvy zavázala žalovanému poskytovat základní a volitelné
telekomunikační služby v síti společnosti Vodafone Czech Republic, a. s. za podmínek uvedených
v uzavřené rámcové smlouvě mezi ní a společností Vodafone. Ze všeobecných obchodních
podmínek žalobkyně vyplývá mj. závislost podmínek poskytování služeb na Všeobecných
obchodních podmínkách společnosti Vodafone, např. ve věcech změny tarifů, aktivace
a deaktivace služeb, blokace telefonů v případě krádeže, omezení nebo přerušení poskytování
služeb, pokud účastník poruší Všeobecné podmínky společnosti Vodafone a smluvní podmínky
žalobkyně, nebo závislost vyřízení reklamace ve lhůtách daných společností Vodafone.
K právnímu vztahu žalovaného jako účastníka a společnosti Vodafone všeobecné podmínky
žalobkyně konstatují, že telefonní číslo účastníka bude u společnosti Vodafone registrováno
jménem žalobkyně, nikoliv jménem účastníka, proto účastník (žalovaný) není oprávněn žádosti
o změny směřovat na infolinku Vodafone, ale na kontaktní údaje žalobkyně.
Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je podmíněn nezávisle existujícím smluvním
vztahem žalobkyně a operátora. Pro rozhodnutí kompetenčního sporu však zvláštní senát
posuzoval pouze vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně jako osoba, která umožňuje
účastníkům využít služeb elektronických komunikací operátora v rámci vymezeném
tímto nezávislým smluvním vztahem (rámcovou smlouvou), sama služby elektronických
komunikací neposkytuje, a není proto osobou vykonávající komunikační činnost.
Tou je pouze společnost Vodafone. To, že žalobkyně neposkytuje veřejně dostupné služby
elektronických komunikací, vyplývá i z databáze, kterou vede navrhovatel, a která je přístupná
na jeho internetových stránkách.
Taktéž žalovaného nelze považovat za účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích, protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Pokud by ve věci
byla dána povinnost žalovaného plnit přímo na účet společnosti Vodafone, byť prostřednictvím
žalobkyně, musel by mezi žalovaným a touto společností existovat právní vztah. Zvláštní senát
však existenci takového právního vztahu, jak je výše pojednáno, neshledal.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci tedy nebyla naplněna osobní podmínka podle §129
odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích,
který stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané věci
v souvislosti službami, které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení
je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů
závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených
důvodů mezi společností Vodafone a žalovaným žádný právní vztah nevznikl, nejsou ve věci
naplněny podmínky ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických
komunikacích.
Jelikož nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu podle §129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických
komunikacích, splnění věcné podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích zvláštní senát již neposuzoval. Pravomoc Okresního soudu v Českých
Budějovicích je dána v celém sporu o požadovanou částku.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu
v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2012, čj. 9 C 170/2012 - 21.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o rozhodování
kompetenčních sporů, závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány (§4 odst. 1 písm. a] s. ř. s.) i soudy. Dále bude tedy Okresní soud
v Českých Budějovicích pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. května 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu