ECLI:CZ:NSS:2013:KONF.65.2012:14
sp. zn. Konf 65/2012 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 EC 459/2010, o 71 448 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně ČEZ ICT Services, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1531/3, IČ 26470411,
zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem 28. října 219/438, Ostrava-Mariánské
Hory, a žalovaného J. M.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o zaplacení ceny za přefakturaci
měsíčních poplatků za službu od operátora vedené u Okresního soudu v Jihlavě
pod sp. zn. 22 EC 459/2010, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010 - 78,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 26. 11. 2012 se Český telekomunikační úřad (dále též jen „navrhovatel“)
domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě
ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 22 EC 459/2010.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně (ČEZ ICT Services, a. s., resp. ČEZnet, a. s.) uzavřela se žalovaným dne
15. 2. 2007 „Smlouvu o poskytování komunikačních služeb v mobilních sítích“ č. 07-00211
(dále jen „smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytování komunikační služby v mobilních sítích,
pronájem mobilního telefonu, SIM a zvýhodněné volání pro potřebu zaměstnanců společnosti
Skupiny ČEZ. Ve smlouvě smluvní strany sjednaly pronájem jednoho koncového mobilního
zařízení kategorie „A“ Nokia 6288 za ú hradu ve výši 500 Kč měsíčně. K telefonnímu číslu X
sjednaly smluvní strany tarifní nastavení O2 Optimum Profi. Podpisem smlouvy se žalovaný
zavázal k placení ceny, která je složena ze dvou položek, a to z ceny za pronájem koncového
mobilního zařízení a z „předfakturace“ měsíčních poplatků za službu poskytnutou operátorem
Telefónica Czech Republic, a. s.
Jelikož žalovaný neplatil cenu za poskytované služby, žalobkyně smlouvu dne 18. 1. 2010
vypověděla a návrhem na vydání platebního rozkazu podaným dne 28. 9. 2010 u Okresního
soudu v Jihlavě se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku
s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010 - 78, řízení zastavil
(výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu
úřadu (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok I II.) a o vrácení soudního poplatku
(výrok IV.). Okresní soud vycházel z §7 odst. 1 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, a z §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), a dospěl k závěru, že projednání
a rozhodnutí věci brání nedostatek pravomoci soudu. Jedná se totiž o spor vzniklý podle zákona
o elektronických komunikacích; žalobce poskytoval žalovanému služby jako poskytovatel
telekomunikačních služeb, žalovaný neplnil povinnosti stanovené ve smlouvě mezi stranami
a žalobci tak vzniklo právo požadovat po žalovaném smluvní plnění. Podle okresního soudu
na věci nic nemění to, že žalobce poskytoval služby prostřednictvím třetí osoby,
protože z obchodního rejstříku vyplývá, že je sám také osobou vykonávající telekomunikační
činnost. Okresní soud uzavřel, že k rozhodování ve věci je příslušný Český telekomunikační úřad.
Zvláštní senát se výše specifikovaným usnesením okresního soudu již zabýval,
a to na základě návrhu Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 12. 2011. Zvláštní senát
usnesením ze dne 6. 3. 2012, čj. Konf 100/2011-24, zrušil usnesení okresního soudu v části
týkající se zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu a rozhodl, že příslušným vydat
rozhodnutí ve věci žaloby o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefon u, vedené
u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 EC 459/2010, je soud.
Navrhovatel v nyní podaném návrhu odmítl pravomoc i ve zbývající části sporu ( v části
týkající se zaplacení částky ve výši 51 148 Kč včetně DPH s příslušenstvím) z titulu úhrady
za „přefakturaci“ měsíčních poplatků od operátora. Navrhovatel namítl absenci osobní podmínky
stanovené v §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, jejíž splnění je nutné
pro to, aby ve věci mohl rozhodovat Český telekomunikační úřad. Ze smlouvy uzavřené dne
15. 2. 2007 vyplývá, že měsíční cena, kterou byl žalovaný povinen hradit , se skládá ze dvou částí,
a to z měsíční ceny za pronájem mobilního telefonu a z „přefakturace“ měsíčních poplatků
za službu poskytovanou operátorem. Předmětem smlouvy není podle navrhovatele samotné
poskytování služeb poskytnutých žalobkyni společností Telefónica Czech Republic, a. s.
(resp. Eurotel Praha, spol. s r. o.), ale následné přenechání či zprostředkování těchto služeb
poskytnutých žalobkyni společností Telefónica. V postavení účastníka se tak nachází žalobkyně,
poskytovatelem služeb (osobou vykonávající komunikační činnost) je společnost Telefónica.
Předmětem žaloby je spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným,
k jehož rozhodování má pravomoc Okresní soud v Jihlavě.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování ně kterých kompetenčních sporů,
je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou
pravomoc Okresní soud v Jihlavě, navrhovatel po postoupení věci popírá pravomoc rozhodovat
spor v části týkající se zaplacení částky za „přefakturaci“ měsíčních poplatků ve výši 51 148 Kč
včetně DPH s příslušenstvím. Jedná se proto o negativní kompeten ční spor, k jehož projednání
je příslušný zvláštní senát podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát poprvé v usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, (dostupné na www.nssoud.cz) vyslovil, že pravomoc navrhovatele
rozhodovat účastnické spory podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
je založena naplněním osobního a věcného předpokladu.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích se naplní tehdy, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající
komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování sítí
elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se dle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („ účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“);
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory podle §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích vznikne tehdy, týká-li se spor povinností uložených
zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě; povinnost uhradit cenu
za poskytnutou službu je základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby
podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát opakovaně rozhodoval o pravomoci v kompetenčních sporech,
v nichž se žalobce (dle obsahu spisu osoba odlišná od osoby poskytovatele služeb elektronických
komunikací) domáhal na povinné osobě plnění za služby elektronických komunikací.
Zvláštní senát přitom rozlišil situace, kdy nárok na plnění žalovanou osobou (zaplatit cenu
dle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích) původně vznikl osobě vykonávající
komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích jako poskytovateli služeb
elektronických komunikací a na žalobce - osobu odlišnou - přešel teprve smluvním postoupením
pohledávky (cessio voluntaria). V těchto případech zvláštní senát rozhodl o pravomoci navrhovatele
s tím, že postoupením pohledávky se její charakter nemění, neboť se nejedná o zánik
dosavadního a vznik nového závazkového vztahu, ale o změnu závazku v jeho subjektu,
přičemž rozhodující je splnění podmínek pravomoci navrhovatele v okamžiku vzniku tohoto
závazku (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, dostupné
na www.nssoud.cz).
Zvláštní senát se zabýval dalšími případy, ve kterých žalobce na základě smluvního vztahu
pouze umožnil žalovanému využít služeb elektronických komunikací poskytnutých osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích,
např. z důvodu sjednání výhodnější ceny za tyto služby mezi žalobcem a poskytovatelem služby
(srov. např. usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 12. 2010, čj. Konf 59/2010 - 12, ze dne
30. 3. 2011, čj. Konf 71/2010 - 12, vše dostupné na www.nssoud.cz). V těchto věcech zvláštní
senát vyslovil, že je dána pravomoc soudu.
Proto, aby zvláštní senát zjistil, o který případ se nyní jedná, posuzoval povahu smluvního
vztahu žalobkyně a žalovaného. Tento vztah založila „Smlouva o poskytování komunikačních služeb
v mobilních sítích“ č. 07-00211 ze dne 15. 2. 2007 (dále jen „smlouva“), sjednaná jako inominátní
smluvní typ podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku. Zvláštní senát v usnesení ze dne
7. 5. 2010, čj. Konf 14/2010 - 8, publikovaném pod č. 2115/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz,
vyslovil pravidlo, že pro určení orgánu příslušného rozhodovat spory vzniklé na základě smlouvy
„není relevantní, jak byla předmětná smlouva formálně označena, nýbrž její skutečný obsah“. Samotné sjednání
smlouvy označené jako smlouva o poskytování telekomunikačních služeb,
byť i s poskytovatelem, který získá oprávnění vykonávat komunikační činnost od navrhovatele
(jako v případě žalobkyně), proto neznamená automatické založení pravomoci navrhovatele
rozhodovat spor.
Ze smlouvy vyplývá, že předmětem smlouvy bylo poskytování komunikační služby
v mobilních sítích, pronájem mobilního telefonu, SIM a zvýhodněné volání pro potřebu
zaměstnanců společnosti Skupiny ČEZ. Ve smlouvě smluvní strany sjednaly pronájem jednoho
koncového mobilního zařízení kategorie „A“ Nokia 6288 za úhradu ve výši 500 Kč měsíčně.
K telefonnímu číslu X sjednaly smluvní strany tarifní nastavení O2 Optimum Profi.
Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je podmíněn nezávisle exist ujícím smluvním
vztahu žalobkyně a operátora. Žalobkyně jako osoba, která umožňuje účastníkům využít služeb
elektronických komunikací operátora v rámci vymezeném tímto nezávislým smluvním vztahem,
v tomto případě sama služby elektronických komunikací nevykonává, a není proto osobou
vykonávající komunikační činnost. Tou je pouze společnost Telefónica. Žalobkyně
proto není osobou poskytující sjednané služby elektronických komunikací podle §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích.
Taktéž žalovaného nelze považovat za účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích, protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Pokud by žalovaný
byl povinen plnit společnosti Telefónica, byť prostřednictvím žalobkyně, musel by mezi
žalovaným a touto společností existovat právní vztah. Zvláštní senát však existenci takového
právního vztahu, jak je výše pojednáno, neshledal.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci tedy nebyla naplněna osobní podmínka podle §129
odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci zalo žena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o ele ktronických komunikacích,
který stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané
věci v souvislosti s žalobkyní poskytnutými službami nejedná. Smyslem citovaného ustanovení
je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů
závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených
důvodů mezi společností Telefónica a žalovaným žádný právní vztah nevznikl, nejsou v e věci
naplněny podmínky ani pro aplikaci §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických
komunikacích.
Jelikož nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci navrhovatele (Českého
telekomunikačního úřadu) podle §129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických
komunikacích, splnění věcné podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích zvláštní senát již nemusel posuzovat.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu
v Nymburce ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010 - 78, v té části, jíž bylo rozhodnuto
o postoupení sporu Českému telekomunikačnímu úřadu ve věci zaplacení částky za poskytnuté
služby za „přefakturaci“ měsíčních poplatků od operátora. Okresní soud proto bude rozhodovat
o celé žalobě ze dne 28. 9. 2010, tedy jak o pohledávce z nezaplacené ceny za pronájem a prodej
mobilního telefonu – jak vyslovil zvláštní senát již v usnesení ze dne 6. 3. 2012,
čj. Konf 100/2011 - 24, tak ve zbývající části pohledávky.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Jihlavě pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. března 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu