ECLI:CZ:NSS:2013:NA.46.2013:8
sp. zn. Na 46/2013 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: J. H., proti
žalovanému: Finanční arbitr, se sídlem Legerova 1584/69, Praha 1 – Nové Město, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného o námitkách ze dne 7. 12. 2012, reg. č. 103/2011,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 12. 2. 2013 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena žaloba žalobkyně proti
v záhlaví specifikovanému rozhodnutí žalovaného o námitkách.
[2] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se může věcí zabývat meritorně
a rozhodnout ji a dospěl k závěru, že v daném případě je namístě postup podle §46 odst. 2
zákona č. 150/2002, soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož soud návrh
odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat
a rozhodnout soud v občanském soudním řízení anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání
rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.
[3] Z listin přiložených k žalobě Nejvyšší správní soud zjistil, že se žalobkyně návrhem
domáhala zahájení řízení před žalovaným proti instituci Euro Benefit, a.s. o předložení dokladu
o proplacení 1.000.000 Kč, vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 1.700.000 Kč v návaznosti
na smlouvu o úvěru, kterou s uvedenou institucí uzavřela. Tento návrh finanční arbitr nálezem
ze dne 10. 9. 2012 zamítl. Proti nálezu podala žalobkyně námitky, ovšem i ty byly finančním
arbitrem zamítnuty výše uvedeným rozhodnutím.
[4] Nejvyšší správní soud uvádí, že rozhodovací pravomoc arbitra vyplývající z §1 odst. 1
zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, je pravomocí správního orgánu rozhodovat
v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním.
Soudní kontrola činnosti finančního arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené
§1 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi tedy spadá do režimu části páté zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007,
čj. 2 Afs 176/2006 – 96).
[5] Nejvyšší správní soud proto podle §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť žalobce
se podanou žalobou domáhal rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví ukončeno
a žalobce se v intencích uděleného poučení může domáhat ochrany svých soukromých práv
u obecného soudu v občanském soudním řízení.
[6] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této věci žalobu podle
části páté občanského soudního řádu k místně příslušnému okresnímu
(obvodnímu) soudu (§46 odst. 2 s. ř. s.). V případě včasného podání žaloby
zůstávají účinky procesních úkonů učiněné v tomto řízení zachovány (§82 odst. 3
o. s. ř.).
V Brně dne 6. března 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu