ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.28.2013:24
sp. zn. Nad 28/2013 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Ing. arch. M.
K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, v řízení o žalobě, doručené Krajskému soudu v Plzni dne 7. 1. 2013, o nesouhlasu
Městského soudu v Praze s postoupením věci,
takto:
K projednání věci je p ř í s lu š n ý Krajský soud v Plzni.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 7. 1. 2013 ke Krajskému soudu v Plzni (dále také „krajský soud“) žalobu,
kterou se domáhal toho, aby soud přikázal žalovanému zabývat se jeho žádosti o přiznání
odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné
moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o odpovědnosti za škodu“).
Žalobu zdůvodnil tak, že Nejvyšší správní soud rozhodl, že výklad zákona o pomoci
v hmotné nouzi, jenž zastává žalovaný, je v jednom bodě chybný, což vede k nezákonným
rozhodnutím vůči oprávněným osobám, přičemž žalovaný na svém výkladu i přes rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu trvá. Žalobce požádal následně žalovaného o odškodnění, které nebylo
žalovaným z důvodu odmítnutí závěrů správních soudů přiznáno
Krajský soud usnesením ze dne 31. 1. 2013, č. j. 30 A 2/2013-11, postoupil věc Městskému
soudu v Praze (dále jen „městský soud“), neboť dospěl k názoru, že se jedná o žalobu na ochranu
proti nečinnosti směřující vůči žalovanému, jenž má sídlo v Praze. Z uvedeného důvodu je dle jeho
názoru k projednání věci místně příslušným Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“).
S postoupením věci městský soud vyjádřil nesouhlas v souladu s ustanovením §7 odst. 5
větou druhou zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Městský soud uvedl, že žaloba je rozporná, neboť obsahově a označením se týká
uplatnění soukromoprávního nároku podle zákona o odpovědnosti za škodu, tj. žaloby na plnění,
ale petitem se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu podle ustanovení §79 a
násl. s. ř. s. S ohledem na vady žaloby nelze podle městského soudu určit místní příslušnost, neboť
není zjevné, zda se jedná o civilní nebo správní žalobu.
Městský soud dále odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013,
č. j. Nad 16/2013-30, ve skutkově totožné věci, které se navíc týkalo stejného žalobce. V tomto
usnesení zdejší soud přisvědčil závěrům městského soudu a rozhodl, že k projednání věci
je příslušný krajský soud.
Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu se od již učiněných závěrů odchýlit.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009, č. j. 7 Aps 2/2009 – 197,
„pro určení žalobního typu není rozhodné, jak žalobce žalobu označil, ale je třeba ji posuzovat podle jejího obsahu,
přičemž pro soud je závazný její petit. Pokud by byl mezi obsahem žaloby a navrženým petitem rozpor, popř. byl
rozporný samotný petit, bylo by třeba takovou vadu nejprve odstranit (srov. §37 s. ř. s. a §43 o. s. ř.).“
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011 – 42,
„Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal, že by v žalobě ze dne 24. 8. 2011 byly uvedeny všechny
zákonem požadované náležitosti. Z jejího obsahu totiž nebylo zcela jasné, čeho se týkala, proti komu směřovala a co
žalobkyně navrhovala. Ze znění žaloby tedy nebylo zřejmé ani to, zda se žalobkyně vůbec domáhala zrušení
správního rozhodnutí. Krajský soud v Českých Budějovicích měl proto v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. nejprve vyzvat
žalobkyni k odstranění vad podání a ujasnit si, čeho se žalobkyně tímto zjevně nejasným podáním domáhá. Místní
příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s. lze určit teprve v návaznosti
na konkrétní předmět soudního řízení.“
Nejvyšší správní soud konstatuje, že žaloba, doručená krajskému soudu dne 7. 1. 2013
obsahuje zjevný rozpor mezi jejím faktickým obsahem a petitem. Žalobce v žalobě popisoval,
že žalovaný nevyhověl jeho žádosti o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle
zákona o odpovědnosti za škodu a že se proto domáhá nápravy u soudu, přičemž ale petit
formuloval tak, že se domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu (srov. ustanovení §81
odst. 2 s. ř. s.); a to navíc za situace, kdy již ze samotné žaloby je zjevné, že žalovaný ve věci rozhodl
zamítavě. Rozpornost žaloby zjevně pramení z toho, že žalobce je právní laik, jak ostatně sám
v žalobě konstatuje, přičemž právě z tohoto důvodu (své neznalosti relevantní právní úpravy)
požaduje ustanovení advokáta k ochraně svých zájmů.
V takovém případě bylo na místě, aby Krajský soud v Plzni ve smyslu usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011 – 42, vyzval žalobce k odstranění vad své
žaloby v tom směru, aby bylo zřejmé, čeho se konkrétně domáhá; a to buď žaloby na ochrany proti
nečinnosti žalovaného podle ustanovení §79 a násl. s. ř. s., k jejímuž projednání jsou příslušné
správní soudy podle s. ř. s., nebo žaloby na plnění podle ustanovení §15 odst. 2 zákona
o odpovědnosti za škodu ve spojení s ustanovením §80 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž k projednání takové žaloby
nejsou správní soudy příslušné a věc by proto bylo nutné odmítnout podle ustanovení §46 odst. 2
s. ř. s. Teprve po vyjasnění této otázky bude případně možné se zabývat otázkou místní příslušnosti
podle ustanovení §7 s. ř. s., neboť není vyloučeno, že správní soudy nejsou k projednání této věci
vůbec příslušné.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal nesouhlas městského soudu
s postoupením věci krajským soudem důvodným, a proto rozhodl podle ustanovení §7 odst. 5
s. ř. s. tak, že k řízení o návrhu (žalobě) ze dne 7. 1. 2013 je místně příslušný Krajský soud v Plzni.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu