ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.35.2013:59
sp. zn. Nad 35/2013 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce Ing. V. V.,
zastoupeného JUDr. Janem Starým, advokátem se sídlem Písek, U Vodárny 1506, proti
žalovanému Energetickému regulačnímu úřadu, se sídlem Jihlava, Masarykovo náměstí 5
(dříve Státní energetická inspekce – ústřední inspektorát), v řízení o žalobě proti rozhodnutí
ústředního inspektorátu Státní energetické inspekce ze dne 23. 3. 2010,
č. j. 031303309/266/10/90.220/Kr, o nesouhlasu Krajského soudu v Českých
Budějovicích s postoupením věci usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2013,
č. j. 8 A 127/2010 - 50,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 8 A 127/2010 je p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 21. 5. 2010 se žalobce
domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Státní energetické inspekce – ústředního inspektorátu
ze dne 23. 3. 2010, č. j. 031303309/266/10/90.220/Kr, jímž bylo podle §95 odst. 3 zákona
č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 458/2000 Sb.“)
ve spojení s §90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Státní energetické inspekce – územního
inspektorátu pro Jihočeský kraj ze dne 22. 12. 2009, č. j. 031303309/1461/09/31.104/Ma, a toto
rozhodnutí bylo potvrzeno. Naposledy uvedeným rozhodnutím byla žalobci uložena podle §16
odst. 4 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši
518 041 Kč za spáchání správního deliktu podle §16 odst. 1 písm. d) téhož zákona, neboť
v rozporu s podmínkami stanovenými pro věcné usměrňování cen uplatňoval v roce 2008
u svých odběratelů v provozovaném tepelném hospodářství ve městě Milevsko průměrnou cenu
tepelné energie vyšší, než povoluje Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu
č. 5/2007 ze dne 17. 9. 2007.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2013, č. j. 8 A 127/2010 - 50, postoupil věc
k vyřízení Krajskému soudu v Českých Budějovicích s odůvodněním, že sídlo správního orgánu,
který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, je v Českých Budějovicích, tedy v obvodu
Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ve druhém stupni sice rozhodoval správní orgán
se sídlem v Praze, tedy Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, nicméně tento správní
orgán přestal být žalovaným s ohledem na právní změny, které nastaly zákonem č. 211/2011 Sb.,
kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb. Ustanovením §18 naposledy citovaného zákona vstoupil
do práv a povinností Státní energetické inspekce Energetický regulační úřad se sídlem v Jihlavě.
Podle §69 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), je žalovaným správní orgán, který
rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Vzhledem
k této skutečnosti postoupil Městský soud v Praze, s odkazem na §7 odst. 5 s. ř. s., věc soudu
místně příslušnému, ačkoli místní příslušnost byla zákonem změněna až po podání žaloby.
Krajský soud v Českých Budějovicích vyslovil nesouhlas s postoupením věci a předložil
věc k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Svůj nesouhlas opřel o čl. II
odst. 2 zákona č. 303/2011 Sb., kterým se mění s. ř. s. a další zákony (dále jen „zákon
č. 303/2011 Sb.“), podle něhož se pro účely místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí dosavadní právní předpisy. Takovým
právním předpisem je s. ř. s., účinný ke dni 21. 5. 2010, kdy byl návrh doručen Městskému soudu
v Praze. Podle §7 odst. 2 s. ř. s., účinného ke dni 21. 5. 2010, nestanoví-li tento nebo zvláštní
zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který
ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni, nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu
domáhá ochrany, tedy v daném případě sídlo Státní energetické inspekce – ústředního
inspektorátu, jímž je Praha 2. Podle zákona č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon
č. 458/2000 Sb., vstoupil sice do práv a povinností Státní energetické inspekce Energetický
regulační úřad se sídlem v Jihlavě, nicméně dle čl. II odst. 7 přechodných ustanovení citovaného
zákona se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle zákona
č. 458/2000 Sb.
Nejvyšší správní soud po posouzení věci shledal nesouhlas Krajského soudu v Českých
Budějovicích s postoupením věci důvodným.
Jak vyplynulo z předloženého spisu, žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu již
dne 21. 5. 2010. Teprve k datu 1. 1. 2012 nabyl účinnosti zákon č. 303/2011 Sb., který
modifikoval pravidlo pro určení místní příslušnosti soudů uvedené v §7 odst. 2 s. ř. s. tak,
že nově je pro určení místní příslušnosti rozhodné sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Čl. II odst. 2 přechodných
ustanovení zákona č. 303/2011 Sb. však stanoví, že se pro účely místní příslušnosti v řízeních, která byla
zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí dosavadní právní předpisy. Z výše uvedených
důvodů vychází zdejší soud, ve shodě s Krajským soudem v Českých Budějovicích, při určení
místní příslušnosti soudu k projednání předmětné žaloby z dikce §7 odst. 2 s. ř. s. , ve znění
účinném do 31. 12. 2011, podle kterého, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo
jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Jelikož sídlem správního orgánu, který ve věci
rozhodl v posledním stupni (Státní energetická inspekce – ústřední inspektorát), byla a i nadále
je Praha 2, není pochyb o tom, že místně příslušným soudem je (stále) Městský soud v Praze.
Nalezl-li Městský soud v Praze důvody pro postoupení věci Krajskému soudu v Českých
Budějovicích mj. v dikci §69 s. ř. s., pak je třeba připomenout, že toto ustanovení sleduje pouze
určení, kdo je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§65 s. ř. s.) pasivně
legitimován, tedy s kým má správní soud jednak jako s žalovaným. Nelze z něj však bez dalšího
dovodit, že pokud dojde k přechodu působnosti žalovaného na jiný správní orgán,
má to automaticky za následek změnu místní příslušnosti správního soudu. Změně místní
příslušnosti nenasvědčuje obecně platná zásada perpetuatio fori, která svůj odraz nachází v §11
odst. 1 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), podle které jsou pro určení věcné a místní příslušnosti až do skončení řízení
rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Není přitom pochyb o tom,
že k naposledy citovanému ustanovení o. s. ř. je nutno přiměřeně přihlédnout, protože §64 s. ř. s.
subsidiární použití ustanovení části prvé a třetí o. s. ř. pro řízení ve správním soudnictví výslovně
předpokládá. Zásada perpetuatio fori vyjadřuje, že místní příslušnost se jako podmínka řízení
posuzuje podle okolností existujících v den zahájení řízení, tj. v den podání žaloby (návrhu
na zahájení řízení), a případné změny těchto okolností, k nimž dojde do skončení řízení, nejsou
rozhodující. Změna místní příslušnosti v případech, kdy dojde k přechodu působnosti správního
orgánu vystupujícího před správním soudem v pozici žalovaného na jiný správní orgán, ostatně
nemá oporu ani v samotném §7 odst. 2 s. ř. s ., v návaznosti na §69 s. ř. s.; ve vzájemném
kontextu právní úpravy místní příslušnosti (§7 odst. 2 s. ř. s.) a pasivní žalobní legitimace (§69
s. ř. s.) proto nelze vyloučit situaci, která nastala i v souzeném případě, tedy že projednání
a rozhodnutí věci může připadnout soudu, v jehož obvodu nemá své sídlo ani prvostupňový
správní orgán, ani žalovaný.
Pro úplnost je vhodné poznamenat, že přechodná ustanovení zákona č. 211/2011 Sb.,
jichž se dovolává Krajský soud v Českých Budějovicích, pouze určují, podle jakého právního
předpisu správní orgán, na nějž přešla působnost, dokončí správní řízení (respektive podle jakého
právního předpisu uloží pokutu za spáchaný správní delikt); pro danou věc by měla relevanci
pouze v případě, pokud by žaloba byla shledána důvodnou, druhostupňové rozhodnutí by bylo
zrušeno a věc by byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Nesouhlas Krajského soudu v Českých Budějovicích s postoupením věci je tedy z výše
konstatovaných důvodů důvodný, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že soudem místně
příslušným k vyřízení věci je Městský soudu v Praze (§7 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu