ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.48.2013:70
sp. zn. Nad 48/2013 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: L. S. S., ve věci
nejasného podání ze dne 18. 10. 2011, v řízení o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému
soudu,
takto:
Věc se Krajskému soudu – pobočka v Pardubicích nepřikazuje .
Odůvodnění:
[1] Dne 21. 10. 2011 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalobkyně,
ve kterém brojila proti rozhodnutí Městského úřadu Hranice o zrušení trvalého pobytu. Nejvyšší
správní soud usnesením ze dne 26. 10. 2012, čj. Na 245/2011 – 4, postoupil věc dle §7 odst. 6
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s“) Krajskému soudu v Ostravě.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 4. 2012, čj. 5 Na 19/2011 - 13, nevyhověl
žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce, konkrétně Mgr. Láty, se sídlem Pardubice, Smilova 547,
s tím, že žalobkyně nepodala žádost o osvobození od soudních poplatků. Proti výše
uvedenému rozhodnutí brojila žalobkyně kasační stížností, které Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 23. 7. 2012, čj. 8 As 64/2012 – 12, vyhověl, usnesení Krajského soudu
v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] V podání ze dne 24. 9. 2012 adresovaném Krajskému soudu v Ostravě žalobkyně navrhla
přikázání věci „pardubickým soudům“. Tuto žádost zopakovala v podání Krajskému soudu
v Ostravě ze dne 7. 11. 2012, ve kterém mimo jiné požádala o osvobození od soudního poplatku.
Usnesením ze dne 26. 11. 2012, čj. 5 Na 19/2011 – 33, ji Krajský soud v Ostravě osvobodil
od placení soudních poplatků.
[4] Krajský soud v Ostravě dne 14. 1. 2012 zaslal Nejvyššímu správnímu soudu návrh
podle §9 odst. 2 s. ř. s. na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, konkrétně
Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
[5] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 23. 1. 2013, čj. Nad 3/2013 - 43, shledal,
že nejsou splněny podmínky pro delegaci vhodnou a návrh zamítl. V odůvodnění uvedl,
že o žádosti o ustanovení Mgr. Láty, advokáta z Pardubického kraje, Krajský soud v Ostravě
dosud nerozhodl. Není tedy vůbec jisté, že právě on bude skutečně ustanoven zástupcem
žalobkyně. Nejvyšší správní soud dále vysvětlil, že vzhledem k bydlišti žalobkyně (Hranice
na Moravě) a sídlu advokáta (Pardubice) se nejeví přikázání věci účelným, „přesunem do Pardubic
by se soudní řízení žalobkyni značně oddálilo, což by s sebou neslo další časové a finanční náklady“.
[6] Nejvyšší správní soud dále shledal, že Krajský soud v Ostravě je již s věcí obeznámen
a učinil v ní řadu procesních úkonů, takže „se nejeví příhodné, aby se další soud na druhém konci republiky
zabýval věcí úplně od počátku a tím řízení, zcela v rozporu s vyjádřeným zájmem žalobkyně, pozdržel. Ze spisu
navíc nevyplývá, že by krajský soud ve věci postupoval liknavě či s neodůvodněnými prodlevami. Předpoklad
žalobkyně, že soudy na východě Čech budou rozhodovat lépe a rychleji, je zcela subjektivním očekáváním
bez konkrétního racionálního jádra či faktických argumentů“.
[7] Krajský soud v Ostravě poté ustanovil zástupkyní žalobkyně JUDr. Janu Kašpárkovou,
advokátku se sídlem v Olomouci. Ta však pro neshody s žalobkyní požádala o to, aby ji soud
zprostil zastupování žalobkyně; Krajský soud v Ostravě jí usnesením ze dne 6. 6. 2013,
čj. 5 Na 19/2011-60, vyhověl.
[8] Žalobkyně v podání adresovaném Krajskému soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2013 uvedla,
že „požaduje, aby i tato věc byla předána na soudy do Pardubic, kde se mi přidělí ex offo nový právní zástupce
z řad advokátů“. Toto podání předal Krajský soud v Ostravě dne 4. 9. 2013 Nejvyššímu správnímu
soudu, aby rozhodl o delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil věc
takto:
[10] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému
než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost či hospodárnost řízení
nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[11] Tato tzv. delegace vhodná představuje průlom do ústavního principu zákonného soudce,
vyjádřeného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Místní příslušnost
soudu, určena procesními předpisy, je tedy základním pravidlem, které je promítnutím dělby
činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jednotlivými články tak, aby věci byly projednávány tam,
kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projednání a rozhodnutí.
[12] Shodně jako v usnesení ze dne 23. 1. 2013, čj. Nad 3/2013 – 43, lze odkázat na usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004, čj. Nad 138/2003 - 26,
publ. pod č. Sb. NSS 305/2004, nebo na nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2010
sp. zn. I. ÚS 938/10, které se zabývají delegací vhodnou.
[13] Nejvyšší správní soud shodně jako ve věci sp. zn. Nad 3/2013, týkající se stejných
účastníků, uvádí, že delegaci vhodnou lze připustit pouze tehdy, dojde-li tím k hospodárnějšímu,
rychlejšímu či spolehlivějšímu posouzení věci. Jedná se však o výjimku z pravidla a lze ji připustit
pouze za výjimečných okolností. Pro delegaci vhodnou musí existovat další důvody a naléhavé
zájmy, které výjimečně a zcela ojediněle převáží nad ústavní zásadou zákonného soudce a soudu.
[14] Nejvyšší správní soud se proto již podruhé ve věci shodných účastníků zabýval tím,
zda jsou dány důvody pro delegaci vhodnou a zda by řízení u Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích, bylo hospodárnější, rychlejší a spolehlivější než u místně příslušného
Krajského soudu v Ostravě. Dospěl však k závěru, že tomu tak není.
[15] Nejvyšší správní soud zjistil, že shodně jako ve věci sp. zn. Nad 3/2013 žalobkyni nebyl
přidělen zástupce se sídlem v Pardubicích, ani neexistují důvody, které by přidělení advokáta
z Pardubického kraje zdůvodňovaly. Také nic nenasvědčuje tomu, že by Krajský soud v Ostravě
rozhodoval nesprávně či jinak zkracoval práva žalobkyně.
[16] Žalobkyně druhý návrh na delegaci zdůvodnila
takto:„vše nasvědčuje tomu, že soud se brání
v této věci být nápomocný k pravdě je zde značná propojenost soudu místně příslušného, proto požaduji,
aby i tato věc byla předána na soudy do Pardubic, kde se mi přidělí ex ofo nový právní zástupce“ [sic].
Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly vést k přikázání věci jinému
soudu z důvodu vhodnosti; má pouze subjektivní pocit, že Krajský soud v Ostravě nerozhoduje
tak, jak ona požaduje. To však není relevantním důvodem pro delegaci vhodnou.
[17] Protože od prvního rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti nedošlo k žádné -
pro rozhodnutí o delegaci významné – změně poměrů žalobkyně či skutkových
okolností, ztotožňuje se Nejvyšší správní soud s odůvodněním v usnesení dne 23. 1. 2013,
čj. Nad 3/2013 - 43, a v podrobnostech na něj odkazuje.
[18] Ze shora popsaných důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i druhý návrh
žalobkyně na přikázání věci Krajskému soudu v Pardubicích je nedůvodný, a proto věc
Krajskému soudu – pobočce v Pardubicích nepřikázal. Rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu o této otázce je Krajský soud v Ostravě vázán.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu