ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.97.2012:18
sp. zn. Nad 97/2012 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, Spálená 2, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu proti
nečinnosti vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 147/2012, o přikázání věci,
takto:
Věc se nepřikazuje jinému krajskému soudu.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 7. 9. 2012 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného,
který doposud nerozhodl o jeho žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu
k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Podáním ze dne 31. 10. 2012 předložila předsedkyně senátu Městského soudu v Praze
JUDr. Hana Veberová věc Nejvyššímu správnímu soudu s návrhem na její přikázání jinému
soudu z důvodu vhodnosti podle §9 odst. 2 s. ř. s. K důvodům tohoto postupu uvedla, že žaloba
směřuje proti nečinnosti soudního funkcionáře Městského soudu v Praze, rozhodovat
o ní by tedy měl jako místně příslušný tentýž soud, který je v projednávané věci žalovaným.
Podle §9 odst. 3 byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili k tomu, kterému soudu má být věc
přikázána. Žalobce ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
Po posouzení věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přikázání věci
nejsou splněny.
Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Podle odst. 2 pak Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze spatřuje důvody k přikázání věci v tom,
že by o ní měl rozhodovat stejný soud, který je ve věci žalovaným. Takto formulovaný důvod
ovšem svojí povahou spadá spíše do podmínek delegace upravených v §9 odst. 1 s. ř. s., nikoliv
do podmínek upravených v odstavci 2. Nejvyšší správní soud by zajisté mohl rozhodnout
o delegaci i z těchto důvodů, zde ovšem musí připomenout, že tomu by zřejmě měla
na Městském soudu v Praze předcházet procedura podle ustanovení §8 odst. 3 s. ř. s.
(viz též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. Nad 23/2009 - 32)
a ta zde doposud neproběhla.
K podmínkám §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud uvádí, že zde připadá v úvahu
pouze „jiný důležitý důvod“ pro delegaci z důvodů vhodnosti, což je neurčitý pojem, jehož
smyslem není nahrazovat podmínky uvedené v §9 odst. 2 s. ř. s., nýbrž tvoří určitou kategorii
nepředvídatelných procesních situací, které mohou odůvodnit vhodnost změny místní
příslušnosti soudu. Nejvyšší správní soud žádné důvody podřaditelné pod toto ustanovení
nezjistil ani ze spisu. K tomu jen pro úplnost podotýká, že postup podle §9 odst. 2 s. ř. s.
vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady, podle níž nikdo nemůže být odňat svému
zákonnému soudci a příslušnost soudu stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Proto musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému
soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 6. 2004, č. j. Nad 89/2004 - 26). Takové důvody v projednávané věci dosud zjevně nenastaly.
Návrhu na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu proto Nejvyšší správní soud
nevyhověl (viz k tomu stejně také usnesení Nejvyššího správního soudu vydané v obdobné věci
téhož stěžovatele ze dne 28. 11. 2012, č. j. Nad 96/2012 - 2).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu