ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.21.2013:48
sp. zn. Nao 21/2013 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Ing. K. S.,
proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální, Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2012, čj. 850/2012, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 18. 7. 2012, čj. ČUZK-15309/2012-14/R, o námitce podjatosti vznesené žalobcem,
takto:
Soudkyně specializovaného senátu správního soudnictví Krajského soudu v Českých
Budějovicích JUDr. Věra Balejová a JUDr. Marie Krybusová nejsou vyloučeny
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 10 A 22/2013.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (věc byla usnesením ze dne
17. 1. 2013, čj. 7 A 54/2012 - 15, postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích)
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2012, čj. ČUZK-15309/2012-14/R,
kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního
inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2012, čj. ZKI-O-18/78/2012.
Tímto rozhodnutím zamítl správní orgán I. stupně žádost žalobce o obnovu řízení ve věci opravy
chyby v katastrálním operátu v katastrálním území Třitim.
[2] Žalobce vznesl dne 3. 4. 2013 námitku podjatosti soudkyň JUDr. Věry Balejové
a JUDr. Marie Krybusové. V námitce uvedl, že senát za účasti obou soudkyň v rozsudcích ze dne
20. 12. 1995, čj. 10 Ca 530/95 - 27, ze dne 16. 10. 1996, čj. 10 Ca 270/96 - 51 a ze dne
10. 2. 2010, čj. 10 Ca 130/2009 - 39, nesprávně právně posoudil věc, když potvrdil platnost
nařízení předsedy vlády č. 175/1939 Sb. Tyto rozsudky fakticky rozhodly
o tom, že není vlastníkem nemovitostí po své babičce, která byla n ásilně vysídlena v roce 1953
ze svého domu v obci Rapšach. V posledním případě soud zamítl jeho žalobu proti správnímu
orgánu I. stupně ve věci omezení jeho práv k nemovitosti na parc. čísle 3484/3 v kat. území
Třitim. Dle názoru žalobce, byla „i zde věc nesprávně právně posouzena, a to na základě velice důmyslné
manipulace s fakty žalovaným“.
[3] Obě jmenované soudkyně uvedly ve svém vyjádření, že se necítí ve věci podjaté, nemají
žádný osobní vztah k žalobci ani k projednávané věci. Za důvod podjatosti nepovažují
to, že správní senát rozhodoval ve shora uvedených restitučních záležitostech, případně o jiných
věcech týkajících se opravy údajů v katastru nemovitostí.
[4] Krajský soud postoupil spis k rozhodnutí o námitkách podjatosti Nejvyššímu správnímu
soudu. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitky nejsou důvodné .
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka
zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovoz ována.
[6] Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva
na spravedlivý proces. Kategorie nestrannosti soudce má přitom subjektivní i objektivní rovinu.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadř uje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
[7] Požadovaný poměr soudců k dané věci či účastníkům řízení nelze z žalobcova návrhu
seznat. Žalobce poukazuje pouze na to, že se jmenované soudkyně podílely na rozhodování
v jiných řízeních a výsledek rozhodnutí nebyl pro žalobce příznivý. Ustanovení §8 odst. 1 in fine
však výslovně vylučuje jako důvod podjatosti soudce okolnosti, které spočívají v rozhodování
soudce v jiných věcech. Jinými slovy, důvod pro vyslovení podjatosti soudce nemůže založit
pouhé konstatování, že se podílel na rozhodování v jiném soudním řízení. Jiná tvrzení
však námitka podjatosti neobsahuje. Žalobce neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by
osvědčovaly intenzivnější osobní vztah obou soudkyň k projednávaným věcem nebo ze kterých
by vyplývaly konkrétní důvody pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Žalobce
zmiňuje v námitce důmyslnou manipulaci s fakty. Takové jednání však přisuzuje žalovanému,
nikoli oběma soudkyním. Ani v této souvislosti však neuvádí žádné konkrétní skutečnosti,
na podkladě kterých by zdejší soud mohl posoudit důvodnost takového tvrzení. O existenci
takového důvodu dosud nesvědčí ani obsah soudního spisu.
[8] S odkazem na shora uvedené důvody proto Nejvyšší správní soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. května 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu