ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.51.2013:40
sp. zn. Nao 51/2013 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: Ing. J. H.
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne
20. 6. 2012, č. j. 6645/11/1500/506476, vedeném Krajským soudem v Hradci Králové pod
sp. zn. 31 Af 101/2012, v řízení o námitce podjatosti všech soudců Krajského soudu v Hradci
Králové,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Pavel Kumprecht a JUDr. Jan Rutsch
ne j s o u v y l o uč e ni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 101/2012.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 3. 9. 2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství
v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2012, č. j. 6645/11/1500- 506476.
V podání ze dne 23. 8. 2013, doručeném Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen
„krajský soud“) dne 27. 8. 2013, vznesl žalobce námitku podjatosti všech soudců krajského soudu.
Navrhl, aby soudci krajského soudu byli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci a věc byla
přikázána jinému soudu téhož stupně. V opačném případě podle žalobce opět reálně hrozí, že bude
pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudů.
Soudci správního úseku krajského soudu JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana Kábrtová,
Mgr. Marie Kocourková, Mgr. Helena Konečná, J UDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Jan Rutsch, JUDr.
Marcela Sedmíková a JUDr. Ivona Šubrtová se k uplatněné námitce vyjádřili dne 19. 9. 2013 shodně
v tom smyslu, že se necítí být v označené věci podjatými a není jim známa žádná skutečnost,
ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jejich nepodjatosti. S tímto
vyjádřením byla věc předložena k rozhodnutí podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyššímu správnímu soudu.
Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu a přitom
je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena a kteří soudci přicházejí podle
rozvrhu práce v úvahu jako soudci zastupující, rozhodne soud v souladu se zásadou hospodárnosti
řízení o důvodech vyloučení jen těchto soudců. Až v případě, že by byl shledán důvod pro
vyloučení u soudců, kterým je věc podle rozvrhu práce přidělena či přicházejí v úvahu jako jejich
zástupci, je účelné posoudit důvody vyloučení i ve vztahu k ostatním soudcům.
Žalobce namítl podjatost všech soudců krajského soudu. Z povahy napadeného rozhodnutí
je jednoznačné, že v úvahu přichází pouze podjatost soudců jednajících a rozhodujících ve správním
soudnictví. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 31 Af krajského soudu ve složení
Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná. Z rozvrhu práce
krajského soudu pro rok 2013 Nejvyšší správní soud zjistil, že senát krajského soudu
31 Af je v případě nutnosti zastupován senátem 30 Af ve složení JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel
Kumprecht a Mgr. Helena Konečná.
Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní
ve vztahu k uvedeným soudcům.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí
uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny
konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší
správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit ú vahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech
postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové
povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než
dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich
zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li
soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Nejvyšší správní soud se nejprve zaměřil na posouzení ná mitky žalobce ve vztahu
k soudkyním senátu 31 Af Mgr. Marii Kocourkové, JUDr. Magdaleně Ježkové a Mgr. Heleně
Konečné, kterým byla věc podle rozvrhu práce přidělena.
Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce byl o slo žení
senátu poučen výzvou ze dne 25. 7. 2013, č. j. 31 Af 101/2012 – 22. Tato písemnost byla žalobci
doručena fikcí dne 11. 8. 2013, jak dokládá doručenka založená na č. l. 20 spisu krajského soudu.
Ze shora předestřené právní úpravy je přitom zřejmé, že n ámitku podjatosti lze uplatnit pouze
v prekluzivní lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozví. Žalobci bylo
poučení o složení senátu doručeno dne 11. 8. 2013, námitka podjatosti byla uplatněna až písemností
ze dne 23. 8. 2013, d oručenou krajskému soudu 27. 8. 2013. Žalobce přitom neuvádí žádné
skutečnosti, pro které by měl mít Nejvyšší správní soud za to, že se žalobce o důvodech namítané
podjatosti dozvěděl až poté, co byl o složení senátu poučen. Zdejší soud proto dospěl k závě ru,
že námitka podjatosti ve vztahu k soudkyním Mgr. Marii Kocourkové, JUDr. Magdaleně Ježkové
a Mgr. Heleně Konečné byla žalobcem uplatněna po prekluzivní lhůtě, která uplynula dnem
18. 8. 2013 a Nejvyšší správní soud k ní proto nepřihlíží.
Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud rovněž ověřil, že žalobce nebyl poučen
o složení senátu 30 Af jako senátu zastupujícího senát krajského soudu 31 Af. Lze tak konstatovat,
že ve vztahu k soudcům JUDr. Janu Rutschovi a JUDr. Pavlu Kumprechtovi byla námitka
podjatosti uplatněna včas.
Žalobce v námitce podjatosti tvrdí, že soudci krajského soudu jsou podjatí v projednávané
věci, „neboť jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
Soudci senátu 30 Af JUDr. Rutsch a JUDr. Kumprecht ve vyjádření k námitce podjatosti
shodně uvedli, že se v označené věci necítí být podjatými a ani jim není známa žádná skutečnost,
ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud má z uvedeného za to, že neexistují žádné pochybnosti o nepodjatosti
soudců krajského soudu JUDr. Jana Rutsche a JUDr. Pavla Kumprechta při projednávání
a rozhodování uvedené věci z důvodu jejich poměru k účastníkům. Je tomu tak především proto,
že jimi uvedené skutečnosti ani náznakem nesvědčí o dřívějších nebo současných vztazích
a vazbách, které by zavdávaly v uvedeném směru jakékoliv důvody k pochybnostem.
I skutečnost, že by žalobce byl subjektivně případně přesvědčen o opaku, ještě
ani v nejmenším není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené soudce krajského
soudu za podjaté. Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnými
objektivními skutečnostmi, z nichž by Nejvyšší správní soud mohl dovozovat opak (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68). Z tvrzení žalobce
ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde
existoval vztah uvedených soudců k dané věci a k účastníkům, jež by dosahoval takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat.
Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se soudci krajského soudu JUDr. Jan Rutsch
a JUDr. Pavel Kumprecht podíleli na projednávání nebo rozhodování předmětné věci u příslušného
správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním
řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byli
žalobci účastníky a v němž se soudce podílel na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. Nao 2/2003, publikované pod
č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení
u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ
v projednávané věci nejde a námitka v uvedeném směru také nebyla žalobcem vznesena.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto nemůže již
ze zákona vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný. Právě
v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními
závěry, které soudce dříve vyslovil, je ve vztahu k hod nocení otázek podjatosti nevýznamný.
Případné rozhodování uvedených soudců krajského soudu v jiných věcech žalobce tedy nemá
žádnou právní relevanci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004,
č. j. Nao 13/2004 - 54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS). Soudce může být vyloučen z rozhodování
jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti
dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu
a jejich zpochybňováním. Námitka v tomto směru také nebyla žalobcem výslovně vznesena, byť
by dikce námitky podjatosti („neboť jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování
nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudu “) svědčila právě dřívějšímu
skutečnému či domnělému rozhodování uvedených soudců v jiných věcech žalobce.
Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu