ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.57.2013:45
sp. zn. Nao 57/2013 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického, v právní věci žalobkyně: Bc. A. D.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 13. 11. 2012, č.j. X, vedeném
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ad 5/2013, ve věci námitky podjatosti uplatněné
žalobkyní proti soudkyni Městského soudu v Praze,
takto:
Samosoudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ad 5/2013.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) projednává žalobu, kterou se žalobkyně
domáhá zrušení rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 13. 11. 2012, č.j. X, jímž bylo
potvrzeno prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2012, č. X o zamítnutí žádosti
žalobkyně o přiznání plného invalidního důchodu zpětně ke dni 16. 10. 2002.
Žalobkyně se již v doplnění žaloby ze dne 13. 2. 2013 a posléze znovu podáním
doručeným osobně Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 26. 9. 2013
namítala podjatost samosoudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové a žádala změnu obsazení soudu
pro „podujatost“ této soudkyně. Svou námitku odůvodňovala pouze meritorními námitkami
proti správnosti lékařského posouzení Posudkovou komisí MPSV a tvrzením, že „chybí všechny
informace z výsledků laboratoří infekčních chorob získaných ze zdravotních zařízení, kde byla hospitalizována“,
ačkoliv žalobkyně všechny tyto lékařské zprávy doložila.
Samosoudkyně senátu městského soudu JUDr. Miroslava Hrehorová příslušná
k projednání a rozhodnutí věci se vyjádřila k námitce podjatosti tak, že k věci a účastníkům řízení
nemá žádný vztah a ve věci nemá žádný zájem. Ke konkrétní námitce žalobkyně uvedla, že spis
obsahuje všechny listiny, které žalobkyně k žalobě přiložila.
Nejvyšší správní soud uvážil v této věci následovně: Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž
podjatost soudce dovozuje.
Není pochyb o tom, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií,
jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však
třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.
K této otázce se vyjádřil Ústavní soud, který připomněl, že vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit
úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být
(viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 Sb. NU 429). Otázka podjatosti
nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce
je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním
pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání
a rozhodnutí věci však může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci,
účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem
stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález
ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 Sb. NU 11).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tímto principem
jsou vyloučeny praktiky kabinetní justice a nestrannost soudního rozhodování je tak chráněna
ve prospěch účastníků soudních řízení nejlépe. Uvedeným způsobem je zmíněný princip zásadně
naplněn, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný, který musí být opřen o konkrétní dostatečně doložené
okolnosti konkrétní věci.
V posuzované věci žalobkyně neopřela svou včasnou námitku podjatosti samosoudkyně
JUDr. Miroslavy Hrehorové o žádné relevantní důvody. Její námitka, že spis neobsahuje
jí doložené lékařské zprávy vztahující se k jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu,
má procesní povahu, ale nevztahuje se k otázce podjatosti soudce. Procesní postup soudce
ve věci je samostatnou stránkou posuzování správnosti jeho rozhodnutí ve věci samé, nemůže
však být Nejvyšším správním soudem zkoumán k námitce podjatosti. Věcné námitky žalobkyně,
které se vztahují k věcnému posouzení jejího zdravotního stavu PK MPSV v Praze, nemohou být
tím spíše relevantní pro žalobkyní dovozovaný subjektivní vztah samosoudkyně JUDr. Miroslavy
Hrehorové k předmětné věci či účastníkům.
Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal žádný konkrétní a doložený důvod, pro který
by byla námitka podjatosti opodstatněná, rozhodl o tom, že označená samosoudkyně městského
soudu JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena pro podjatost z projednávání a rozhodování
předmětné věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. října 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu