ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.62.2013:48
sp. zn. Nao 62/2013 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. K. S.,
proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha 8, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 5. 2013, č. j. ČÚZK-07095/2013-14/R, o námitce podjatosti soudců,
vznesené žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10
A 99/2013,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Marie Krybusová
a JUDr. Věra Balejová nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 99/2013.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 15. 7. 2013 u Krajského soudu v Českých Budějovicích,
vedenou pod sp. zn. 10 A 99/2013, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci opravy chyb
v údajích v katastru nemovitostí. Podáním ze dne 3. 10. 2013 doručeným Krajskému soudu
v Českých Budějovicích, které bylo postoupeno dne 14. 10. 20123 Nejvyššímu správnímu soudu,
uplatnil žalobce ve vztahu k soudkyním krajského soudu JUDr. Marii Krybusové a JUDr. Věře
Balejové námitku podjatosti; tyto soudkyně již dříve ve stejné věci rozhodovaly, přitom
rozsudkem č. j. 10 Ca 141/2009 - 35 nebylo uznáno právo žalobce vyjádřit se k podkladům
rozhodnutí před jeho vydáním ve smyslu ust. §36 odst. 3 správního řádu; žalobce uvádí i další
výhrady k rozhodovací činnosti uvedených soudkyň v dané věci. Poukázal na to, že soudkyně
Krajského soudu v Českých Budějovicích porušují práva žalobce zaručená Ústavou ČR a Listinou
základních práv a svobod a že opakují a opisují své rozsudky.
Krajský soud v Českých Budějovicích předložil uplatněnou námitku podjatosti
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí podle §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“); současně přiložil vyjádření obou soudkyň, z nichž se podává, že žádná z nich
nemá podle svého vyjádření žádný osobní vztah k účastníkovi řízení ani jeho zástupci a necítí
se být ve věci podjata.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost
soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Žalobce ve své námitce podjatosti má výhrady k rozhodovací činnosti uvedených
soudkyň krajského soudu. To však podle výslovného znění zákona nemůže být důvodem pro
vyloučení soudce tohoto soudu z nyní projednávané věci žalobce. Citované ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s. uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Navrhovatel ve věci nyní projednávané shledává důvod podjatosti soudkyň krajského
soudu „pro možný opakovaný postup soudu v rozporu s Ústavou ČR.” Nejvyšší správní soud k této
formulované námitce podjatosti uvádí, že takto tvrzené obecné a nijak blíže nekonkretizované
důvody nejsou charakteru, který by zakládal odůvodněnost pochybností o nepodjatosti soudkyň
krajského soudu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti
rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní
přesvědčení navrhovatele a z tohoto pohledu mu nelze přisvědčit, že by vůči němu byly
uplatňovány jakékoli nestandardní postupy, které by nasvědčovaly porušení povinnosti
nestranného a nezaujatého řízení. Žádná ze žalobcem uvedených skutečností nebyla shledána
důvodem pro vyloučení soudkyň krajského soudu, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu