ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.68.2013:99
sp. zn. Nao 68/2013 - 99
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a
soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: FOREZ s. r. o.,
IČ: 64788342, se sídlem Ostrov 2, Ostrov, zastoupena JUDr. Petrem Kubíkem, advokátem,
se sídlem Divadelní 24, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové
ze dne 8. 10. 2012, č. j. 3351/12-1200-605353, k námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti
soudcům správního senátu 31 Af Krajského soudu v Hradci Králové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková a Mgr. Helena Konečná nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 121/2012.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou adresovanou a doručenou dne 7. 12. 2012 Krajskému soudu
v Hradci Králové domáhá jednak zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové
ze dne 8. 10. 2012, č. j. 3351/12-1200-605353, jednak zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí
Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 11. 2011, č. j. 151315/11/273910604349, přiznání
odkladného účinku podané žalobě, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě nebylo dosud rozhodnuto.
Žalobkyně v podání ze dne 14. 10. 2013, které bylo adresováno a doručeno Krajskému
soudu v Hradci Králové téhož dne, vznesla námitku podjatosti proti soudcům správního senátu
31 Af Krajského soudu v Hradci Králové. V citovaném podání uvedla, že od auditora J. P.
obdržela dne 8. 10. 2013 informaci, že předsedkyně senátu 31 Af Mgr. Marie Kocourková a
členky tohoto senátu JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná byly zaměstnankyněmi
Finančního ředitelství v Hradci Králové, proti jehož rozhodnutí směřuje podaná žaloba. Tuto
informaci potvrdil i bývalý zaměstnanec finančního ředitelství a nyní daňový poradce Ing.
Vladimír Horák. V takovém případě jsou ale dány pochybnosti o nestrannosti uvedených
soudkyň. Nic na tom nemění ani fakt, že v důsledku změny organizační struktury soustavy
daňové správy (od 1. 1. 2013) podalo vyjádření ve věci samé Odvolací finanční ředitelství se
sídlem v Brně. K tomu přistupuje i skutečnost, že dosud je žalobou napadeno rozhodnutí vydané
bývalým Finančním ředitelstvím v Hradci Králové a Finančním úřadem v Ústí nad Orlicí.
Všechny již uvedené soudkyně úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci
Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná v písemném
vyjádření ze dne 17. 10. 2013 k námitce podjatosti uvedly že: „K projednávané věci ani účastníkům
sporu nemají žádný poměr. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se ve smyslu citovaného zákonného ustanovení
necítí být vyloučeny z projednávání a rozhodování předmětné věci“. Toto prohlášení podepsaly předsedkyně
senátu Mgr. Marie Kocourková a soudkyně JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná.
K telefonické výzvě o době působení uvedených soudkyň u Finančního ředitelství v Hradci
Králové doplnila vyjádření předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková dne 23. 10. 2013, v němž
uvedla, že její pracovní poměr k finančnímu ředitelství skončil v roce 1995, pracovní poměr
JUDr. Magdaleny Ježkové k finančnímu ředitelství skončil v roce 1997 a u Mgr. Heleny Konečné
trval pracovní poměr do roku 2003. Je tedy zřejmé, že ani jedna z nich nemohla přijít do styku
s projednávanou věcí při své pracovní činnosti u Finančního ředitelství v Hradci Králové.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle ust. §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti,
z nichž podjatost soudce dovozuje.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho
vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že soudce i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
Žalobkyně v námitce podjatosti tvrdí, že soudkyně senátu 31 Af Krajského soudu
v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná
byly dříve zaměstnankyněmi Finančního ředitelství v Hradci Králové, proti jehož rozhodnutí nyní
směřuje podaná žaloba, a z tohoto důvodu jsou proto dány pochybnosti o nestrannosti
uvedených soudkyň. Nic na tom nemění ani fakt, že v důsledku změny organizační struktury
soustavy daňové správy (od 1. 1. 2013) podalo vyjádření ve věci samé Odvolací finanční
ředitelství se sídlem v Brně.
Soudkyně senátu 31 Af Krajského soudu v Hradci Králové, které by měly podle rozvrhu
práce rozhodovat o žalobě společnosti FOREZ s. r. o. proti rozhodnutí Finančního ředitelství
v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2012, č. j. 3351/12-1200-605353 (Mgr. Marie Kocourková,
JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná) ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti
uvedly, že: „K projednávané věci ani účastníkům sporu nemají žádný poměr. S ohledem na shora uvedené
skutečnosti se ve smyslu citovaného zákonného ustanovení necítí být vyloučeny z projednávání a rozhodování
předmětné věci“. Předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková pak dodala, že její pracovní poměr
k finančnímu ředitelství skončil v roce 1995, pracovní poměr JUDr. Magdaleny Ježkové k témuž
ředitelství v roce 1997 a u Mgr. Heleny Konečné trval pracovní poměr k finančnímu ředitelství
do roku 2003. Je tedy zřejmé, že ani jedna z nich nemohla přijít do styku s projednávanou věcí
při své pracovní činnosti u Finančního ředitelství v Hradci Králové.
Nejvyšší správní soud má z uvedeného za to, že neexistují žádné pochybnosti
o nepodjatosti soudkyň Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourkové,
JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné při projednávání a rozhodování uvedené věci
z důvodu jejich poměru k věci a účastníkům.
Je tomu tak především proto, že těmito soudkyněmi uvedené skutečnosti ani náznakem
nesvědčí o dřívějších nebo současných vztazích a vazbách, které by zavdávaly v uvedeném směru
jakékoliv obavy. Časový odstup více než 10 let od ukončení pracovního poměru uvedených
soudkyň u Finančního ředitelství v Hradci Králové navíc jenom posiluje tvrzení Mgr. Marie
Kocourkové, JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné, že nepřišly při své pracovní
činnosti u finančního ředitelství do styku s projednávanou věcí (zdaňovací období roku 2007,
rozhodnutí prvostupňového správního orgánu Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí
ze dne 2. 11. 2011, rozhodnutí odvolacího správního orgánu Finančního ředitelství v Hradci
Králové ze dne 8. 10. 2012). Pouhá existence dřívějších pracovních poměrů uvedených soudkyň
krajského soudu k Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, které byly ukončeny před výše
uvedenou dobou, sama o sobě a bez dalšího nezakládá překážku takové povahy a intenzity,
která by i přes zákonem stanovené povinnosti měla za následek, že tyto soudkyně nebudou moci
nezávisle a nestranně rozhodovat.
I skutečnost, že by žalobkyně byla případně přesvědčena o opaku, ještě ani v nejmenším
není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené soudkyně krajského soudu
za podjaté. Žalobkyně má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou
objektivní skutečností, z nichž by se mohl dovozovat opak. Z tvrzení žalobkyně
ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu, nevyplývají, byť jen náznaky toho, že by zde
existoval vztah uvedených soudkyň k dané věci a k účastníkům, jež by dosahoval takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou soudkyně moci nebo schopny
nezávisle a nestranně rozhodovat.
Z obsahu spisu proto rovněž nevyplývá, že by se soudkyně Krajského soudu v Hradci
Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná podílely
ve smyslu ust. §8 odst. 1 věty druhé s. ř. s. na projednávání nebo rozhodování předmětné věci
u příslušného správního orgánu (srov. výklad uvedený shora) nebo v předchozím soudním řízení.
Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv
řízení před správním soudem, jehož byla společnost FOREZ s. r. o. účastníkem a v němž
se stejní soudci podíleli na rozhodování), nýbrž instančně (srov. č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen
by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu
(resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu.
O takový případ zde vůbec nejde, a námitka v uvedeném směru také nebyla žalobkyní vznesena.
Zákon v ust. §8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto nemůže
již ze zákona vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný (§8 odst. 1
s. ř. s. in fine).
Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas
s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný.
Případné rozhodování uvedených soudkyň krajského soudu v jiných věcech žalobkyně tedy nemá
žádnou právní relevanci. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich
zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné
prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Námitka v tomto směru také nebyla
žalobkyní výslovně vznesena.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobkyně vůči soudkyním Krajského
soudu v Hradci Králové rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu