ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.85.2012:49
sp. zn. Nao 85/2012 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) R. P., b) Ing. J. P.,
obou zastoupených JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad, se sídlem Těšnov
65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. 2RP642/2012-13301, čj.
47256/2012-MZE-13311, o námitce podjatosti vznesené žalovaným,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Pavel Kumprecht a Mgr. Helena
Konečná nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 30 A 48/2012.
Odůvodnění:
[1] Žalobci se společnou žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové domáhali
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. 2RP642/2012-13301,
čj. 47256/2012-MZE-13311, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Ministerstva
zemědělství, Pozemkového úřad Jičín ze dne 24. 1. 2008, čj. PÚ-02/99/04/57/Luk A-30. Žaloba
je u tohoto krajského soudu vedena pod sp. zn. 30 A 48/2012.
[2] Žalovaný podáním ze dne 20. 11. 2012 vznesl námitku podjatosti vůči soudcům
Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Pavlovi Kumprechtovi a Mgr. Heleně Konečné.
Žalovaný spatřuje důvod jejich podjatosti ve skutečnosti, že by li členy senátu ve věci vedené
u krajského soudu pod sp. zn. 30 Ca 179/2008. Rozsudkem vydaným v dané věci bylo zrušeno
rozhodnutí Pozemkového úřadu Jičín čj. PÚ-02/99/04/60 LUK A-30. Uvedené rozhodnutí
pozemkového úřadu a rozhodnutí v nyní posuzovaném případě byla vydána v téže věci,
tj. v řízení o komplexních pozemkových úpravách v k. ú. Třebnouševes. Proti rozsudku
sp. zn. 30 Ca 179/2008 byla podána kasační stížnost, která je u Nejvyššího správního soudu
vedena pod sp. zn. 8 As 65/2012.
[3] K námitce podjatosti se shodně vyjádřili oba uvedení soudci krajského soudu v přípisu
ze dne 21. 11. 2012 tak, že se necítí být podjatí a není jim známa žádná skutečnost,
ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jejich nepodjatosti.
[4] Předseda senátu krajského soudu, jemuž věc připadla k vyřízení podle rozvrhu práce,
posléze věc v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s. postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. námitka musí být
zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
[7] Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva
na spravedlivý proces. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež
vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti
je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně exis tují
objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním
případě. K vyloučení soudce může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01). Za poměr
k věci se obecně považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím
výsledku. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským či zjevně přátelským nebo nepřátelským vztahem.
[8] Žalovaný svou poněkud obecně koncipovanou námitku podjatosti opřel o skutečnost,
že JUDr. Pavel Kumprecht a Mgr. Helena Konečná již dříve rozhodovali o návrzích ve skutkově
velmi blízkých věcech, v nichž byl účastník řízení rovněž v pozici strany žalované. Nejvyšší
správní soud uvádí, že tato skutečnost nemůže ze zákona založit důvod pro vyloučení soudců
z nyní projednávané věci. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Důvod pro vyloučení soudců by naopak nastal tehdy, pokud by se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Výrazem „předchozím soudním řízení“ ovšem nelze rozumět jakékoliv řízení, jehož se žalovaný
účastnil, ale toliko řízení ve stejné věci u soudu nižšího stupně (blíže viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 3. 2003, čj. Nao 2/2003–18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS).
„Předchozím soudním řízením“ tak není řízení o žalobě v jiné soudní věci u krajského soudu, byť
by se týkala týchž účastníků či rozhodování věcně i právně souvisejících věcí.
[9] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené konstatuje, že skutečnost, že rozhodování
o komplexních pozemkových úpravách v k. ú. Třebnouševes bylo napadeno vícero správními
žalobami, o nichž rozhodují tíž soudci krajského soudu, nemůže bez dalšího založit jejich
podjatost v projednávané věci. O případné podjatosti soudců krajského soudu nesvědčí ani jiná
skutečnost obsažená ve spisu. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v řízení nebyly zjištěny
žádné důvody, pro které by bylo možné pochybovat o nepodjatosti soudců Krajského soudu
v Hradci Králově JUDr. Pavla Kumprechta a Mgr. Heleny Konečné . Proto zdejší soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. ledna 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu