ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.9.2013:62
sp. zn. Nao 9/2013 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně
PhDr. H.P., proti žalovanému Ministerstvu kultury, se sídlem Praha 1, Maltézské nám. 1,
v řízení o námitce podjatosti senátu 6 A Městského soudu v Praze, vznesené žalobkyní v řízení
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, č. j. MK 50728/2012 OPP,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 10. 2012 domáhá u Městského soudu v Praze zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, č. j. MK 50728/2012 OPP, kterým bylo zamítnuto
její odvolání a současně potvrzena rozhodnutí Národního památkového ústavu ze dne
27. 6. 2012, č. j. NPÚ-302/53558/2012, a ze dne 24. 7. 2012, č. j. NPÚ-302/57376/2012.
Podáním ze dne 25. 1. 2013 žalobkyně vznesla námitku podjatosti s tím, že senát
6 A Městského soudu v Praze zneužívá zákon. Uvedla, že požádala o osvobození od soudních
poplatků, přičemž senát 6 A o její žádosti dosud nerozhodl. Zato si však opatřil vyjádření
žalovaného, aby získal poznatky o údajném nemravném jednání žalobkyně, které by pak mohl
využít pro zamítnutí její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Podle žalobkyně postupoval
senát městského soudu účelově, v rozporu se zákonem a s cílem způsobit jí újmu.
Dne 4. 2. 2013 učinila žalobkyně podání, v němž uvedla, že „podání ze dne 25. 1. 2013 nechť
je bráno jen jako procesní námitka, nikoliv jako námitka podjatosti.“ Nejvyšší správní soud se žalobkyně
přípisem ze dne 21. 2. 2013, č. j. Nao 9/2013 – 55, dotázal, zda má její podání ze dne 4. 2. 2013
brát jako zpětvzetí námitky podjatosti. Přípisem ze dne 21. 2. 2013 žalobkyně sdělila, že skutečně
šlo o zpětvzetí námitky podjatosti ze dne 25. 1. 2013. Sluší se doplnit, že všechna uváděná podání
žalobkyně byla učiněna v elektronické formě, podepsané elektronicky podle zvláštního zákona.
Podání, kterým žalobkyně disponuje řízením, tak naplňuje formální náležitosti ve smyslu §37
odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Podle §37 odst. 4 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud
o něm soud nerozhodl.
Podle §47 písm. a) věty před středníkem s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět.
Projev vůle stěžovatelky ze dne 21. 2. 2013 nevzbuzuje pochybnosti o tom,
že se žalobkyně v dané věci (již) nedomáhá vydání rozhodnutí o námitce podjatosti. Jakkoli
uplatnění námitky podjatosti nelze chápat zcela jako návrh ve smyslu ustanovení §37 odst. 4
s. ř. s., a §47 písm. a) věty první s. ř. s. (nezahajuje se jím nové soudní řízení, ale vede jen
k vyvolání incidenčního řízení v rámci řízení v meritu věci), lze citovaná ustanovení na daný
případ aplikovat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila námitku podjatosti, byl se jí zdejší
soud povinen zabývat a rozhodnout o ní; protože však tato námitka byla vzata zpět dříve,
než o ní bylo rozhodnuto, postupoval Nejvyšší správní soud přiměřeně dle shora citovaných
ustanovení a řízení o námitce podjatosti zastavil.
O náhradě nákladů řízení o námitce podjatosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení
o námitce podjatosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu