ECLI:CZ:NSS:2013:PST.15.2013:23
sp. zn. Pst 15/2013 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: vláda se sídlem
nábř. E. Beneše 4, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření JUDr. Václav Henych, ředitel
odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, proti odpůrci:
politické hnutí Občanské hnutí pro Mimoň se sídlem Okrouhlická 95/II, Mimoň, v řízení
o návrhu na pozastavení činnosti politického hnutí,
takto:
I. Činnost politického hnutí Občanské hnutí pro Mimoň se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] Dne 18. 3. 2013 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále jen „navrhovatel“)
návrh na pozastavení činnosti politického hnutí Občanské hnutí pro Mimoň („odpůrce“)
podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“).
Tento návrh odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce opakovaně nesplnil svoji zákonnou
povinnost předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy, a to za roky 2010 a 2011.
V tomto směru odkázal na usnesení Poslanecké sněmovny č. 474 z 16. schůze konané dne
5. 5. 2011 ve vztahu k roku 2010 a na usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 ze 38. schůze
konané dne 3. 5. 2012 ve vztahu k roku 2011. Jelikož odpůrce tuto svoji zákonnou
povinnost nesplnil ani dodatečně, lze mít za to, že jeho činnost není v souladu s ustanovením
§4 písm. a) zákona o politických stranách, podle něhož vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu.
[2.] Odpůrce se k návrhu k výzvě soudu nevyjádřil.
[3.] Podle ustanovení §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)
rozhodl Nejvyšší správní soud se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání.
[4.] Z obsahu spisu soud konstatuje zejména následující skutečnosti. Z citovaného usnesení
Poslanecké sněmovny č. 474 se zjišťuje, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok
2010 a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení
jeho činnosti. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 je zřejmé, že odpůrce nepředložil výroční
finanční zprávu ani za rok 2011. Rovněž v tomto případě Poslanecká sněmovna požádala vládu
o podání návrhu na pozastavení jeho činnosti.
[5.] Ze sdělení ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR ze dne
2. 5. 2013, č. j. PS 2013/3888, dále plyne, že k uvedenému datu odpůrce Poslanecké sněmovně
vůbec nepředložil výroční finanční zprávy za roky 2010 až 2012.
[6.] Podle ustanovení §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet
činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění
demokratických základů státu. Z ustanovení §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá povinnost stran
a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční
zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení. Podle ustanovení
§14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena,
jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
[7.] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podává vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů
od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické
strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého s. ř. s. Podle ustanovení §96 s. ř. s.
rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle skutkového
stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
[8.] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný
návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z citovaných usnesení
Poslanecké sněmovny) bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti,
když opakovaně v zákonem stanoveném termínu vůbec nepředložil příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy, a to za roky 2010
a 2011, a neučinil tak ani později. Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou
v §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje
zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení
činnosti strany.
[9.] Ze smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace,
kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec,
anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně,
takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické
strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu
Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995 Pl. ÚS 26/94 (http://nalus.usoud.cz/),
podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli které zákon jednorázově porušily,
nýbrž toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou
vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím
demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany
je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě
ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany. Podle ustanovení
§14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti
činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu
o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
Pokračování Pst 15/2013 - 24
[10.] Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena, podají
orgány uvedené v ustanovení §15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění
strany. Podle ustanovení §14 odst. 3 zákona pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu,
který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany nebo hnutí, považuje se činnost strany
nebo hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou
příslušným orgánem (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007,
sp. zn. Obn 1/2006, in: www.nssoud.cz).
[11.] Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému
navrhovateli, který by jinak měl na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením
před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění
nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými
zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku
k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek (§73 odst. 1, 2;
§79 odst. 1, věta druhá, zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů).
V Brně dne 15. května 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu