ECLI:CZ:NSS:2013:VOL.153.2013:7
sp. zn. Vol 153/2013 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Jana
Passera, JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové, v právní věci ve věci navrhovatelky:
R. F., proti odpůrci: Státní volební komise, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4,
o návrhu na vyslovení neplatnosti všech zvolených kandidátů ve volbách do Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR konaných ve dnech 25. a 26. října 2013, v řízení o kasační stížnosti
navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2013, č. j. 50 A 24/2013-7,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Dne 4. 11. 2013 obdržel Krajský soud v Praze návrh, jímž se navrhovatelka (dále též
„stěžovatelka“) domáhala vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
konaných ve dnech 25. a 26. října 2013, a to s odkazem na tvrzenou protiústavnost některých
ustanovení aplikovaných volebních předpisů, nedostatečný prostor, který dostávají
ve veřejnoprávních médiích k dispozici malé strany, a na tvrzené nekalé praktiky, jichž se měly
v souvislosti s kandidaturou a v souvislosti s hlasováním dopustit strany TOP 09, popř. ODS.
Krajský soud v Praze dne 4. 11. 2013 návrh odmítl jako nepřípustný. V odůvodnění
uvedl, že z ustanovení volebního zákona plyne, že řízení o volebních stížnostech ve věci voleb
do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR má probíhat před Nejvyšším správním soudem.
Z ustanovení §93 odst. 2 s. ř. s. navíc plyne, že ve věcech volebních soud v případě, že k řízení
není věcně či místně příslušný, tento návrh nepostupuje soudu k vyřízení příslušnému
podle obecné úpravy v §7 odst. 4 a 5 s. ř. s., nýbrž s ohledem na krátkost procesních lhůt
(srov. §90 odst. 3 s. ř. s.) návrh bez dalšího odmítne jako nepřípustný. S ohledem na shora
uvedené proto krajský soud návrh navrhovatelky odmítl s tím, že navrhovatelku současně poučil
o tom, že ve zbylé lhůtě může svou volební stížnost uplatnit u Nejvyššího správního soudu jako
soudu věcně a místně příslušného.
Navrhovatelka (dále „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti shora označenému
usnesení krajského soudu, kterým byl odmítnut její návrh na neplatnost voleb všech kandidátů
v hl. m. Praze.
Stěžovatelka má za to, že krajský soud poté, co mu byl její návrh postoupen, pochybil,
když se jím věcně nezabýval a pouze jej odmítl jako nepřípustný, protože byl podán soudu věcně
a místně nepříslušnému. Podle stěžovatelky byl výklad krajského soudu ve vztahu k §93 odst. 2
s. ř. s. chybný a znamená zcela neodůvodněný zásah do práva na ochranu základních občanských
práv a svobod podle čl. 36 Listiny základních práva svobod. Podle ní měl krajský soud věc
postoupit Nejvyššímu správnímu soudu, rovněž s přihlédnutím k tomu, že nemá zkušenosti
v právních otázkách a usnesení jí bylo doručeno až 7. 11. 2013, takže už nemohla zákonnou
lhůtu stihnout. Stěžovatelka dále uvedla, že podává návrh na spojení všech žalob,
kterými se navrhovatelé domáhají vyslovení neplatnosti, a to s odkazem na tvrzenou
protiústavnost některých ustanovení volebních předpisů, a také z důvodů ekonomických
a praktických. Dále uvádí, že nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení veřejného jednání.
Taktéž žádá, aby byla vyrozuměna, který senát bude věc projednávat, aby se mohla procesně
vyjádřit dle §8 s. ř. s.
Třebaže stěžovatelka své podání nenazývá kasační stížností, z obsahu podání je zjevné,
že jde o kasační stížnost proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Praze. Nejvyšší správní
soud nejprve zhodnotil splnění podmínek řízení o kasační stížnosti a v tomto směru vycházel
především z ustanovení §104 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je kasační stížnost „ve věcech volebních
a ve věcech místního referenda“ nepřípustná.
Jak Nejvyšší správní soud uvedl již v usnesení Vol 1/2006-32 ze dne 18. 4. 2006,
„Uvedené ustanovení je nutno vyložit v souladu se systematikou s. ř. s. i za použití gramatického a teleologického
výkladu tak, že kasační stížnost je nepřípustná ve všech věcech upravených v dílu IV. hlavy II. s. ř. s.,
označeném jako „Soudnictví ve věcech volebních a ve věcech místního referenda“, tedy kromě jiného i v řízeních
o ochraně ve věcech zániku mandátu upravených v §91 s. ř. s. Všechna řízení upravená v dílu IV. hlavy II.
s. ř. s. se totiž týkají voleb resp. místního referenda a jejich výsledků a jde v nich o ochranu subjektivních
politických práv voličů, politických stran, kandidátů a zvolených členů zastupitelských orgánů a u všech těchto
řízení měl zákonodárce za to, že je nutno, aby v nich bylo rozhodováno velmi rychle (i proto ve všech případech
k rozhodnutí stanovil lhůty počítané ve dnech – viz §88 odst. 3 s. ř. s., §89 odst. 5 s. ř. s., §90 odst. 3 s. ř. s.,
§91 odst. 3 s. ř. s., §91a odst. 3 s. ř. s.), takže dospěl k závěru, že není žádoucí u žádné z nich připustit
opravný prostředek v podobě kasační stížnosti. Proto zákonodárce v ustanovení §104 odst. 1 s. ř. s.
při vymezení okruhu řízení, u nichž je kasační stížnost podle tohoto ustanovení nepřípustná, volil generelní odkaz
na označení užité v nadpise dílu IV. hlavy II. s. ř. s., neboť jeho záměrem bylo vyloučit tento opravný prostředek
ve všech řízeních v tomto dílu upravených, a to jak proti rozhodnutím ve věci samé (meritorním),
tak proti rozhodnutím (jako je tomu v případě stěžovatelky), jež končí řízení ve věci jinak než meritorně.“
V případě soudnictví ve věcech volebních a ve věcech místního referenda se požadavek
na sjednocování judikatury v podobě opravných prostředků a dvojinstančnosti řízení střetává
s požadavkem na rychlost rozhodování v těchto věcech. Druhý z uvedených požadavků má
v daném případě podle názoru Nejvyššího správního soudu přednost, a proto nelze považovat
za protiústavní, pokud zákonodárce pro řízení ve věcech volebních přípustnost kasační stížnosti
vyloučil.
Ze všech shora předestřených důvodů a s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyšší
správní soud uzavírá, že stěžovatelka podala v projednávané věci kasační stížnost proti usnesení
krajského soudu, kterým byl jako nepřípustný odmítnut její návrh v řízení o neplatnosti voleb
do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a tato kasační stížnost je proto nepřípustná,
Pokračování Vol 153/2013 - 8
neboť byla podána ve věcech volebních. Proto ji Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 1 s. ř. s. a §120 s. ř. s. odmítl. Samotným obsahem
kasační stížnosti se za této situace Nejvyšší správní soud věcně nezabýval, neboť by tak mohl
učinit pouze za splnění nutného vstupního předpokladu, že by kasační stížnost byla přípustná,
tzn. procesně projednatelná.
Pouze obiter dictum Nejvyšší správní soud ke shora uvedenému dodává, že krajský soud
postupoval zcela správně, když návrh stěžovatelky nepostoupil Nejvyššímu správnímu soudu
a sám jej odmítl. Zákonodárce ve volebních věcech neustanovil klasický instanční
systém jako v obecném správním soudnictví, ale s ohledem na nutnost rychlého
rozhodování kompetence rozdělil: některé kompetence ve volebních věcech náleží krajským
soudům, jiné - jako návrh na neplatnost voleb do Poslanecké sněmovny - svěřil výlučně
Nejvyššímu správnímu soudu. Právě s ohledem na krátkost lhůt ve volebních věcech zároveň
vyloučil spolupráci mezi soudy jako postoupení věci. Jak správně uvedl krajský soud, řízení
o volebních stížnostech ve věci voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR má probíhat
před Nejvyšším správním soudem. Z ustanovení §93 odst. 2 s. ř. s., že ve věcech volebních soud
v případě, že k řízení není věcně či místně příslušný, tento návrh nepostupuje soudu k vyřízení
příslušnému podle obecné úpravy v §7 odst. 4 a 5 s. ř. s., nýbrž s ohledem na krátkost procesních
lhůt (srov. §90 odst. 3 s. ř. s.) návrh bez dalšího odmítne jako nepřípustný. Krajský soud v Praze
se s návrhem vypořádal ještě týž den, kdy mu návrh došel, a současně stěžovatelku přehledně
poučil, jak dále postupovat. Lhůta k podání volební stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu
nadto končila až v sobotu 9. 11. 2013 v 16.00.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.
a §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl
návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 21. listopadu 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu