ECLI:CZ:NSS:2014:1.ADS.33.2014:9
sp. zn. 1 Ads 33/2014 – 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: I. N.,
zastoupená Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 18, 710 00 Ostrava – Slezská
Ostrava, proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení Ostrava, se sídlem
Zelená 3158/34a, 702 00 Ostrava, proti posudku žalované o invaliditě
č. j. LPD/2013/5752_OV_CSSZ, v řízení o podání žalobkyně ze dne 19. 2. 2014 označeném
jako odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2014,
č. j. 18 Ad 30/2013 - 15,
takto:
I. Podání žalobkyně ze dne 19. 2. 2014 se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání.
Odůvodnění:
[1] Dne 9. 9. 2013 bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno podání žalobkyně, jehož
obsahem je kromě označení žalobkyně a žalované pouze text „proti posudku o invaliditě
č. j. LPS/2013/5752-OV-CSSZ“, a dále žádost žalobkyně o ustanovení zástupce. Krajský soud
usnesením ze dne 9. 12. 2013, č. j. 18 Ad 30/2013 – 12, ustanovil žalobkyni zástupcem
Mgr. Petra Miketu, advokáta, a vyzval jej, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnil podání žalobkyně.
Současně soud zástupce poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud podání
žalobkyně odmítne. Jelikož ustanovený zástupce žalobkyně na výzvu nijak nereagoval, krajský
soud usnesením ze dne 7. 2. 2014 žalobu odmítl ‚(výrok I.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a nepřiznal ustanovenému advokátovi odměnu
za zastupování žalobkyně (výrok III.).
[2] Dne 19. 2. 2014 bylo krajskému soudu doručeno podání z téhož dne, v němž ustanovený
zástupce podává odvolání proti výroku III. posledně zmiňovaného usnesení krajského soudu.
V podání je dále uvedeno, že výzvě krajského soudu k doplnění původního podání žalobkyně
nebylo možné vyhovět tak, aby byla žaloba projednatelná, a proto zástupce žalobkyně na výzvu
soudu nereagoval. Nepochybně však zástupci vznikl nárok na přiznání odměny za převzetí
zastoupení. Bylo totiž nutné seznámit se s podáním žalobkyně a vyhodnotit, zda je projednatelné.
Zástupce tedy žádá odměnu za jeden úkon právní služby, jeden režijní paušál a daň z přidané
hodnoty. Pokud krajský soud nerozhodne v rámci autoremedury a nepřizná ustanovenému
zástupci odměnu, nechť odvolací soud změní výrok III. napadeného usnesení a přizná odměnu
zástupci sám.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny podmínky
řízení. Z původního podání žalobkyně ze dne 9. 9. 2013 je z osoby žalovaného a předmětu řízení
zjevné, že se jednalo o podání ve správním soudnictví. Opravnými prostředky proti rozhodnutím
krajských soudů ve správním soudnictví jsou kasační stížnost a obnova řízení (srov. §102 a násl.
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s. ř. s.“). Tento katalog opravných
prostředků je uzavřený a nepřipouští napravovat rozhodnutí krajských soudů ve správním
soudnictví jinými způsoby. Podání žalobkyně ze dne 14. 2. 2014 je ovšem nepochybně odvoláním
nejen podle svého označení, ale zejména podle obsahu včetně petitu, jímž se žalobkyně domáhá
postupu a rozhodnutí krajského soudu či Nejvyššího správního soudu, který soudní řád správní
vůbec nezná a neumožňuje. Žalobkyní zvolený postup naopak přesně odpovídá institutu
odvolání v občanském soudním řízení, jak je upraven v §201 – 227 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád. O takovém podání však nejsou soudy ve správním soudnictví oprávněny
rozhodovat. Pokud tedy žalobkyně proti usnesení krajského soudu ve věci správního soudnictví
podala opravný prostředek, kterým podle jeho obsahu i označení bylo odvolání, přičemž
se zjevně nejednalo o kasační stížnost, musel Nejvyšší správní soud toto odvolání usnesením
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout pro neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek
řízení (viz k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005,
č. j. Na 225/2005 - 110, publikované pod č. 765/2006 Sb. NSS).
[4] Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že i kdyby bylo možné podání žalobkyně
posoudit jako kasační stížnost – tedy jako jeden z přípustných opravných prostředků ve správním
soudnictví – neměla by tato skutečnost na výsledek řízení žádný vliv. Podle ustanovení
§104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech
řízení. Jak přitom plyne z ustálené judikatury zdejšího soudu, rozhodnutím o nákladech řízení
ve smyslu citovaného ustanovení je i rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci
hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby (účastníka řízení - §35 odst. 8 s. ř. s.,
k tomu viz již usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Azs 76/2003 – 41, publikované pod č. 644/2005
Sb. NSS). Případnou kasační stížnost žalobkyně proti výroku usnesení krajského soudu
o nepřiznání odměny ustanovenému zástupci by tedy bylo nutno odmítnout jako nepřípustnou
podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
[5] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li podání
odmítnuto.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu