ECLI:CZ:NSS:2014:1.ADS.72.2014:26
sp. zn. 1 Ads 72/2014 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně E. B.,
zastoupené JUDr. Ivanem Jordákem, advokátem se sídlem Na Obci 446, Předměřice nad Labem,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2011, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2014,
č. j. 52 Ad 52/2011 – 213,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2014,
č. j. 52 Ad 52/2011 – 213, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žádostí ze dne 12. 4. 2011 domáhala zvýšení invalidního důchodu (ze stavu,
kdy jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, na invalidní důchod
pro invaliditu třetího stupně) z důvodu podstatného zhoršení zdravotního stavu. Česká správa
sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 30. 5. 2011, č. j. X, zamítla žádost s odkazem na
posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí ze dne 16. 5. 2011. Konstatovala,
že žalobkyně nesplňuje podmínky stanovené v §39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, a že žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního
stupně. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítla Česká správa sociálního
zabezpečení, pracoviště Hradec Králové rozhodnutím ze dne 11. 7. 2011, č. j. X. S odvoláním na
posudek o invaliditě zpracovaný lékařskou posudkovou službou České správy sociálního
zabezpečení ze dne 28. 6. 2011 žalovaná potvrdila závěry výše uvedeného rozhodnutí.
[2] Žalobkyně ve správním řízení poukazovala na skutečnost, že v roce 2000 prodělala
strumektomii (chirurgické odstranění štítné žlázy) a že v důsledku pochybení lékařů při uvedeném
zákroku trpí jednak pooperační hypotyreózou, jednak těžkou hypoparatyreózou (zcela jí chybí
příštítná tělíska, což se projevuje nedostatkem hormonu zvaného parathormon). Jako další
komplikace se u ní objevila nefrolitiáza, kalcifikace (zvápenatění) v částech mozku a omezení
hybnosti páteře. Uváděla, že trpí silnými bolestmi hlavy, silnou únavou téměř po celý den,
křečemi, brněním rukou a nohou a psychickými potížemi. Namítala, že dle jejího ošetřujícího
lékaře MUDr. J. Č. je její stav vážný a trvalý, nedovoluje větší fyzické zatížení a návrat pracovní
schopnosti není pravděpodobný.
[3] Žalovaná dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně činí 35 %. Za nejzávažnější onemocnění žalobkyně
s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti však nepovažovala onemocnění
štítné žlázy a příštítných tělísek, ale onemocnění krční páteře. Tedy zdravotní postižení uvedené
v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity).
[4] Žalobkyně následně podala ke krajskému soudu žalobu proti rozhodnutí žalované
ze dne 11. 7. 2011. Krajský soud v řízení o této žalobě provedl důkaz několika vyžádanými
posudky (respektive revizními posudky) Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
České republiky (dále jen „PK MPSV“), načež žalobu zamítl v záhlaví specifikovaným
rozsudkem. Proti uvedenému rozsudku nyní brojí žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační
stížností.
II. Shrnutí odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu
[5] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že k posouzení otázky,
která je mezi účastníky řízení sporná, není příslušný soud, ale PK MPSV. Za tímto účelem
provedl důkaz posudkem PK MPSV, pracoviště v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2011. Z něj vzal
za prokázané, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu činila 30 % (tedy ještě méně, než plynulo z lékařských posudků
zpracovaných v rámci správního řízení, přičemž za rozhodující zdravotní postižení žalobkyně
považovala PK MPSV pooperační hypoparatyreózu.). Tento závěr byl dle krajského soudu
potvrzen rovněž revizními posudky, jejichž zpracování si postupně vyžádal od několika dalších
pracovišť PK MPSV. Soud v rozsudku dále obsáhle citoval z posudku zpracovaného PK MPSV
v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013 a z doplňujícího posudku téže posudkové komise ze dne
6. 2. 2014. Podle soudu další lékařské zprávy, které žalobkyně předložila (ze dne 26. 11. 2013),
potvrzují to, co uvádí zmíněné posudky, tedy že se jedná o těžké funkční onemocnění, které však
nepůsobí těžkou poruchu některého z cílových orgánů. Žalobkyní navrhovaný znalecký posudek
soud „vzhledem ke shodnosti a přesvědčivosti“ všech posudků PK MPSV neprovedl; odkázal přitom
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 – 48.
III. Shrnutí argumentace obsažené v kasační stížnosti
[6] Stěžovatelka předně namítla, že správní orgán a následně i krajský soud nesprávně
aplikovaly přílohu vyhlášky o posuzování invalidity. Za situace, kdy zdravotní postižení, které
je příčinou zdravotních problémů stěžovatelky, není uvedeno v této příloze, bylo třeba použít
pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti postižení, které je funkčním dopadem nejblíže
srovnatelné. To se ale nestalo. Použito bylo postižení, které sice pojednává o poruše žláz s vnitřní
sekrecí, avšak svým funkčním dopadem není vůbec srovnatelné s postižením stěžovatelky.
Zdravotní stav stěžovatelky nebyl posuzován (v rozporu s důkazy, které v řízení před soudem
navrhovala) jako těžká pooperační hypoparatyreóza, ale pouze jako střední hypoparatyreóza,
což je diagnóza toliko pro poruchy jiných žláz s vnitřní sekrecí. Stěžovatelka však nemůže mít
poruchu žláz s vnitřní sekrecí, protože tyto žlázy nemá porušené či nedostatečné, ale nemá
je vůbec.
[7] Stěžovatelka dále namítla, že krajský soud sice provedl jí navržené důkazy, kterými
prokazovala nesprávnost rozhodnutí správního orgánu, ale v rozsudku je nikterak dále
nehodnotil a nevyvodil z nich žádné skutkové závěry. Stěžovatelka si je vědoma, že soud
nepřezkoumává odborné závěry posudků lékařských komisí, nicméně v řízení před krajským
soudem poukazovala na zřejmé nesprávnosti těchto posudků. Krajský soud na tyto námitky nijak
nereagoval a jako jediné relevantní důkazy vzal v úvahu nálezy posudkových komisí. S odkazem
na skutečnost, že tyto posudkové komise dospěly k téměř shodným závěrům, odmítl provést
důkaz znaleckým posudkem navrženým stěžovatelkou a odmítl verifikovat tyto nálezy
posudkových komisí jinými provedenými důkazy. Posudkové komise například v rozporu
se zprávami ošetřujících lékařů (předložených krajskému soudu jako důkaz) konstatují,
že stěžovatelka je po operaci štítné žlázy posuzována dlouhodobě dobře a při zavedení
substituční terapie je stav jejího onemocnění kompenzovaný.
[8] Stěžovatelka rovněž namítá, že je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků stav,
kdy je přezkoumáváno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a jako důkaz
pro posouzení správnosti tohoto rozhodnutí slouží jiné rozhodnutí téhož subjektu. Stěžovatelka
dle svých slov v řízení před krajským soudem poukazovala také na některé nepřijatelné postupy
komisí při přezkoumávání jejího zdravotního stavu, které nesvědčily o jejich nestrannosti.
Posudková komise je jako orgán státu ve svém rozhodování vedena snahou státu co nejvíce
na důchodech ušetřit, jak se děje i v jiných případech posuzování stupně invalidity.
[9] Krajský soud dle stěžovatelky nevzal v potaz ani specifičnost a odbornou náročnost
tohoto případu, na kterou upozorňovala stěžovatelka i specialisté v předložených lékařských
zprávách. Onemocnění stěžovatelky je v České republice naprosto ojedinělé a není ani uvedeno
v příloze vyhlášky o invaliditě. Například MUDr. L. S. konstatoval, že pro správné posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky bude nezbytné vyjádření soudního znalce v endokrinologickém
oboru. Stěžovatelka proto navrhla provést důkaz znaleckým posudkem Endokrinologického
ústavu v Praze, který by opravdu nezávisle a odborně zhodnotil vliv jejího zdravotního stavu na
její pracovní schopnost. Krajský soud však tento návrh pominul, čímž soudní řízení zatížil vadou,
která vedla k nesprávnému rozhodnutí o věci.
[10] Žalovaný nevyužil možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní
schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 téhož ustanovení se jedná o invaliditu prvního stupně,
jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 % a nejvíce o 49 %, o invaliditu
druhého stupně v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 50 % a nejvíce o 69 %,
o invaliditu třetího stupně při poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %.
[13] Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní
schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření;
přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení
adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud
vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní
schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně
o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[14] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském
posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle
§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své
orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako
každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), a v případě potřeby může provést také jiné důkazy, například uložit
zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství.
[15] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti
rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení
o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek
příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti
posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek
ze dne 25. 9. 2003 č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, z poslední doby např. rozsudky ze dne 3. 4. 2013
č. j. 6 Ads 158/2012 - 24 a ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20), případně – namítal-li
to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení
posudkové komise).
[16] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková
komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí
být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno,
zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano,
které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky
o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti
stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní
schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které
má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu
pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě
uvedené vyhlášky, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení
podle §3 vyhlášky.
[17] V nyní posuzovaném případě stěžovatelka zpochybňuje předně samotnou skutečnost,
že klíčovými důkazy, z nichž krajský soud při svém rozhodování vycházel, byly posudky
zpracované PK MPSV, což považuje za porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Jak však plyne
z výše shrnuté judikatury Nejvyššího správního soudu, tato skutečnost sama o sobě nezakládá
nezákonnost rozhodnutí krajského soudu. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti
a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla
rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Posudkový závěr by však měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[18] Stěžovatelka dále namítá, že v řízení před krajským soudem poukazovala na zřejmé
nesprávnosti posudků PK MPSV, že krajský soud na tyto námitky nijak nereagoval a že bez
řádného odůvodnění odmítl provést důkaz znaleckým posudkem navrženým stěžovatelkou.
[19] Krajský soud si postupně nechal zpracovat posudky PK MPSV ČR, pracoviště v Hradci
Králové (posudek ze dne 7. 12. 2011), PK MPSV v Brně (ze dne 1. 2. 2012, jeho doplněk
ze dne 30. 3. 2012), PK MPSV v Praze (ze dne 26. 6. 2012, jeho doplněk ze dne 23. 10. 2012),
PK MPSV v Ostravě (ze dne 20. 3. 2013), a konečně také posudek PK MPSV v Ústí nad Labem
(ze dne 5. 11. 2013, doplněk ze dne 6. 2. 2014).
[20] Posudkové komise v posudcích vyžádaných krajským soudem shodně dovodily,
že posudkové zhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky provedené v rámci správního řízení
představovalo tzv. posudkový omyl, neboť nebylo objektivně zjištěno závažné postižení páteře.
Za zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti
stěžovatelky, označily posudkové komise pooperační hypoparatyréozu, kterou podřadily
pod zdravotní postižení uvedená v kapitole IV, položce 3, písm. b) přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity (tj. pod postižení označená vyhláškou jako hypoparatyreóza - středně
těžké funkční postižení). Procentuální míra poklesu pracovní schopnosti dle tohoto zařazení
je ve vyhlášce stanovena v rozmezí 15-20 %, PK MPSV vycházely z horní hranice (20 %), kterou
ještě navýšily o deset procentních bodů (v souladu s §3 bodem 2 vyhlášky). Posudkové komise
tak dovodily, že celková míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky je 30 % a její nepříznivý
zdravotní stav již neodpovídá žádnému stupni invalidity.
[21] Stěžovatelka v řízení před krajským soudem (a stejně tak už i ve správním řízení) namítala,
že její onemocnění je natolik specifické, že na něj vyhláška o posuzování invalidity výslovně
nepamatuje. Uváděla, že jejím nejzávažnějším onemocněním je těžká pooperační
hypoparatyreóza, což vede k tomu, že jí musí být podávány vysoké dávky vitamínu D a preparáty
s vápníkem. Podrobně popisovala jednotlivé projevy svých zdravotních potíží a dokládala
je lékařskými zprávami - k žalobě přiloženým lékařským zprávám MUDr. J. Č. ze dne 14. 1. 2009,
8. 7. 2011 a 15. 8. 2011, MUDr. L. S. ze dne 3. 12. 2010, 3. 3. 2011 a 20. 7. 2011, lékařskou
zprávou MUDr. H. S. ze dne 15. 7. 2010, e-mailovou zprávou MUDr. S. ze dne 5. 9. 2011.
V průběhu soudního řízení podrobně reagovala na jednotlivé posudky postupně vyžadované
krajským soudem a dokládala další (aktuální) zprávy uvedených lékařů. Argumentovala, že její
zdravotní poškození spočívající v úplné absenci příštítných tělísek v uvedené vyhlášce chybí, což
jí údajně sdělila také posudková lékařka (zřejmě míněno posudková lékařka, která stěžovatelku
vyšetřovala v rámci správního řízení) jako důvod, proč toto poškození zdraví nelze vzít jako
výchozí pro stanovení stupně invalidity. Podle stěžovatelky tak měl být zvolen postup podle §1
odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity (které stanoví, že pokud zdravotní postižení, které je
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, není uvedeno v příloze, stanoví se
procentní míra poklesu pracovní schopnosti podle takového zdravotního postižení uvedeného v
příloze, které je s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné). Navrhovala také provedení
důkazu znaleckým posudkem lékaře endokrinologa.
[22] Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovatelce, že z odůvodnění napadeného rozsudku
nelze vyčíst, na základě jakých úvah krajský soud shledal uvedené žalobní námitky nedůvodné.
Z těchto důvodů je nutné považovat rozsudek za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů,
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[23] Krajský soud se totiž v odůvodnění napadeného rozsudku omezil na konstatování,
že posudkové komise dospěly ke shodným závěrům a na citace z posudků PK MPSV v Ústí
nad Labem. Podle posudku ze dne 5. 11. 2013 se u stěžovatelky jedná o „těžkou hypoparathyreosu,
která vyplývá ze ztráty činnosti příštítných tělísek, ale její funkční dopad nelze hodnotit při zavedené substituční
terapii jako těžký, neboť nebyla prokázána těžká porucha funkce žádného z cílových orgánů. Stav
tak při substituční terapii odpovídá středně těžkému funkčnímu postižení zcela v korelaci s kap. IV pol. 3 b)
pl. posudkových kriterií, kde se dlouhodobě zcela nedaří k normě korigovat laboratorní nález, a kde
se u posuzované vyskytuje brnění končetin, pohotovost ke křečím a intermitentní křeče, bez dokumentovaných
recidiv laryngospasmů nebo bronchiálních spasmů. Současně je přítomna snížená adaptabilita v zátěžových
situacích. Stav po operaci štítné žlázy byl posuzován jako pooperační hypothyreosa, dlouhodobě dobře
kompenzována při zavedené substituční terapii. Zdravotní postižení krční páteře nebylo u posuzované neurologem
shledáno jako závažné, nebylo shledáno omezení statodynamické funkce páteře ani doprovodná míšní či kořenová
symptomatologie a onemocnění tak bylo posudkově nutno hodnotit jako lehké funkční postižení. Hypertenze byla
pod medikamentosní kontrolou, bez průkazu sekundárních orgánových projevů. Kardiopulmonálně byla
kompensována.“ Obdobně uvádí PK MPSV v doplnění uvedeného posudku ze dne 6. 2. 2014,
že celkově lze u stěžovatelky „konstatovat těžkou hypoparathyreosu, která vyplývá z 13 let trvající
pooperační ztráty příštítných tělísek a tím i ztráty jejich funkce. Tato ztráta musí být kompenzována substituční
terapií, zejména preparáty vápníku a vitamínu D. Kompenzace stavu je u posuzované hraniční s intermitentními
výkyvy v laboratorním nálezu, z čehož rezultují stavy brnění končetin a občasných křečí, bolestí hlavy a psychické
rozlady a celkově snížená adaptabilita v zátěžových situacích. U posuzované však nebylo prokázáno těžké
funkční postižení žádného z cílových orgánů – tj. nebyla prokázána závažná neurologická symptomatologie,
závažná porucha ledvinných funkcí, závažná porucha kardiovaskulárního ani pohybového aparátu, očí
nebo kůže. Pro udávané psychické potíže byla posuzovaná vyšetřena psychiatricky v 8/2011. Provedeným
psychiatrickým vyšetřením však rovněž nebylo prokázáno psychické onemocnění závažného charakteru,
ale neurasthenický syndrom.“
[24] Dále krajský soud pouze uvedl, že lékařské zprávy, které stěžovatelka soudu předložila
(ze dne 26. 11. 2013), potvrzují to, co uvádí i zmíněné posudky, tj. že se jedná o těžké funkční
onemocnění, avšak nebyla prokázána těžká porucha žádného z cílových orgánů. Vůbec
se tak nevyjádřil k lékařským zprávám, které stěžovatelka přiložila již k žalobě. Odkaz na posudky
PK MPSV a uvedené citace z těchto posudků lze stěží považovat za vypořádání se s těmito
důkazy a se související argumentací stěžovatelky uplatněnou v žalobě.
[25] Například z lékařských zpráv MUDr. Č., pořízených na základě endokrinologických
vyšetření, totiž plyne, že stěžovatelka má těžkou hypoparatyreózu a že uvedený specialista
u stěžovatelky vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu „nepovažuje návrat pracovní schopnosti za reálný“.
Stav je dle něj již trvalý, protože ke kompenzaci je dostupný jen vitamín D a jeho deriváty
(nikoliv parathormon). Stav nemocné dle něj nedovoluje větší fyzické zatížení. Rovněž
ve vyjádření MUDr. S. se uvádí, že pooperační hypoparatyreóza je u stěžovatelky obtížně
zvládnutelná, jedná se o těžkou nemoc trvalého charakteru a nejde očekávat návrat k pracovní
schopnosti. Pro správné posouzení stěžovatelčina zdravotního stavu tak bude dle uvedeného
vyjádření nutné posouzení znalce v endokrinologickém oboru. Ostatně i v samotných posudcích
PK MPSV se uvádí, že stěžovatelka trpí těžkou hypoparatyreózou a že kompenzace stavu
způsobeného úplnou pooperační ztrátou příštítných tělísek je u stěžovatelky „hraniční“. Přesto
posudkové komise podřazují její zdravotní postižení pod kapitolu IV, položku 3, písm. b) přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity, u nějž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena
v rozmezí 15-20 % (tedy stěžovatelka by neměla mít nárok ani na invalidní důchod prvního
stupně). PK MPSV v Ústí nad Labem se zároveň ve svém posudku výslovně ztotožnila
se sdělením „erudovaného endokrinologa“ MUDr. S., že pro správné posouzení zdravotního stavu
stěžovatelky bude nutné vyjádření soudního znalce v oboru endokrinologie.
[26] Pro Nejvyšší správní soud je navíc jen těžko pochopitelný postup krajského soudu,
který opakovaně vyžadoval stále další revizní posudky PK MPSV (v důsledky čehož soudní řízení
před krajským soudem trvalo téměř dva a půl roku), aby nakonec „šmahem“ odbyl výše uvedené
žalobní námitky odkazem na „shodnost a přesvědčivost všech posudků PK MPSV“ a bez dalšího převzal
jejich závěry o zdravotním stavu stěžovatelky.
[27] Lze tedy shrnout, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů,
pročež je nutné jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. K tomuto závěru nicméně
považuje Nejvyšší správní soud za nutné dodat následující. Nelze přehlédnout, že žalovaná
považovala za nejzávažnější onemocnění stěžovatelky s nejvýznamnějším dopadem na pokles její
pracovní schopnosti onemocnění krční páteře, nikoliv onemocnění štítné žlázy a příštítných
tělísek. Oproti tomu PK MPSV v posudcích vyžádaných krajským soudem konstatovaly,
že posudkové zhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky provedené v rámci správního řízení
představovalo tzv. posudkový omyl; za zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad
na pokles pracovní schopnosti stěžovatelky, označily posudkové komise pooperační
hypoparatyréozu. Z daného skutkového závěru ministerských posudkových komisí vycházel
rovněž krajský soud a nezpochybňuje jej ani stěžovatelka (která pouze nesouhlasí
s vyhodnocením významu dopadu tohoto onemocnění na pokles její pracovní schopnosti).
Skutkový stav, který vzal za základ svého rozsudku krajský soud, se tak výrazně liší
od skutkového stavu, z nějž vycházela žalovaná a jehož správnost měl soud posoudit.
[28] Přitom sice platí, že dle §77 odst. 2 s. ř. s. (v souladu se zásadou plné jurisdikce) je soud
oprávněn zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem a následně si posoudit
skutkový stav na základě vlastního hodnocení. Zároveň je však třeba hledat rozumnou
rovnováhu mezi naplněním zásady plné jurisdikce a skutečností, že správní soudnictví má nadále
převážně kasační charakter a správní soud by neměl zcela nahrazovat činnost správního orgánu.
Jinak by došlo k setření hranice mezi činností soudů a moci výkonnou a v důsledku toho
k nepřípustnému narušení dělby moci. Ostatně §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako jeden z důvodů
pro zrušení správního rozhodnutí stanoví, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ
napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Uvedené pravidlo, které platí
obecně pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, je bezpochyby namístě aplikovat
rovněž v řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci
invalidního důchodu. A to i navzdory jistým specifikům daného řízení plynoucím ze skutečnosti,
že si soud v tomto řízení za účelem posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce
podle §4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyžaduje posudky
od PK MPSV. Pokud tedy soud vezme za prokázané, že v rámci správního řízení došlo
k posudkovému omylu a že za zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles
pracovní schopnosti účastníka řízení, je třeba považovat odlišné zdravotní postižení, než které
hodnotil posudkový lékař ve správním řízení, zásadně by mělo jít o důvod ke zrušení napadeného
rozhodnutí a k vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení. Obzvláště v případě, kdy panuje
spor o vyhodnocení významu dopadu tohoto odlišného zdravotního postižení na pokles pracovní
schopnosti účastníka. Soud by neměl vést vlastní rozsáhlé dokazování za účelem posouzení dané
otázky, neboť by se de facto dostával do pozice nalézacího orgánu.
V. Závěr a náklady řízení
[29] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení
je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven
v odůvodnění tohoto rozsudku.
[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu