ECLI:CZ:NSS:2014:1.ADS.9.2014:31
sp. zn. 1 Ads 9/2014 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: Mgr. P. V.,
zastoupený JUDr. Radomírem Pickem, advokátem se sídlem třída Svobody 31, 779 00 Olomouc,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2012, č. j. x, v řízení o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2013, č. j. 72 Ad
12/2012 - 64,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2013,
č. j. 72 Ad 12/2012 – 64, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2012, č. j. x, Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o
zvýšení starobního důchodu žalobce na 8.710 Kč měsíčně podle §56 odst. 1 písm. b) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Námitky žalobce proti
uvedenému rozhodnutí žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla. K argumentaci
žalobce ohledně zhodnocení doby, kdy nemohl získat zaměstnání z důvodu špatného kádrového
profilu, žalovaná odkázala na §13 zákona o důchodovém pojištění a na zákon č. 100/1988 Sb.,
o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedených právních předpisů podle
žalované vyplývá, že za dobu pojištění nelze považovat dobu, v níž nebylo možné nalézt
zaměstnání z důvodu špatného kádrového posudku. Žalovaná nepřisvědčila ani námitkám
žalobce ohledně nezapočtení doby jeho studia na vysoké škole podle §24 odst. 5 zákona
č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Odkázala na své předchozí rozhodnutí týkající
se žalobce ze dne 8. 11. 2011, č. j. x, v němž popsala, že žalobce rehabilitacím dekretem ze dne
22. 4. 1992 Právnické fakulty Univerzity Karlovy neprokázal, že v jeho případě šlo o rehabilitaci
politickou.
[2] Proti rozhodnutí o námitkách brojil žalobce žalobou podanou u Krajského soudu
v Ostravě – pobočka v Olomouci; ten rozsudkem ze dne 10. 12. 2013, č. j. 72 Ad 12/2012 - 64,
rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2013 zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval,
že rehabilitační dekret je správním rozhodnutím, z něhož je žalovaná povinna v řízení vycházet.
Uvedené rozhodnutí podle krajského soudu prokazuje politické důvody vyloučení žalobce
z vysokoškolského studia.
II. Kasační stížnost
[3] Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu včas podanou
kasační stížností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. pro nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, resp. z důvodu
nepřezkoumatelnosti.
[4] Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že překročila a zneužila zákonem stanovené
meze správního uvážení, pokud sdělení o neplatnosti žalobcova vyloučení ze studia
nevyhodnotila jako dostatečný doklad pro odškodnění podle §24 odst. 5 zákona
o mimosoudních rehabilitacích. Stěžovatelka respektuje dekret rehabilitační komise ze dne
22. 4. 1992 o neplatnosti vyloučení z vysokoškolského studia, chápe jej však jako morální sdělení,
které objektivně a věrohodně neprokazuje politické důvody vyloučení žalobce z vysoké školy.
[5] Krajský soud sice učinil závěr o závaznosti rehabilitačního dekretu, nicméně skutečnosti
týkající se vyloučení žalobce z vysokoškolského studia sám učinil předmětem dokazování.
Stěžovatelka je přesvědčena, že důkazy předložené žalobcem osvědčují pouze morální újmu
a křivdu, nikoliv politickou rehabilitaci ve smyslu §18 odst. 3 zákona o mimosoudních
rehabilitacích. Rehabilitační dekret ze dne 22. 4. 1992 ani potvrzení Archivu Univerzity Karlovy
z 20. 7. 2011 výslovně nehovoří o vyloučení z politických důvodů. Doklady vystavené žalobci
rehabilitační komisí mohly být vystaveny i v případě nepolitických důvodů nebo mohly
být vystaveny neplatně. Potvrzení vydané pro účely důchodového pojištění údaj o politických
důvodech vyloučení neobsahuje; naopak vyplývá z něj, že žalobce byl z vysokoškolského studia
vyloučen pro neprospěch.
[6] Ani písemná vyjádření svědků F., B., V. nebo G. nehovoří o konkrétních politických
aktivitách a politických postojích žalobce či o jeho protikomunistické činnosti nebo účasti
v organizovaném hnutí. Potvrzují spíše obecné nálady a debaty mezi studenty a občany, jichž se
žalobce účastnil během studentského života. Žádný listinný důkaz tedy podle stěžovatelky
neosvědčuje politické důvody vyloučení stěžovatele nebo jeho politickou aktivitu. Výkazy o
studiu žalobce dokládají, že žalobce nebyl výborným studentem. Dva ročníky opakoval, pak
studium přerušil. To spíše nasvědčuje tomu, že žalobce byl skutečně vyloučen pro neprospěch,
nikoliv jako politicky nevyhovující student. I doba, k níž došlo k vyloučení žalobce (říjen 1975) je
ve velkém časovém odstupu od politických čistek následujících po okupaci v srpnu 1968.
[7] Stěžovatelku zaráží, že Archiv Univerzity Karlovy dosud nevystavil dodatek k rehabilitaci,
v němž by doslovně potvrdil, že žalobce byl vyloučen z politických důvodů ve smyslu zákona
o mimosoudních rehabilitacích, ačkoliv v jiných případech takový údaj do potvrzení doplnil.
Pokud studijní spis ani sdělení rehabilitační komise politické důvody vyloučení nedokládají, nelze
žalobce odškodnit v důchodovém zabezpečení. Pokud by právnická fakulta měla vystavovat
potvrzení o neplatnosti vyloučení jen v případě vyloučení z politických důvodů, bylo
by nadbytečné vydávat rozhodnutí s doslovným uvedením slova „politický“ a odkazovat
na zákon o mimosoudních rehabilitacích; přesto se tak dělo. V případě žalobce nicméně vysoká
škola uvedený údaj doplnit odmítla, což vzbuzuje pochybnosti, zda žalobce byl skutečně
vyloučen pro politickou angažovanost.
[8] Stěžovatelka dále poukázala na to, že se krajský soud v napadeném rozsudku vůbec
nevypořádal s druhým žalobním bodem, tj. požadavkem žalobce na započtení doby od 1. 1. 1976
do 31. 1. 1979. Aplikace ustanovení §24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích na toto
období nijak nedopadá.
[9] Závěrem stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Vzniklá
situace, kdy krajský soud uložil správnímu orgánu pokračovat v řízení a vyslovil závazný právní
názor na věc, s nímž stěžovatelka nesouhlasí a brojí proti němu kasační stížností,
by pro stěžovatelku znamenala značnou újmu. V případě zrušení rozsudku krajského soudu
by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci, přičemž tento nežádoucí výsledek
je existujícími procesními instituty neřešitelný.
[10] Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalobce ke kasační stížnosti
[11] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti shrnul, že dekret konstatující neplatnost
vyloučení žalobce z vysokoškolského studia potvrzuje politické důvody vyloučení žalobce podle
§18 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Bylo na žalované, aby žalobci dobu studia
po předložení tohoto dekretu započetla, nikoli aby jej přezkoumávala či jinak zpochybňovala.
Podle žalobce nejsou pravdivé historizující úvahy stěžovatelky, že v roce 1975 již normalizace
nebyla a že se z politických důvodů nevylučovalo. V letech 1975 a 1976 vrcholily prověrky členů
KSČ i nestraníků pracujících v administrativních funkcích. K dalšímu zostření poměrů došlo
po vydání Charty 77.
[12] Podle žalobce je nesprávné i tvrzení stěžovatelky, že se krajský soud nevypořádal
s námitkou započtení let 1976 až 1979, kdy nemohl sehnat zaměstnání odpovídající jeho
kvalifikaci. Krajský soud podle žalobce převzal a vzal za prokázanou argumentaci žalobce,
že s vyloučením ze studia na něj byl (patrně právnickou fakultou) vypracován negativní kádrový
posudek. Neobstojí výtka stěžovatelky, že takový posudek v řízení nebyl předložen. Kádrové
posudky se v době normalizaci ani později zaměstnancům nikdy nevydávaly. Vydávaly se pouze
pracovní posudky při změnách zaměstnání, v nichž se však zaměstnavatelé o politických otázkách
nemohli zmiňovat. V 90. letech se zaměstnancům kádrové spisy vydávaly, nicméně kádrová
hodnocení z nich byla předtím skartována.
[13] Žalobce proto z popsaných důvodů navrhl, aby byla kasační stížnost žalované zamítnuta.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost je důvodná.
[16] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval z úřední povinnosti otázkou
nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Stěžovatelka
též v kasační stížnosti poukázala na to, že krajský soud se opomněl vyjádřit k námitce žalobce
týkající se započtení doby od 1. 1. 1976 do 31. 1. 1979 do důchodového pojištění.
[17] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí krajského soudu
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů mimo jiné tehdy „[n]ení-li z odůvodnění napadeného
rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení
v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené“, a to zejména tehdy
„jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací,
ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, publikovaný
pod č. 689/2005 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná
na www.nssoud.cz). Nedostatkem důvodů přitom „nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního
rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno
rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí
rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované,
případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly
provedeny“ (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaný
pod č. 133/2004 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek
důvodů bude dána rovněž tehdy, „opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek“ (rozsudek ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS).
[18] Žalobce v podané žalobě ze dne 1. 3. 2012 uplatnil dva žalobní body: namítal jednak
nesprávnost nezapočtení studia na vysoké škole dle §24 odst. 5 zákona o mimosoudních
rehabilitacích, jednak zpochybňoval nezapočtení doby od 1. 1. 1976 do 31. 1. 1979, kdy nemohl
sehnat zaměstnání přiměřené jeho vzdělání z důvodu špatného kádrového hodnocení.
Oba dva žalobní body zopakoval i v doplnění a upřesnění žaloby z 12. 6. 2012. Krajský soud
oba dva žalobní body zachytil v rekapitulační části odůvodnění napadeného rozsudku (odstavec 2
rozsudku krajského soudu). Při hodnocení projednávaného případu se krajský soud zabýval
podrobně především povahou rehabilitačního dekretu. Na straně 11 rozsudku pak krajský soud
ocitoval i ustanovení §13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a §6 odst. 1 zákona
o sociálním zabezpečení, která se vztahují k zápočtu dob důchodového pojištění, nicméně dále
v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nehodnotil, zda žalobce měl nárok na započtení doby od
1. 1. 1976 do 31. 1. 1979. Krajský soud se tedy vůbec nezabýval jednou z žalobních námitek, což
v souladu s výše citovanou judikaturou způsobuje nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů.
[19] Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu je proto důvodná.
[20] Dále stěžovatelka nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že překročila a zneužila
zákonem stanovené meze správního uvážení, pokud sdělení o neplatnosti žalobcova vyloučení
ze studia nevyhodnotila jako dostatečný podklad pro odškodnění podle §24 odst. 5 zákona
o mimosoudních rehabilitacích. Hodnotit důvodnost konkrétních kasačních námitek (viz body 4
až 7) by však bylo předčasné. Nejvyšší správní soud ex officio přihlédl k vadě řízení před krajským
soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Podle §109 odst. 4 s. ř. s. je
totiž Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné
[§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
[21] Rozhodnutím stěžovatelky ze dne 8. 4. 2011 byl žalobci přiznán starobní důchod.
Již proti tomuto rozhodnutí žalobce uplatnil námitky, v nichž žádal započtení let 1976 až 1978,
kdy pro špatný kádrový posudek nemohl sehnat zaměstnání odpovídající jeho středoškolskému
vzdělávání a dále požadoval zápočet let vysokoškolského studia podle §24 odst. 5 zák.
o mimosoudních rehabilitacích, což doložil dekretem rehabilitační komise. V odůvodnění
zamítavého rozhodnutí o těchto námitkách ze dne 11. 8. 2011 stěžovatelka podrobně rozvedla,
proč nepovažuje za prokázané dekretem rehabilitační komise a dalšími shromážděnými
písemnostmi to, že se u žalobce jednalo o politickou rehabilitaci, odůvodňující postup podle
§24 odst. 5 zák. o mimosoudních rehabilitacích. Následně rozhodnutím z 6. 1. 2012 byl žalobci
zvýšen starobní důchod z důvodu zápočtu nově prokázaných dob pojištění (roky 1979, 1980
a 1992). I proti tomuto rozhodnutí žalobce vznesl totožné námitky. O nich stěžovatelka rozhodla
žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 2. 2012 tak, že je zamítla. V odůvodnění podrobně
rozvedla své argumenty, pro něž nelze považovat za dobu pojištění dobu, kdy nelze získat
zaměstnání z důvodu špatného kádrového posudku. Pokud jde o námitku týkající se žalobcova
studia na vysoké škole, žalovaná pouze odkázala na odůvodnění předchozího rozhodnutí
a dodala, že při vydávání uvedeného rozhodnutí měla stěžovatelka k dispozici stejný doklad, jaký
byl doložen k námitkám. Stejné výhrady pak žalobce vznesl i v žalobě proti rozhodnutí
stěžovatelky ze dne 20. 2. 2012 (proti rozhodnutí o námitkách ze dne 11. 8. 2011 žaloba nebyla
podána), krajský soud shledal závěry stěžovatelky uvedené v předchozím rozhodnutí
o námitkách, vztahujícím se k dekretu rehabilitační komise, za vadné a napadené rozhodnutí
stěžovatelky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[22] V projednávané věci bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 6. 1. 2012
vydáno v řízení o změně důchodu podle §56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.
Ze správního spisu jednoznačně nevyplývá, zda bylo zmíněné změnové řízení zahájeno
na základě žádosti žalobce nebo Českou správou sociálního zabezpečení z moci úřední a co bylo
jeho předmětem. Zodpovězení těchto otázek je přitom v projednávané věci zásadní. Předmětem
námitek směřujících proti rozhodnutí ze dne 6. 1. 2012 totiž mohl žalobce učinit jen ty otázky,
pro něž bylo změnové řízení zahájeno. V případě, že by řízení o změně důchodu bylo vyvoláno
stěžovatelkou z moci úřední pouze z důvodu dodatečného započtení dob zaměstnání v letech
1979, 1980 a 1992 (viz dodatečně započtené doby pojištění v osobním listu důchodového
pojištění z 15. 12. 2011 založeného v dávkovém spise), popř. k žádosti stěžovatele z týchž
důvodů, nemohl žalobce proti prvostupňovémun rozhodnutí uplatňovat námitky k jiným
otázkám než těm, jež souvisejí s důvody, pro něž bylo změnové řízení zahájeno a v něm
rozhodováno.
[23] Za popsané situace je tak předčasné jakkoli se vyjadřovat k námitce nesprávného
posouzení povahy rehabilitačního dekretu krajským soudem, není-li postaveno na jisto,
zda otázka zápočtu let vysokoškolského studia dle §24 odst. 5 zákona o mimosoudních
rehabilitacích mohla být předmětem změnového řízení. Bude tedy na krajském soudu, aby si
v prvé řadě ujasnil, co bylo předmětem řízení o změně důchodu zakončeného rozhodnutím
o námitkách dne 20. 2. 2012. Poté krajský soud uváží, zda se může věcně zabývat námitkami
vznesenými žalobcem, tj. požadavkem na započtení dob studia na vysoké škole a požadavkem
na započtení let 1976 – 1979 jako dob pojištění z důvodu špatného kádrového profilu. Dospěje-li
krajský soud k závěru, že změnové řízení bylo zahájeno stěžovatelkou z úřední povinnosti
a námitky podané žalobcem proti rozhodnutí ze dne 6. 1. 2012 směřovaly mimo předmět takto
zahájeného řízení, bude krajský soud povinen předmět řízení o změně důchodu respektovat
a nebude se moci meritorně vyjádřit k námitkám žalobce, které se předmětu změnového řízení
netýkaly. V takovém případě bude nicméně na žalobci, aby zvážil možnost vyvolání nového
změnového řízení na základě vlastní žádosti dle §81 odst. 2 zákona o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení ohledně dob pojištění, které nyní požaduje po žalované započíst;
v něm by žalovaná nepochybně byla povinna se jeho námitkami věcně zabývat.
V. Závěr a náklady řízení
[24] Za situace, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti neprodleně po jejím
obdržení, nerozhodoval samostatně o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku, neboť
by to bylo zjevně neúčelné.
[25] S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude
krajský soud vázán názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu. V novém řízení rozhodne
krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu