ECLI:CZ:NSS:2014:1.AFS.67.2014:43
sp. zn. 1 Afs 67/2014 – 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2013, č. j. 25259/13/5000 14502-706053, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
9. 4. 2014, č. j. 59Af 25/2014 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 4. 2014, č. j. 59Af 25/2014 – 17.
[2] Nejvyšší správní soud stěžovatele, který nebyl zastoupen advokátem, usnesením ze dne
26. 5. 2014, č. j. 1 Afs 67/2014 – 15, vyzval, aby soudu doložil splnění podmínky stanovené
v §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) a předložil
ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení plnou moc udělenou advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Zároveň soud
stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost ve stejné lhůtě
a k doplnění důvodů kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od doručení uvedeného usnesení.
Přípisem doručeným soudu dne 9. 6. 2014 stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud proto stěžovatele vyzval k vyplnění formuláře
„Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a doložení listin prokazujících
jeho tvrzení. Na výzvu k doplnění důvodů kasační stížnosti stěžovatel nereagoval.
[3] Na základě vyplněného formuláře a doložení některých listin dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že tvrzení stěžovatele ohledně jeho majetkových poměrů nejsou dostatečná,
a proto jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů
usnesením ze dne 4. 7. 2014, č. j. 1 Afs 67/2014 – 36, zamítl. Zároveň stěžovatele vyzval,
aby ve lhůtě jednoho týdne předložil plnou moc udělenou jím advokátovi a ve stejné lhůtě uhradil
soudní poplatek. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 10. 7. 2014 a lhůta pro splnění
podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. tak marně uplynula dne 17. 7. 2014. Stěžovatel byl řádně
poučen ve smyslu platné právní úpravy o následcích nesplnění této povinnosti. Na výzvu soudu
stěžovatel ve stanovené lhůtě, a ani později, nereagoval. Ke dni vydání tohoto rozhodnutí
stěžovatel nedoložil plnou moc udělenou jím advokátovi pro zastupování v řízení o kasační
stížnosti před Nejvyšším správním soudem.
[4] Podáním zaslaným Nejvyššímu správnímu soudu dne 17. 7. 2014 faxem (a následně
zaslaným rovněž poštovní zásilkou) stěžovatel opětovně požádal o ustanovení zástupce
a o osvobození od soudních poplatků. Jak však zdejší soud konstantně judikuje, požádá-li
účastník v témže řízení o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce znovu poté,
co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, je soud povinen rozhodnout o této
opakované žádosti pouze tehdy, pokud účastník doloží, že od doby rozhodování o jeho
předchozí žádosti došlo k podstatné změně skutečností, jež byly relevantní pro posouzení jeho
předchozí žádosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008,
č. j. 3 Ads 43/2007 – 150, či ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65). Nic takového stěžovatel
neučinil, Nejvyšší správní soud proto o jeho opětovné žádosti nerozhodoval.
[5] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny
podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn,
a nelze proto v řízení pokračovat.
[6] Ke dni vydání tohoto rozhodnutí stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení
advokátem pro řízení o kasační stížnosti podle §105 odst. 2 s. ř. s. a jedná se tak o nedostatek
podmínek řízení, který nebyl stěžovatelem k výzvě soudu odstraněn. Nejvyšší správní soud proto
ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl.
[7] Návrhem na přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť před
uplynutím lhůty pro rozhodnutí o odkladném účinku rozhodl o samotné kasační stížnosti
(viz usnesení NSS ze dne 20. 6. 2012, č. j. 6 Ads 73/2012 - 17, podle kterého v případě,
že stěžovatel podá blanketní kasační stížnost, počne lhůta pro rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti běžet zpravidla až v okamžiku, kdy stěžovatel doplní
důvody, pro něž rozsudek krajského soudu napadá), a otázka odkladného účinku se tak stala
bezpředmětnou.
[8] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2014
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu