ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.121.2013:13
sp. zn. 1 As 121/2013 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Senát Parlamentu České republiky, se sídlem Valdštejnské náměstí 17/4,
Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu na osvobození
od soudních poplatků, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 30. 9. 2013, č. j. 6 A 93/2013-18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Na základě žádosti ze dne 24. 9. 2012 požadoval žalobce po žalovaném poskytnutí
informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Následně se žalobou
ze dne 23. 3. 2013 domáhal u Krajského soudu v Českých Budějovicích ochrany proti nečinnosti
žalovaného. Předmětná věc byla usnesením ze dne 2. 5. 2013, č. j. 10 Na 26/2013-9, postoupena
Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
[2] Městský soud usnesením ze dne 24. 6. 2013, č. j. 6 A 93/2013-14, vyzval žalobce
k zaplacení soudního poplatku. V reakci na toto usnesení žalobce požádal o osvobození
od soudních poplatků. V usnesení specifikovaném v záhlaví však městský soud došel k závěru,
že žalobce zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků a je tak namístě osvobození
od soudních poplatků nepřiznat.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní mimo
jiné namítá, že je tristní, pokud městský soud zvažuje výjimečně využít oprávnění k soudnímu
uvážení a osvobození nepřiznat. Dále stěžovatel tvrdí, že odepřít osvobození od soudních
poplatků přesto, že žalobce nemá dostatek prostředků, může soud jen, pokud je žaloba zjevně
neúspěšná. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích nedává soudu za úkol regulovat
přístup žadatelů k informacím. Soud také neměl svoje závěry dostatečně odůvodněné
a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Závěrem stěžovatel tvrdí, že byl nesprávně poučen
o opravném prostředku, neboť odvolání ani kasační stížnost proti dočasnému rozhodnutí není
přípustná (s odkazem na věc předloženou rozšířenému senátu pod sp. zn. 3 As 125/2012).
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Předmětem soudního přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních
poplatků. Nejvyšší správní soud tedy netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení, protože by takový požadavek
vedl pouze k řetězení téhož problému (více viz rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012,
č. j. 4 Ads 66/2012 – 22).
[6] Po konstatování přípustnosti a včasnosti kasační stížnosti podle ustanovení §102
a násl. s. ř. s. Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k přezkoumání napadeného usnesení
městského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a přitom neshledal, že by řízení
před soudem bylo zatíženo vadami, k nimž by musel přihlédnout z moci úřední. Poté soud
posoudil námitky uvedené v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že městský soud nepřiznal stěžovateli
osvobození od soudních poplatků z důvodu kverulantské povahy sporu. K tomu uvedl,
že se jedná o jeden z mnoha sporů týkajících se poskytování informací dle zákona o svobodném
přístupu k informacím, které nemají vztah k podstatným okolnostem žalobcovy životní sféry.
Ze samotného postupu stěžovatele v těchto sporech navíc není patrná snaha o vyřešení sporu,
spíše naopak. Nejvyšší správní soud se s názorem městského soudu zcela ztotožnil. Městský
soud se zabýval jak otázkou povahy požadovaných informací, tak vztahem k podstatným
okolnostem stěžovatelovy životní sféry, počtem sporů i charakterem a samotným postupem
stěžovatele v těchto sporech. Námitka tvrdící nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
tak není důvodná.
[8] Dále nelze souhlasit s námitkou stěžovatele, že soudy mohou odepřít osvobození
od soudních poplatků pouze pro zjevnou neúspěšnost žaloby. Dle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu v případě posuzování naplnění podmínek stanovených v §36 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) je plně namístě, aby soud
zhodnotil také povahu sporu a způsob vedení řízení ze strany stěžovatele (viz rozsudky NSS
ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66, č. 2601/2012 Sb. NSS a ze dne 12. 7. 2012,
č. j. 5 Ans 10/2012 – 26).
[9] Nejvyšší správní soud neshledal jako důvodnou ani námitku, že v nyní posuzovaném
případě nelze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 – 66. Obě věci se řeší posuzování osvobození od soudních poplatků
ve sporech týkajících se zákona o svobodném přístupu k informacím. Skutečnost, že v daných
věcech není dána totožnost obou účastníků, není důvod neaplikovat obecné závěry i na nyní
posuzovanou věc.
[10] K případným diskriminačním důsledkům daného rozhodnutí a namítané „regulační" úloze
soudu se Nejvyšší správní soud vyjádřil i v posledně citovaném rozhodnutí, kdy uvedl „Osvobození
od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti,
nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly
(neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní
ochraně.“ Takovou povahu však předmětný spor v souladu s výše uvedeným názorem nemá
a námitka tedy není důvodná.
[11] Ve věci sp. zn. 3 As 125/2012, na níž stěžovatel odkazuje, byla rozšířenému senátu
zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení
soudu o neosvobození od soudních poplatků. Zatímní judikatura projednání této věci umožňuje.
Teprve případně opačné rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit.
[12] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Z tohoto důvodu soud zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší
správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení; žalované mu pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené
náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2014
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu