ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.148.2013:39
sp. zn. 1 As 148/2013 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců
Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Kaufland Česká
republika v. o. s., se sídlem Pod Višňovkou 25, Praha 4, proti žalované: Česká obchodní
inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí ústřední ředitelky žalované ze dne
6. 10. 2010, čj. ČOI 78053/10/0100/10/1000/05/10/Tu/Št, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2013, čj. 10 A 279/2010-97,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a stručné shrnutí dosavadního postupu
[1] Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a Hlavní město Praha (dále jen
„správní orgán I. stupně“) uložila na základě několika kontrol provedených v lednu 2005
žalobkyni rozhodnutím ze dne 8. 4. 2005, čj. 3036-10-05 pokutu ve výši 100.000 Kč.
Podle správního orgánu I. stupně žalobkyně porušila §3 písm. c), §9 odst. 1 a §11 zákona
č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v znění platném do 31. 12. 2005. Toho se dopustila tím,
že ve svých provozovnách v Sokolově, Znojmě, Kroměříži, Havířově a Ostravě – Porubě
neúčtovala správně ceny při prodeji výrobků, dále tím, že spotřebitele řádně neinformovala
o vlastnostech prodávaných výrobků a způsobu jejich použití a údržby, a tím, že spotřebiteli
poskytovala písemně informace o prodávaných výrobcích pouze cizojazyčně. Toto rozhodnutí
bylo po dalším procesním vývoji nahrazeno rozhodnutím ze dne 19. 8. 2008, čj. 3036-10-05/I,
kterým správní orgán I. stupně žalobkyni opět uložil pokutu ve výši 100.000 Kč za stejná
porušení zákona o ochraně spotřebitele. Odvolání žalobkyně zamítla ředitelka žalované nejdříve
rozhodnutím ze dne 27. 11. 2008. Poté, co bylo toto rozhodnutí zrušeno rozsudkem městského
soudu ze dne 9. 8. 2010, čj. 10 Ca 30/2009-46, zamítla ředitelka žalované odvolání žalobkyně
podruhé rozhodnutím označeným v záhlaví.
[2] Rozhodnutí ředitelky žalované napadla žalobkyně žalobou. Městský soud taktéž
rozhodoval o žalobě dvakrát. Nejdříve jí rozsudkem ze dne 9. 8. 2012, čj. 10 A 279/2010-64,
zamítl. Nejvyšší správní soud tento rozsudek ke kasační stížnosti žalobkyně zrušil z důvodu
částečné nepřezkoumatelnosti. Zdejší soud městskému soudu v rozsudku ze dne 23. 5. 2013,
čj. 1 As 148/2012-37, vytkl, že se vůbec nezabýval námitkou žalobkyně o účelu sankce,
resp. o průtazích řízení a zavázal ho svým právním názorem. Ostatní námitky žalobkyně,
které byly skutkově i právně oddělitelné od nepřezkoumatelné části napadeného rozsudku,
shledal zdejší soud nedůvodnými.
[3] Městský soud následně rozhodoval o žalobě podruhé rozsudkem označeným v záhlaví,
kterým opět žalobu zamítl.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) ve včas podané kasační stížnosti uvádí, že rozsudek
městského soudu napadá z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje námitky, které v podstatě uplatňovala
již v předchozí kasační stížnosti, přičemž městský soud označuje v této věci jako žalovaného
a činí tak některé své námitky nepřehledné (ostatně, tuto skutečnost jí zdejší soud vytkl
již ve svém předchozím rozsudku). Napadenému rozsudku městského soudu konkrétně vytýká,
že nesprávně posoudil otázku doby trvání správního deliktu a nevypořádal se dostatečně
s kritériem způsobu jednání. Městský soud dále odmítl její námitku, že vypuštění některých
kritérií pro posouzení výše sankce se na její výši nakonec nijak neodrazilo. Dále městskému soudu
vyčítá, že vůbec neposuzoval její námitku účelu sankce a průtahů řízení, neboť od spáchání
správního deliktu uplynulo již 8 let. Tím byly dle stěžovatelky prolomeny základní zásady
správního řízení. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem městského soudu o tom, že uplatnění
reklamace s odstupem času je pro spotřebitele problematičtější a není ho potřeba dokazovat.
Z kasační stížnosti dále vyplývá, že stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu ohledně
otázky procentuálního vyčíslení aspektu poctivosti prodeje v rámci ukládání sankce. Stěžovatelka
setrvala na svém tvrzení, že žalovaná své rozhodnutí řádně neodůvodnila, pouze opsala právní
názory městského soudu v předchozím rozsudku nebo se s nimi ztotožnila, a proto i rozhodnutí
žalované považuje nadále za nepřezkoumatelné.
[6] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby zdejší soud rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 13. 12. 2013 nejdříve postupně
shrnula všechny uplatněné kasační námitky (s. 1 až 3). Dle názoru žalované se městský soud
v napadeném rozsudku řádně a dostatečně zabýval všemi žalobními námitkami. Nejvyšší správní
soud tyto námitky v předchozím rozsudku označil za nedůvodné, s výjimkou námitky průtahů
řízení, kdy shledal v této části předchozí rozsudek městského soudu za nepřezkoumatelný.
Tento nedostatek městský soud odstranil. K jednotlivým argumentům stěžovatelky žalovaná
odkázala na svá předchozí vyjádření a na rozsudek NSS ve věci stěžovatelky ze dne 23. 5. 2013,
čj. 1 As 148/2012-37. Na závěr žalovaná dodala, že stěžovatelka se v období od spáchání
správních deliktů, které jsou předmětem věci, do podání kasační stížnosti opakovaně dopouštěla
dalších správních deliktů; k tomu žalovaná uvedla seznam svých pravomocných rozhodnutí
vydaných ve vztahu k stěžovatelce.
[8] Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby zdejší soud kasační stížnost zamítl.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] V dané věci stěžovatelka podává kasační stížnost podruhé, a to proti rozsudku,
jímž městský soud rozhodoval znovu poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším
správním soudem. Vzhledem k tomu, že §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. podání opakované kasační
stížnosti obecně vylučuje, zabýval se zdejší soud nejdříve otázkou, zda je kasační stížnost
stěžovatelky přípustná [III.A.]. Poté, co dospěl k závěru, že kasační námitky jsou z převážné části
nepřípustné, posoudil jedinou přípustnou kasační námitku, týkající se nepřezkoumatelnosti
závěrů městského soudu v otázce průtahů řízení a jejich vlivu na výši sankce [III.B.; kasační
důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
III.A.
Přípustnost opakované kasační stížnosti
[10] Ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. stanoví, že kasační stížnost je nepřípustná
proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním
soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu. Smyslem tohoto institutu je, „aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu
zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil,
a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil“ [viz usnesení NSS ze dne 10. 6. 2008,
čj. 2 Afs 26/2008-119, v němž NSS v podstatě převzal právní názor vyjádřený v nálezu
Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05 (N 119/37 SbNU 519)]. Ze shora
uvedeného vyplývá, že pokud stěžovatel brojí proti závěrům krajského soudu, které jsou
výsledkem aplikace právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v předchozím
zrušujícím rozsudku, resp. proti argumentaci Nejvyššího správního soudu samotného,
je třeba takové námitky odmítnout jako nepřípustné dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
[11] Samotný §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. obsahuje z uvedeného pravidla výjimku. Kasační
stížnost je přípustná, je-li namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku. Přípustnost kasační stížnosti
je tedy vyloučena ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci Nejvyšším správním soudem závazně
posouzeným. Toto omezení odráží závaznost právního názoru pro krajský soud v dalším řízení
(§110 odst. 4 s. ř. s.), a tím, že vylučuje možnost brojit proti němu kasačními námitkami, vylučuje
i možnost Nejvyššího správního soudu, aby sám svůj původní závazný právní názor k nové
kasační stížnosti v téže věci revidoval. Zruší-li totiž Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
soudu, je vysloveným právním názorem vázán nejen krajský soud, ale také Nejvyšší správní soud
sám, rozhoduje-li za jinak nezměněných poměrů v téže věci. Tím je zaručen požadavek
legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování (srov. usnesení rozšířeného
senátu NSS ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007-56, č. 1723/2008 Sb. NSS).
[12] Další případy, kdy lze opakovanou kasační stížnosti shledat přípustnou, dovodila
nad rámec doslovného znění §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. judikatura Ústavního a zdejšího soudu.
Jedná se o případy, kdy Nejvyšší správní soud vytkl nižšímu správnímu soudu procesní
pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost
jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí
věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva (srov. usnesení rozšířeného
senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 24.). Námitky
opakované kasační stížnosti musí směřovat k právní otázce, která nemohla být řešena v první
kasační stížnosti, zejména pro vadný procesní postup nebo vadu obsahu rozhodnutí krajského
soudu.
[13] Opakovaná kasační stížnost je dále přípustná i v případě, kdy krajský soud doplnil
po zrušení svého původního rozsudku dokazování, i když nově zjištěné skutečnosti hodnotil
v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným obecně a obiter dictum ve zrušujícím
rozsudku. Obdobně je opakovaná kasační stížnost přípustná, pokud došlo ke změně skutkových
zjištění či právních poměrů nebo k podstatné změně judikatury v situaci, kdy v mezidobí mezi
prvním zrušujícím rozsudkem NSS a jeho rozhodováním v téže věci o opětovné kasační stížnosti
uvážil o rozhodné právní otázce jinak Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Evropský
soudní dvůr, ale i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v řízení podle §17 s. ř. s.
nebo plénum či kolegium ve stanovisku přijatém podle §19 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného
senátu cit. v bodě [11] shora). K žádné z těchto situací v případě stěžovatelky však nedošlo.
[14] Lze shrnout, že přípustnost opětovné kasační stížnosti (včetně stížnosti podané druhým
účastníkem řízení) je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v souladu se zákonným
omezením svého přezkumu dosud v téže věci neřešil.
[15] Nejvyšší správní soud posoudil obsah kasačních námitek v souladu se shora uvedenými
kritérii. Ve svém předchozím rozsudku ve věci stěžovatelky ze dne 23. 5. 2013,
čj. 1 As 148/2012-37, konstatoval, že v části, týkající se námitky průtahů řízení, je předchozí
rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný, neboť se této námitce vůbec nevěnoval.
Tato skutečnost byla důvodem pro zrušení předchozího rozsudku městského soudu. Ve zbylé
části předchozí kasační stížnosti shledal zdejší soud kasační námitky nedůvodnými. Konkrétně šlo
o námitky týkající se 1) hodnocení kritéria doby trvání správního deliktu, 2) způsobu spáchání
správního deliktu, 3) reklamace uplatněné s odstupem času spotřebitelem, 4) procentuálního
vyčíslení hlediska poctivosti prodeje, a 5) nezohlednění vypuštění některých hledisek způsobu
spáchání správního deliktu ve výši sankce, včetně námitky nepřezkoumatelnosti posouzení všech
těchto otázek, a dále 6) námitku, že žalovaná pouze opsala závěry předchozího rozhodnutí
městského soudu. Tímto právním názorem zdejší soud zavázal městský soud v dalším řízení.
[16] Nyní projednávaná kasační stížnost obsahuje téměř identické námitky, kdy stěžovatelka
nadále polemizuje s již pravomocně vyslovenými a zdejším soudem aprobovanými právními
závěry. Stěžovatelka městskému soudu v dané věci vůbec nevytýká, že se neřídil závazným
právním názorem zdejšího soudu. Nenavrhovala provedení nových důkazů k prokázání jiného
skutkového stavu, než který byl správními orgány zjištěn, a který by případně mohl mít vliv
na odlišné posouzení položených otázek. Stěžovatelka ani netvrdila, že by v jejím případě byla
dána některá z výše uvedených judikaturou dovozených výjimek z nepřípustnosti opakované
kasační stížnosti. V této souvislosti je nutno připomenout, že mezi účastníky řízení není ani sporu
o tom, zda se stěžovatelka uvedených správních deliktů dopustila, či nikoliv. Spor probíhá
pouze v rovině právní, a to pouze o otázce výše sankce.
[17] S ohledem na shora citovanou judikaturu zdejšího i Ústavního soudu je tak zřejmé,
že všechny tyto námitky jsou dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. nepřípustné. Nejvyšší správní soud
k nim již jednou svůj právní názor zcela jednoznačně vyslovil, a tímto svým názorem městský
soud v novém rozhodnutí zavázal, přičemž je jím nadále sám vázán i Nejvyšší správní soud.
[18] Tyto námitky jsou proto nepřípustné a zdejší soud není oprávněn se jimi dále
jakkoliv za této procesní situace zabývat.
III.B.
Posouzení námitky nepřezkoumatelnosti závěrů městského soudu
[19] Jedinou přípustnou námitku, kterou stěžovatelka uplatňuje, je námitka
nepřezkoumatelnosti závěrů městského soudu ohledně otázky průtahů řízení. Tuto úvahu
městský soud doplnil až poté, co ho k tomu zdejší soud zavázal v předchozím rozsudku.
[20] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího přípustného
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); zabýval se přitom uplatněnou námitkou
nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, kterou by se musel zabývat i bez návrhu.
[21] Kasační stížnost je nedůvodná.
[22] Stěžovatelka namítá, že městský soud se námitkou průtahů (správního) řízení
„vůbec nezabýval“. Tvrdí, že účelem správního trestání má být bezprostřední potrestání
pachatele. V dané věci však od spáchání správního deliktu uběhlo 8 let. Stěžovatelka má za to,
že k průtahům řízení došlo výhradně na straně správních orgánů, a to i přes dvě rozhodnutí
městského soudu. Tímto postupem byly dle stěžovatelky prolomeny základní zásady činnosti
správních orgánů stanovené ve správním řádu v §2. Stěžovatelka jinými slovy namítá, že pokud
žalovaná není s to vydat rozhodnutí v přiměřené době, nemůže tato skutečnost při stanovení výše
sankce jít k tíži stěžovatelky, ba dokonce by v důsledku této skutečnosti měla být snížena.
Stěžovatelka naopak netvrdí, že jí údajnými průtahy řízení byla způsobená jakákoliv jiná újma.
Zde Nejvyšší správní soud připomíná, že rozsah přezkumu soudního rozhodnutí je zásadně
vymezen rozsahem a mírou konkrétnosti uplatněných kasačních námitek, což je důsledkem
tzv. dispoziční zásady, jíž je řízení před správními soudy ovládáno. V takto uplatněném rozsahu
Nejvyšší správní soud uvedenou námitku přezkoumal.
[23] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující.
[24] Městský soud se námitkou průtahů (správního) řízení zabýval na s. 7 dole,
resp. s. 8 napadeného rozsudku. V odůvodnění svého rozsudku nejdříve upozornil,
že stěžovatelka tuto námitku vznesla poprvé až v žalobě. Žalovaná se jí v roce 2008, kdy bylo
podáno odvolání, proto nezabývala. K této otázce dále soud uvedl, že z žaloby není zřejmé,
z čeho stěžovatelka dovozuje, že jí délka řízení byla kladena k tíži a tuto úvahu nebylo lze vyčíst
ani z napadeného rozhodnutí žalované, protože jí toto rozhodnutí jednoduše neobsahovalo.
Měla-li stěžovatelka spíše na mysli to, že samotný fakt nepřiměřené délky správního řízení by měl
vést ke snížení pokuty, městský soud konstatoval, že taková skutečnost obecně není důvodem
pro snížení pokuty. Pokuta byla stěžovatelce udělena na samotné spodní hranici sazby
(10 % z maximální hodnoty sazby); jinak řečeno, stěžovatelka mohla být potrestána mnohem
přísněji, a to i s ohledem na opakovaně zjišťovaná porušení příslušného zákona v jejich
provozovnách. Plynutím času se nebezpečnost jejího jednání nijak nezmenšila, naopak,
v mezidobí shledal zákonodárce tento správní delikt více nebezpečným, což se projevilo
ve zvýšení horní hranice sazby (až pětinásobně, tj. na 5.000.000 Kč). Městský soud také uvažoval
o případech, kdy by snížení pokuty mohlo s ohledem na plynutí času přicházet v úvahu.
Dle městského soudu by tomu tak bylo např. v situaci, kdy by se ukázalo, že ze strany pachatele
správního deliktu šlo o ojedinělý poklesek a již samotné projednání deliktu ve správním řízení
vedlo pachatele k nápravě. O takovou situaci v případě stěžovatelky rozhodně nešlo a ani ona
sama nic takového netvrdila. Naopak, v průběhu doby byla stěžovatelka následně opakovaně
správně trestána za stejná porušení zákona. Městský soud proto uzavřel, že nezbytnost uložení
sankce ani s odstupem několika let nepominula.
[25] Z uvedeného vyplývá, že městský soud se námitkou průtahů řízení a jejich vlivu na výši
sankce zabýval tak, jak ho k tomu zdejší soud zavázal. Jak již bylo uvedeno, městský soud
se touto námitkou vypořádal v rozsahu více než jedné A4 napadeného rozsudku. Srozumitelným
a přezkoumatelným způsobem uvedl, proč argumenty stěžovatelky v této části neobstojí.
S citovanými závěry městského soudu se ztotožňuje též zdejší soud. Navíc, rozhodnutí správní
řízení se vedlo v letech 2005 až 2008, respektive v návaznosti na zrušující rozsudek krajského
soudu ještě několik měsíců roku 2010; zbytek času se řízení vedlo před správními soudy.
V takovém případě nelze hovořit o takových průtazích správního řízení, které by snad eventuálně
mohly a měly ovlivnit výši sankce. Nelze zapomínat na to, že řízení před správními soudy není
pokračování správního sankčního řízení, nýbrž soudní kontrolou jeho zákonnosti, vystavěnou
na kasačním principu. V řízení před soudy byla věc stěžovatelky projednána dokonce několikrát,
a to jak na úrovni městského soudu, tak i před zdejším soudem. Stěžovatelce tak byla ze strany
soudů poskytnuta dostatečná ochrana jejich práv. Soudy však opakovaně shledaly, že její námitky
důvodné nejsou.
[26] Ve věci nyní projednávané stěžovatelka dokonce ani nenamítá nesprávnost závěrů
městského soudu o průtazích řízení, k jejichž posouzení byl městský soud zdejším soudem
zavázán. Pouze setrvává na předchozí (tehdy relevantní) námitce o absenci jakýchkoliv úvah
městského soudu k této otázce. Není tedy vůbec na místě, aby Nejvyšší správní soud zvažoval,
zda a jaký dopad má trestněprávní judikatura Ústavního soudu na řízení o správním trestání
[k tomu např. nález ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04 (N 67/36 SbNU 707), a to k otázce
vztahu délky trestního řízení a nepodmíněného trestu odnětí svobody].
[27] Lze tedy uzavřít, že rozsudek městského soudu je v této části jednoznačně
přezkoumatelný, vznesenou otázkou se v souladu s právním názorem zdejšího soudu městský
soud zabýval a své závěry jasně a srozumitelně odůvodnil, čímž vyhověl požadavkům kladeným
na přezkoumatelnost odůvodnění soudních rozhodnutí.
[28] Jediná přípustná kasační námitka je tedy nedůvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[30] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení; žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto jí zdejší soud náklady řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu