ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.25.2014:18
sp. zn. 1 As 25/2014 – 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-UM/8541/13/9S-JČK, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 1. 2014, č. j.
10 Na 80/2013-29,
takto:
I. Návrh žalobce ze dne 3. 4. 2014 se odmítá .
II. Řízení se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 21. 1. 2014, č. j. 10 Na 80/2013-29, Krajský soud v Českých
Budějovicích odmítl žalobu, jíž se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného
rozhodnutí. Uvedené usnesení krajského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) včas
podanou kasační stížností.
[2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 11. 3. 2014, č. j. 1 As 25/2014-9, stěžovatele
vyzval: „aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek (podle zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za kasační stížnost, který činí podle
položky č. 19 sazebníku soudních poplatků částku 5.000 Kč,“ a dále „aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení
tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo
aby ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.“ Současně stěžovatele poučil, že nebude-li soudní poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne
28. 3. 2014.
[3] Dne 4. 4. 2014 byla zdejšímu soudu zaslána žádost stěžovatele, kterou lze chápat jako
žádost o osvobození od soudního poplatku za podanou kasační stížnost a o ustanovení zástupce.
V žádosti stěžovatel líčí své majetkové poměry. Uvádí, že jeho způsob bydlení je nenájemní,
nevlastnický, samostatné nebytové obydlí, výše zdanitelných příjmů je „0“, nezdanitelných přes tři
tisíce korun měsíčně, důvod nevýdělečné činnosti je plná invalidita, výše peněžitých závazků
„desetitisíce“, způsobilost zcizovat „nenarušená“ atd.
[4] Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu zjevně šikanózní a není míněna vážně.
Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti,
nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela
jinak. Jakkoliv dříve zdejší soud i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele rozhodoval,
vzal nyní v úvahu následující. K dnešnímu dni Nejvyšší správní soud eviduje přes 60
nerozhodnutých kasačních stížností stěžovatele. Celkový počet podání stěžovatele u zdejšího
soudu za posledních pět let přesahuje devět set. Z celkové aktivity stěžovatele je evidentní,
že jde z hlediska počtu návrhů o kverulanta, který soudům směřuje své žádosti nikoliv proto,
aby bylo rozhodnuto o věci, ale proto, aby bylo nějak rozhodnuto. Stěžovatel se veškerou svou
činností snaží dosáhnout toho, aby maximalizoval počet soudních rozhodnutí. Soudy včetně
soudů správních jsou však povolány k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zbytečných rozhodnutí,
která již zjevně nikoho ochránit nemohou, neboť zde o žádnou ochranu práv nejde (obdobně
srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012, č. j. 1 Aps 8/2012-13,
dostupné na www.nssoud.cz).
[5] Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede zdejší soud k závěru, že byla
podána jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí jeho žádosti
ze dne 3. 4. 2104, poté o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu však na jeho
žádost nelze nahlížet jinak než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální. Proto
o této žádosti rozhodl soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl jej
[§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[6] Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento
nebo zvláštní zákon. Z ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá,
že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví.
[7] Do dnešního dne stěžovatel soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti nezaplatil. Lhůta
stanovená ve výzvě ze dne 11. 3. 2014 přitom uplynula dne 4. 4. 2014. Ve lhůtě stanovené
Nejvyšším správním soudem (ani následně) tedy stěžovatel soudní poplatek neuhradil, a soud
proto řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
zastavil. O tomto následku byl stěžovatel v usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 25/2014-9 poučen.
[8] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu