ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.50.2014:69
sp. zn. 1 As 50/2014 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobců: a) Ing. J. V.,
MBA, b) Ing. M. V., c) Ing. A. Ž., d) Ing. T. Ž., e) Ing. V. B., všichni zastoupení
Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou se sídlem Rudná, Oblouková 1302/3, proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Rodinné domy Rudná s.r.o., se sídlem Praha 5, Holečkova 789/49,
zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 55, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. SZ 172488/2012/KUSK REG/Bou,
č. j. 024210/2013/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce ad d) proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, č. j. 45 A 31/2013 – 105, o návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Žalobci ad d) se u k l á d á zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí
České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč
za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Rudná (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 3. 10. 2012 podle §79 a §92
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“),
rozhodnutí sp. zn. 05099-1/11/V, č. j. 07122/12/V, o umístění stavby rodinných
vícegeneračních domů spolu s komunikacemi a inženýrskými sítěmi na blíže vymezených
pozemcích v k. ú. H. a k. ú. N.. Učinil tak na žádost osoby zúčastněné na řízení. Odvolání
žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu zamítl žalovaný v záhlaví specifikovaným
rozhodnutím. Posledně uvedené rozhodnutí napadli žalobci žalobou, kterou zamítl Krajský soud
v Praze rozsudkem ze dne 20. 3. 2014, č. j. 45 A 31/2013 – 105.
[2] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce ad d) (dále též pouze „stěžovatel“) kasační
stížností, doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 7. 4. 2014. Zároveň s podáním kasační
stížnosti navrhl stěžovatel zdejšímu soudu, aby jí přiznal odkladný účinek, ve smyslu §107 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] V odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel uvedl,
že v územním řízení a ve stavebním řízení jsou předmětem rozhodování odlišné otázky, a tak
nelze vyloučit, že ačkoliv má pádné argumenty proti vydání územního rozhodnutí na konkrétní
stavbu s ohledem na její lokalizaci, nemusí mít argumenty, které by byly způsobilé zvrátit vydání
stavebního povolení na tutéž stavbu, neboť samotné technické provedení stavby do jeho práv
nadměrně zasahovat nemusí. Jestliže soud nepřizná odkladný účinek kasační stížnosti, může dojít
k vydání stavebního povolení a k naplnění hypotézy ustanovení §94 odst. 5 stavebního zákona.
Úspěch stěžovatele v řízení o kasační stížnosti by pak byl de facto bezcenný. Proto se stěžovatel
domnívá, že mu hrozí v podstatě nenapravitelná újma v podobě ztráty uplatňovat svá práva
v územním řízení. Tuto neodstranitelnou újmu nemůže vyvážit ani újma stavebníka (osoby
zúčastněné na řízení) plynoucí z pozastavení realizace jeho stavebního záměru, neboť jde pouze
o újmu dočasné povahy. V případě stavebníka je navíc diskutabilní, zda mu přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti vůbec vznikne nějaká újma, protože většinu výdajů mají
nebo tvrdí že mají jiné právní subjekty než stavebník nebo tyto náklady vznikly dávno před
vydáním napadeného rozhodnutí a jejich vznik je tedy prostým podnikatelským rizikem osoby
zúčastněné na řízení, případně dalších subjektů.
[4] Spolu s doplněním kasační stížnosti ze dne 17. 4. 2014 stěžovatel zaslal Nejvyššímu
správnímu soudu oznámení o zahájení stavebního řízení vydané Městským úřadem Černošice dne
14. 4. 2014 na stavbu komunikace, které navazuje na výše uvedené územní rozhodnutí. Poukázal
přitom na skutečnost, že žádost o vydání stavebního povolení podala společnost GP Plus s.r.o.,
se sídlem v Praze, Arkalická 877. Podle stěžovatele uvedená skutečnost odpovídá jeho
dosavadním tvrzením o tom, že „celé řízení je nestandardní“, a to zejména s ohledem na postup
stavebníka, kterým byla původně společnost Rodinné domy Rudná s.r.o., zatímco novým
žadatelem o vydání stavebního povolení je společnost GP Plus s.r.o., o které již jednou Krajský
soud v Praze rozhodl, že není osobou zúčastněnou na nynějším soudním řízení, neboť
se nemohla stát oprávněnou z územního rozhodnutí pro absolutní neplatnost převodu
(postoupení) takových práv.
[5] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2014 naopak požádala,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznával. Uvedla, že od okamžiku
nabytí právní moci žalobou napadeného rozhodnutí byly vytvořeny projekty, provedeny
geodetické práce a inženýrská činnost, uzavíraly se rezervační smlouvy, současně došlo k uzavření
smluv o dílo se společností RD Rýmařov s.r.o. na montáž rodinných domů na klíč. Dosud
vynaložené náklady se pohybují v milionových částkách. Osoba zúčastněná na řízení přitom
jednala v dobré víře v právní moc územního rozhodnutí. V září 2013 se dozvěděla, že žalobě byl
přiznán odkladný účinek, což znamenalo, že nemohla pokračovat v navazujícím stavebním řízení.
Od podepsaných rezervačních smluv proto začali odstupovat klienti, ztráta za každou rezervační
smlouvu činí přibližně 700.000 Kč. Současně společnost Rodinné domy Rudná s.r.o. zaplatila
za vytvoření přípojky společnosti ČEZ Distribuce, a. s. částku 162.500 Kč, tedy 50 %
dle smlouvy. Dodavatel rodinných domů (společnost RD Rýmařov s.r.o.) dále požaduje
za provedené práce částku 4.080.000 Kč. Žádost stěžovatele o odkladný účinek je dle osoby
zúčastněné na řízení založena pouze na hrozbě nenahraditelné újmy, zatímco osoba zúčastněná
na řízení již v řízení před krajským soudem doložila, že jí reálně hrozí vznik výše specifikované
újmy.
[6] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[7] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen
ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu
ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským
soudem vedlo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS).
[8] Zákonem č. 303/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2012 ke změně
úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s. Na rozdíl od předchozí právní
úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu
její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem (slovy zákona „újmou“),
který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku, a případnou újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které
z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění
nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována atd.).
[9] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel. Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu,
tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci
a z obsahu spisového materiálu.
[10] Ve vztahu k nyní projednávané věci je nejprve třeba uvést, že krajský soud žalobě
odkladný účinek přiznal, a to usnesením ze dne 31. 5. 2013, č. j. 45 A 31/2013 – 37. Krajský soud
odůvodnil zmíněné rozhodnutí zejména odkazem na §94 odst. 5 stavebního zákona, který
stanoví, že „[d]ojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává“.
Konstatoval, že obdoba tohoto ustanovení za účinnosti předchozího stavebního zákona
neexistovala, a tak bylo možno tvrdit, že ke vzniku újmy předpokládané §73 odst. 2 s. ř. s. dojde
teprve vydáním stavebního povolení na příslušnou stavbu; od 1. 1. 2007 je však situace výrazně
jiná (krajský soud tak reagoval na vyjádření žalovaného, který argumentoval judikaturou vztahující
se ke starší právní úpravě, konkrétně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2004,
č. j. 57 Ca 14/2004 – 40). Zároveň dle krajského soudu platí, že v územním řízení a ve stavebním
řízení jsou předmětem rozhodování odlišné otázky a nelze tak vyloučit, že osoby, které mají
pádné argumenty proti vydání územního rozhodnutí na konkrétní stavbu s ohledem na její
lokalizaci apod., nemusí mít argumenty, které by byly způsobilé zvrátit vydání stavebního
povolení na tutéž stavbu, neboť samotné technické provedení stavby do jejich práv nadměrně
nezasahuje. Úspěch žalobce v žalobě proti územnímu rozhodnutí tak může být ve výsledku
bezcenný. Uvedenou újmu hrozící žalobcům nemohla dle krajského soudu vyvážit ani újma
osoby zúčastněné na řízení plynoucí z pozastavení realizace jejího stavebního záměru, neboť
jde pouze o újmu dočasné povahy.
[11] Přípisem ze dne 28. 5. 2013 (doručeným krajskému soudu dne 5. 6. 2013) uplatnila práva
osoby zúčastněné na řízení společnost Rodinné domy Rudná s.r.o., která ve vztahu k otázce,
zda má být žalobě přiznán odkladný účinek, toliko odkázala na vyjádření žalovaného.
[12] Dne 1. 10. 2013 zaslala krajskému soudu společnost GP Plus s.r.o. přípis, kterým
se domáhala vyslovení, že je osobou zúčastněnou na řízení. Odkázala přitom na smlouvu
o postoupení práv a povinností vztahujících se k územnímu rozhodnutí vydanému stavebním
úřadem v předmětné věci. Podle smlouvy datované dnem 22. 5. 2013 mělo téhož dne dojít
k převodu uvedených práv a povinností mezi společnostmi GP Plus s.r.o. (coby nabyvatelem)
a Rodinné domy Rudná s.r.o. (coby převodcem). Společnost GP Plus s.r.o. dále uvedla, že hodlá
provést výstavbu na základě žalobou napadeného územního rozhodnutí, že již za tímto účelem
vytvořila projekty, provedla geodetické práce a inženýrskou činnost, zahájila uzavírání
rezervačních smluv na domy a nechala předvyrobit konstrukční systémy dodávaných domů.
O přiznání odkladného účinku žalobě se dozvěděla teprve v září 2013, do té doby tak jednala
v dobré víře v existenci pravomocného územního rozhodnutí. Požádala proto o neprodlené
nařízení jednání ve věci samé.
[13] Krajský soud usnesením ze dne 7. 10. 2013, č. j. 45 A 31/2013 – 59, vyslovil,
že společnost GP Plus s.r.o. není osobou zúčastněnou na řízení, protože nesplňuje zákonnou
podmínku spočívající v přímém dotčení případným zrušením napadeného správního rozhodnutí.
Na základě údajů obsažených v katastru nemovitostí a v přiloženém správním spisu konstatoval,
že uvedená společnost není vlastníkem ani nedisponuje jiným věcným právem k některé
z nemovitostí dotčených stavebním záměrem, pro nějž bylo vydáno žalobou zpochybňované
územní rozhodnutí. Současně není ani osobou, v jejíž prospěch bylo vydáno územní rozhodnutí.
Ke smlouvě o postoupení práv a povinností z územního rozhodnutí předložené společností
GP Plus s.r.o. uvedl, že taková smlouva musí být absolutně neplatná pro právní nemožnost
sjednaného plnění, neboť převod veřejnoprávních práv a povinností přichází do úvahy pouze
výjimečně, jestliže to právní úprava připouští. O takový případ se však nyní nejedná, a tak krajský
soud za osobu oprávněnou z vydaného územního rozhodnutí nadále považoval společnost
Rodinné domy Rudná s.r.o.
[14] Následně (dne 16. 10. 2013) společnost Rodinné domy Rudná s.r.o. zaslala krajskému
soudu přípis s žádostí o neprodlené nařízení jednání ve věci samé, v němž argumentovala
obdobně, jako před ní společnost GP Plus s.r.o. (tedy že po vydání předmětného územního
rozhodnutí došlo k vytvoření projektů, k provedení geodetických prací, k uzavření rezervačních
smluv atd., vše v dobré víře v to, že územní rozhodnutí je pravomocné), přičemž její dosud
vynaložené náklady se pohybují v milionových částkách. O přiznání odkladného účinku žalobě
se měla společnost Rodinné domy Rudná s.r.o. dozvědět také až v září 2013. Zároveň vyčíslila
újmu, která jí nastalou situací vzniká (k tomu viz výše rekapitulované vyjádření ke kasační
stížnosti, v němž uvedla shodná tvrzení). Svá tvrzení dokládala rezervační smlouvou na jednu
z bytových jednotek v plánované zástavbě, kterou s budoucími kupujícími této jednotky měla
uzavřít dne 29. 5. 2012. Dále smlouvou o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného
zařízení k distribuční soustavě, kterou uzavřela se společností ČEZ Distribuce, a. s. dne
30. 11. 2011 a výpisem z účtu společnosti Atrium stav s.r.o., podle nějž mělo dne 5. 3. 2012 dojít
na základě uvedené smlouvy k úhradě platby ve výši 162.500 Kč. Dne 18. 11. 2013 zaslala osoba
zúčastněná na řízení krajskému soudu další přípis s obdobnou žádostí, v níž uvedla, že dodavatel
rodinných domů RD Rýmařov po ní požaduje částku 4.080.000 Kč za provedené práce. Toto
tvrzení dokládala dopisem od zmíněné ze společnosti ze dne 21. 10. 2013, podle nějž došlo
na základě smlouvy o dílo ze dne 21. 3. 2013 k provedení výroby stavebních dílů osmi rodinných
domů v uvedené ceně, které osoba zúčastněná na řízení dosud neodebrala. Dne 13. 2. 2014
zaslala společnost Rodinné domy Rudná s.r.o. krajskému soudu Závěrečnou zprávu z inženýrsko-
geologického průzkumu pro rodinné domy a silnici k.ú. H. parc. č. X a X ze dne 2. 5. 2011.
[15] Při ústním jednání konaném krajským soudem dne 20. 3. 2014 žalobci zpochybnili
uvedená tvrzení osoby zúčastněné na řízení. Poukazovali na rozpory mezi těmito tvrzeními
a tvrzeními uplatněnými společností GP Plus s.r.o. (kterou přitom zastupoval tentýž zástupce),
argumentovali, že vztahy kolem předmětné výstavby jsou „více než nestandardní“, postup osoby
zúčastněné na řízení a společnosti GP Plus s.r.o. označili za účelovou snahu o obejití existence
žaloby a odkladného účinku, o jehož riziku dané společnosti věděly.
[16] Co se týče návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud
uvádí následující. Předně je třeba souhlasit s krajským soudem, že v případech, kdy je žalobou
napadeno rozhodnutí o umístění stavby vydané podle „nového“ stavebního zákona, nelze
mechanicky vycházet ze závěrů, na kterých byla postavena judikatura vztahující se k územním
rozhodnutím vydávaným podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
[srov. např. výše zmiňovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2004,
č. j. 57 Ca 14/2004 – 40, podle nějž povaha rozhodnutí o umístění stavby vylučuje obecně
možnost přivodit újmu předpokládanou ustanovením §73 odst. 2 s. ř. s., neboť toto rozhodnutí
ještě nezakládá potenciálnímu stavebníkovi subjektivní právo stavět]. Krajský soud
při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě argumentoval poukazem
na ustanovení §94 odst. 5 „nového“ stavebního zákona a tím, že v územním řízení
a ve stavebním řízení jsou předmětem rozhodování odlišné otázky. Uvedl, že úspěch žalobce
v řízení o žalobě proti územnímu rozhodnutí tak může být ve výsledku bezcenný, neboť
po vydání stavebního povolení již eventuálně neúspěšný žalovaný přistoupí pouze k zastavení
územního řízení právě s odkazem na změnu skutkových okolností v podobě již vydaného
povolení stavby a na §94 odst. 5 stavebního zákona. Mají-li tedy soudy naplnit smysl institutu
odkladného účinku, nezbývá, než brát i v případě žalob proti územním rozhodnutím do úvahy
rizika plynoucí z realizace stavby. S uvedenou argumentací se Nejvyšší správní soud ztotožňuje
a konstatuje, že je možné ji obdobně vztáhnout rovněž na rozhodování o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[17] Tím ovšem nemá být řečeno, že je třeba přiznávat odkladný účinek všem žalobám proti
územním rozhodnutím (respektive navazujícím kasačním stížnostem). I zde je třeba zvažovat
individuální okolnosti každé konkrétní věci.
[18] V nynější věci žalobci stavebnímu úřadu mimo jiné vytýkali, že se nezabýval celkovým
řešením stavební uzávěrou chráněné nezastavěné oblasti, a to včetně dopravního řešení
a související infrastruktury. Namítali, že přijaté územní rozhodnutí v důsledku dílčího přístupu
povede ke snížení využitelnosti zbývajících nezastavěných pozemků a tím i jejich hodnoty.
Důvodem k tomu je připuštění výstavby vícepatrových (a ve značném rozsahu i řadových) domů,
které budou potenciálně narušovat soukromí sousedních pozemků a budou je zastiňovat, a také
navrhované vedení komunikací. Dále například také namítali, že nová výstavba není v souladu
se schváleným územním plánem a že není pravda, že by výstavba nevybočovala ze standardů
lokality. V bezprostředním okolí se dle žalobců nacházejí pouze solitérní domy pro jednu rodinu,
nikoliv dvojdomy nebo domy o 2-3 bytových jednotkách blížící se svých charakterem řadovým
domům. Řešení uvedených otázek přitom zjevně náleží do územního řízení a lze souhlasit
s žalobci, že v navazujícím stavebním řízení by již k jejich řešení nebyl prostor. Nemá-li tak být
řízení o předmětné žalobě a navazující řízení o kasační stížnosti pouhým „akademickým
cvičením“, je na místě vyhovět jejich návrhům na přiznání odkladných účinků, ledaže by to bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem, anebo by převážilo riziko újmy hrozící vzniknout
v důsledku přiznání odkladného účinku jiným osobám.
[19] Takovou jinou osobou je v posuzovaném případě osoba zúčastněná na řízení, která tvrdí,
že již v důsledku přiznání odkladného účinku žalobě jí vznikly škody v řádech milionů Kč.
Svá tvrzení o nákladech, které údajně vynaložila v době, kdy byla v dobré víře v existenci
pravomocného rozhodnutí o umístění stavby, však dokládá převážně doklady, které svědčí
o investicích, jež činila ještě v době, kdy musel být výsledek předmětného správního řízení nejistý
(rezervační smlouvou na jednu z bytových jednotek v plánované zástavbě datovaná dnem
29. 5. 2012 atd., blíže viz bod [14] výše). Některá svá tvrzení nedokládá vůbec (například tvrzení,
podle nějž její klienti v důsledku nastalé situace hromadně odstupují od rezervačních smluv).
Zadání výroby komponent na rodinné domy, pro které ještě není ani vydáno stavební povolení,
pak lze považovat za odvážnou investici a osoba zúčastněná na řízení musela být obeznámena
s tím, že takovým postupem na sebe bere určité podnikatelské riziko. Nejvyšší správní soud
se nehodlá pouštět do spekulací o tom, jaký byl přesně účel výše popsaného postupu společností
GP Plus s.r.o. a Rodinné domy Rudná s.r.o., k věrohodnosti tvrzení uplatňovaných osobou
zúčastněnou na řízení v jejích vyjádřeních však příliš nepřispěl.
[20] Konečně nelze pominout ani skutečnost, že krajský soud sice na jednu stranu přiznal
žalobě odkladný účinek, ale následně vyhověl také žádosti osoby zúčastněné na řízení
o přednostní projednání věci samé a o žalobě tak rozhodl v relativně krátkém čase. Nejvyšší
správní soud pak předpokládá, že (s ohledem na počet neskončených věcí v rozhodujícím senátu)
bude v řízení o kasační stížnosti možno meritorně rozhodnout v horizontu několika týdnů.
[21] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek: do rozhodnutí zdejšího soudu o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky
rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 20. 2. 2013,
sp. zn. SZ 172488/2012/KUSK REG/Bou, č. j. 024210/2013/KUSK, a rozhodnutí o umístění
stavby Městského úřadu Rudná ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 05099-1/11/V, č. j. 07122/12/V, není
v právní moci. Soud však připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku
i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku
nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s.
ř. s.). Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek
řízení o kasační stížnosti.
[22] Výrok č. II. usnesení vychází z toho, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu
rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, podle
§4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aplikovaného per analogiam
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Žalobce
ad d) je tedy do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí povinen zaplatit soudní poplatek
ve výši 1.000 Kč. Poplatek je možno zaplatit na účet Nejvyššího správního soudu
č. 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, variabilní symbol
pro identifikaci platby je 1010405714.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2014
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu