ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.73.2014:16
sp. zn. 1 As 73/2014 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce P. Č., o podání
žalobce zn. K181013/1 ze dne 18. 10. 2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2014, č. j. 10 Na 103/2013 – 35,
takto:
I. Návrh žalobce ze dne 12. 6. 2014 se odmítá .
II. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19. 5. 2014
se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného usnesení krajského soudu.
Soudní poplatek splatný společně s podáním kasační stížnosti však nezaplatil. Proto ho zdejší
soud usnesením ze dne 27. 5. 2014, čj. 1 As 73/2014 – 7, vyzval, aby soudní poplatek zaplatil
a doložil povinné zastoupení advokátem. K tomu stěžovateli určil přiměřenou lhůtu sedmi
dnů od doručení uvedeného usnesení a poučil ho o následcích nevyhovění výzvy.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Z §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá,
že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 téhož zákona
nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Výzva k zaplacení byla stěžovateli doručena dne 6. 6. 2014 (viz doručenka na č. l. 7). V daném
případě lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dnem 13. 6. 2014. Protože soudní
poplatek nebyl do dnešního dne ani přes výzvu soudu zaplacen, zdejší soud řízení o kasační
stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zastavil.
Dne 13. 6. 2014 byla zdejšímu soudu elektronickou formou (e-mailovou zprávou) zaslána
žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků.
V žádosti stěžovatel mj. uvádí, že nechce, aby mu soud zasílal tiskopis pro vylíčení svých
majetkových poměrů. Namísto toho tyto poměry stěžovatel líčí sám. Uvádí, že jeho způsob
bydlení je „nenájemní“, výše zdanitelných příjmů je nulová, nezdanitelných „přes tři tisíce korun
měsíčně“, důvod nevýdělečné činnosti je plná invalidita, výše peněžitých závazků „desetitisíce“,
„způsobilost zcizovat: nenarušená atd.
Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu zjevně šikanózní a není míněna vážně.
Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti,
nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela
jinak. Jakkoliv dříve zdejší soud i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele rozhodoval,
vzal nyní v úvahu následující. K dnešnímu dni Nejvyšší správní soud eviduje 63 nerozhodnutých
kasačních stížností stěžovatele. Celkový počet podání stěžovatele u zdejšího soudu za posledních
pět let je vyšší než tisíc sto. Z celkové aktivity stěžovatele je evidentní, že jde z hlediska počtu
návrhů o kverulanta, který soudům směřuje své žádosti nikoliv proto, aby bylo rozhodnuto
o věci, ale proto, aby bylo nějak rozhodnuto. Stěžovatel se veškerou svou činností snaží
dosáhnout toho, aby maximalizoval počet soudních rozhodnutí. Pravděpodobně v důsledku
nadbytku volného času tímto svérázným způsobem hledá únik právě v komunikaci se soudy.
Soudy včetně soudů správních jsou však povolány k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zcela
zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit nemohou, neboť zde o žádnou ochranu
práv nejde.
Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede zdejší soud k závěru, že byla
podána jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí žádosti, poté
o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu však na jeho žádost nelze nahlížet jinak
než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození od soudních poplatků a na ustanovení
advokáta. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální. Proto o této žádosti rozhodl
soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl jej [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu