ECLI:CZ:NSS:2014:1.AZS.56.2014:22
sp. zn. 1 Azs 56/2014 – 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobců: a) K. T., b) nezl. A.
P., c) nezl. M. P., žalobci b) a c) zastoupeni žalobkyní a) jako zákonnou zástupkyní, všichni zastoupeni
Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno , proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2013,
č. j. OAM-290/ZA-ZA02-ZA08-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 28. 2. 2014, č. j. 22Az 31/2013 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 11. 2013, č. j. OAM -290/ZA-ZA02-ZA08-2013, zastavil žalovaný
řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobcům a), b) a c) podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu. Dospěl totiž k závěru, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle
§10a písm. e) téhož zákona, neboť žalobci podali předmětnou žádost opakovaně, aniž by uvedli nové
skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jejich vlastního zavinění předmětem zkoumání v předchozím
pravomocně ukončeném řízení o udělení mezinárodní ochrany.
[2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. V žalobě připustili,
že jejich žádost o mezinárodní ochranu je totožná s předchozí žádostí z roku 2010, avšak předpokládají,
že jejich manželu a otci R. P. bude vzhledem k jeho zdravotnímu stavu udělena mezinárodní ochrana.
Žalobci se proto domáhají udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny. Krajský soud
rozsudkem ze dne 28. 2. 2014, č. j. 22Az 31/2013 - 31, žalobu zamítl a ztotožnil se se závěry
žalovaného.
[3] Žalobci (stěžovatelé) brojili proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Uvedli, že v rámci
předchozího řízení o žádosti o mezinárodní ochranu podané dne 23. 2. 2010 žalovaný dostatečně
nezkoumal psychický stav manžela a otce stěžovatelů. Proto stěžovatelé podali dne 9. 9. 2013 novou
žádost, k níž přiložili lékařskou zprávu ze dne 27. 8. 2013 vypracovanou MUDr. H. M., z níž vyplývá
nevhodnost návratu otce a manžela stěžovatelů do Arménie z důvodu možného zhoršení zdravotního
stavu. To může nastat nikoliv pouze kvůli odlišné úrovni zdravotní péče v Arménii, ale zejména vlivem
prostředí, neboť posttraumatický stres, vzpomínky a obavy o život způsobují otci a manželovi
stěžovatelů zdravotní komplikace. Předmětná lékařská zpráva nebyla žalovanému v původním řízení
známa, avšak na jejím základě může být vydáno jiné rozhodnutí ve věci. Zasta vení řízení o žádosti
podle §25 písm. i) ve spojení s §10a písm. e) zákona o azylu tedy nebylo na místě. Stěžovatelé požádali
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti se stěžovateli nesouhlasil a trval na svých závěrech.
Stěžovatelé podle žalovaného neuvedli žádné nové skutečnosti, neboť stejně jako v předcházejícím
řízení poukázali na potíže jejich manžela/otce. Lékářská zpráva, na níž se stěžovatelé odvolávají, byla
předložena k žádosti o udělení mezinárodní ochrany manžela/otce, jež je vedena u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 4 As 74/2014. V rámci tohoto řízení byla také posouzena, nicméně ani
v ní nebyly shledány nové skutečnosti, které by opodstatnily nové meritorní posouzení žádosti
jmenovaného. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky
řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobami oprávněnými.
[6] Následně Nejvyšší správní soud řešil otázku přijatelnosti kasační stížnosti, jak mu ukládá §104a
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů , a zda je tedy možno ji považovat
za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, z §10a písm. e) zákona o azylu
plyne nutnost kumulativního splnění dvou podmínek pro to, aby bylo možné opakovanou žádost věcně
projednat: 1) je nutno uvést nové skutečnosti nebo zjištění, je ž by prima facie mohly mít dopad
do hmotněprávního postavení žadatele; 2) musí se jednat o takové skutečnosti a zjištění, jež nebyly
bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. Tyto podmínky mají na straně jedné
garantovat určitou přidanou hodnotu nové žádosti, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti
předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí
(rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, dostupný na www.nssoud.cz).
[9] Z předloženého spisu je zcela zřejmé, že stěžovatelé – jak ostatně sami v žalobě uznávají –
neuplatnili žádné nové skutečnosti, které by mohly mít dopad do jejich hmotněprávního postavení.
Domáhali-li se stěžovatelé udělení mezinárodní ochrany za účelem slouče ní rodiny, pak Nejvyšší
správní soud připomíná, že udělení azylu či doplňkové ochrany z tohoto důvodu (§13 a §14b zákona
o azylu) vyžaduje pravomocné rozhodnutí o udělení té které formy mezinárodní ochrany rodinnému
příslušníku žadatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004,
č. j. 4 Azs 147/2004 - 81, publikovaný pod č. 388/2004 Sb. NSS) . To však v daném případě splněno
nebylo (pan R. P., otec a manžel žalobců takové rozhodnutí neobdržel).
[10] Samotný zdravotní stav pana R. P. a s ním spojená lékařská zpráva byly předmětem jeho
samostatné opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Žádost byla obdobně jako v případě stěžovatelů
rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2013, č. j. OAM-291/ZA-ZA02-ZA08-2013 posouzena jako
nepřípustná podle §10a písm. e) zákona o azylu a řízení o ní bylo zastaveno dle §25 písm. a) téhož
zákona. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2014, č. j.
22 Az 30/2013 - 26; kasační stížnost pana R. P. byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta pro
nepřijatelnost usnesením ze dne 12. 6. 2014, č. j. 4 Azs 74/2014 - 25. Nejvyšší správní soud
v odmítavém usnesení vyšel ze setrvalé judikatury, podle níž samotný předvídatelný vývoj nemoci již
posouzené v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu nelze zpravidla považovat za novou skutečnost
ve smyslu §10a písm. a) zákona o azylu. Takovou novou skutečností však může být výrazné zhoršení
zdravotního stavu ve spojení s dalšími relevantními skutečnostmi a zjištěními, např. nově vz niklá
nezpůsobilost konkrétní osoby žadatele dosáhnout na adekvátní léčbu v zemi původu (srov. rozsudek
ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Azs 43/2009 - 66, publikovaný pod č. 1956/2009 Sb. NSS ; z poslední doby
viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 Azs 37/2014 - 23). V případě pana
R. P. se ovšem Nejvyšší správní soud ztotožnil s žalovaným a s krajským soudem v tom, že zdravotní
stav pana P. byl dostatečně posouzen v rámci řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu a že
lékařská zpráva MUDr. H. M. toliko navazuje na lékařské zprávy dřívější, přičemž podrobněji popisuje
aktuální zdravotní stav pana P. a projevy jeho dlouhodobého onemocnění, pro které je v Česku léčen
od roku 2010. Jelikož sám pan R . P. v žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že jeho stav se mírně
zlepšuje a neposkytl vyjma lékařské zprávy žádná další tvrzení, nelze v jeho případě uvažovat o
výrazném zhoršení zdravotního stavu, které by ve spojení s dalšími skutečnostmi mohlo naplňovat
nové skutečnosti a zjištění ve smyslu §10 písm. a) zákona o azylu.
[11] Pro stěžovatele v projednávané věci mají závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené
v citovaném usnesení, na nějž se pro stručnost dále odkazuje, nutně negativní důsledky. Jestliže totiž
zdravotní stav otce a manžela stěžovatelů a lékařská zpráva MUDr. H. M. nebyly považovány za nové
skutečnosti v případě pana R. P., tím méně mohou být novými skutečnostmi odůvodňujícími nové
řízení o mezinárodní ochraně v případě stěžovatelů. Jejich hmotněprávní postavení žadatelů o
mezinárodní ochranu nemůže být těmito skutečnostmi ve smyslu výše uvedené judikatury nijak
dotčeno.
[12] Námitky, jež stěžovatelé učinili předmětem sporu, byly v judikatuře zdejšího soudu řešeny
a krajský soud se nedopustil žádného pochybení, které by bylo natolik intenzivní, že by mohlo přivodit
odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti.
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou
odpověď na námitky, které stěžovatelé vznesli v kasační stížnosti. Kasační stížnost tedy svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů; Nejvyšší správní soud ji proto shledal
ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou, a z tohoto důvodu ji odmítl. Vzhledem k rozhodnutí ve věci
samé soud již pro nadbytečnost nerozhodoval o žádosti stěžovatelů o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Ostatně, kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany je nadána odkladným
účinkem ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
[14] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla -li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu