ECLI:CZ:NSS:2014:1.AZS.87.2014:31
sp. zn. 1 Azs 87/2014 – 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: D. T. H. G.,
zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, se sídlem
nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie,
ředitelství služby cizinecké policie ze dne 29. 1. 2010, č. j. CPR-13252/ČJ-2009-9CPR-C231,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2014,
č. j. 8A 48/2010 – 45,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u j e.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Shora označeným usnesením Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba žalobkyně
(dále jen „stěžovatelky“) proti rozhodnutí ze dne 29. 1. 2010, č. j. CPR-13252/ČJ-2009-9CPR-
C231, kterým žalovaný správní orgán zamítl odvolání v řízení o žádosti stěžovatelky o povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. Městský soud
odůvodnil své rozhodnutí tak, že na stěžovatelku se nevztahuje ani jeden z případů předvídaných
§45 odst. 2 zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky. Toto ustanovení
upravuje dva případy, ve kterých cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem
společného soužití rodiny může dostat povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. První
možností je, že cizinec pobývá na území České republiky více než 3 roky. Druhou možností
je situace, že cizinec dosáhne během svého pobytu v České republice věku 18 let. Městský soud
věc posoudil tak, že žádný z těchto dvou případů na stěžovatelku nedopadá, a proto žalovaný
správně odvolání zamítl. Dále soud sice přisvědčil žalobní námitce stěžovatelky vytýkající
procesní pochybení správního orgánu spočívajícího v odepření možnosti se vyjádřit k podkladům
rozhodnutí, nicméně k tomu konstatoval, že toto pochybení nemohlo mít vliv na nezákonnost
rozhodnutí, neboť těžiště rozhodnutí správního orgánu bylo v právním výkladu, na kterém
by stěžovatelčino případné vyjádření nic nezměnilo. Městský soud věc uzavřel s tím, že neshledal
žádnou ze stěžovatelčiných námitek jako důvodnou a žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení
soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Toto usnesení městského soudu napadla stěžovatelka blanketní kasační stížností ze dne
17. 6. 2014, načež ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 2. 7. 2014 vyzval k jejímu doplnění.
[3] Dne 4. 8. 2014 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno stěžovatelčino zpětvzetí
kasační stížnosti, v němž stěžovatelka uvádí, že svou kasační stížnost výslovně a v celém rozsahu
bere zpět.
[4] Podle §47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. soud řízení o kasační stížnosti zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Nejvyšší správní soud tedy v bodě I. výroku rozhodl
o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[5] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v bodě II. výroku, a to v souladu
s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu