ECLI:CZ:NSS:2014:10.ADS.55.2014:49
sp. zn. 10 Ads 55/2014 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců
Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: H. S., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2013, čj. MPSV-UM/11956/13/4S-OLK, v řízení o kasační
stížnosti H. Š., zastoupené Mgr. Robertem Šupem, advokátem se sídlem Klíčová 199/2,
Mariánské Lázně, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 2.
2014, čj. 73 Ad 39/2013 – 39,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 24. 2. 2014,
čj. 73 Ad 39/2013 – 39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
II. Zástupci stěžovatelky, advokátovi Mgr. Robertu Šupovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 3146 Kč, která bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně pobírala příspěvek na péči odpovídající I. stupni (lehká závislost). Dne
21. 1. 2013 podala u Úřadu práce České republiky - krajská pobočka v Olomouci žádost o zvýšení
příspěvku na péči. Po provedeném sociálním šetření Úřad práce konstatoval, že zdravotní stav
žalobkyně je dostatečný na samostatné zvládání většiny základních životních potřeb a tedy,
že žalobkyně není vůbec osobou závislou ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách. Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2013 tedy Úřad práce žalobkyni příspěvek na péči
nejenže nezvýšil, ale naopak s platností ode dne 1. 5. 2013 zcela odejmul. Žalobkyně
s posouzením svého zdravotního stavu nesouhlasila, a proto se odvolala k žalovanému.
Ten rozhodnutím označeným v záhlaví její odvolání zamítl.
[2] V průběhu řízení před krajským soudem, dne 19. 2. 2014, žalobkyně zemřela. Krajský
soud proto usnesením označeným v záhlaví řízení na základě §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení
s §107 odst. 5 o. s. ř. zastavil, jelikož povaha věci neumožňuje v řízení dále pokračovat.
II.
Shrnutí argumentů kasační stížnosti
[3] Nejvyšší správní soud obdržel dne 13. 3. 2014 kasační stížnost H. Š., dcery zemřelé
žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“). Stěžovatelka v kasační stížnosti nesouhlasí se zastavením
řízení před krajským soudem. Jelikož o žalobkyni pečovala po odejmutí příspěvku na péči až do
doby jejího úmrtí, považuje se za oprávněného procesního nástupce žalobkyně. Stěžovatelka
v kasační stížnosti, resp. v jejím doplnění uvádí, že vázat procesní nástupnictví na existenci
(splatnost) příspěvku na péči by bylo přepjatým formalismem.
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů; neshledal přitom, že by napadený rozsudek trpěl vadami,
k nimž je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Přechod hmotných (nárok na příspěvek) a v důsledku toho i procesních
(nárok na procesní nástupnictví) práv v řízení o příspěvku na péči v případě smrti žadatele
upravuje §16 odst. 1 zákona o sociálních službách, který stanoví: Zemřel-li žadatel o příspěvek
před pravomocným rozhodnutím o příspěvku, vstupuje do dalšího řízení a nabývá nárok na částky splatné do dne
jeho smrti osoba blízká [...], pokud byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě v průběhu řízení ohlášena
podle §21 odst. 1 písm. d), jako osoba, která poskytuje žadateli o příspěvek pomoc. Účastníky řízení se stávají
všechny fyzické nebo právnické osoby uvedené ve větě první, které se od zahájení řízení podílely na pomoci žadateli
o příspěvek do dne jeho smrti. Tyto osoby nabývají nárok na částky příspěvku splatné do dne smrti žadatele
o příspěvek za kalendářní měsíc, ve kterém poskytovaly pomoc.
[7] Podstatou případu je spor o výklad předmětného ustanovení. Z argumentace krajského
soudu vyplývá, že přechod nároku na příspěvek a tedy i procesního nástupnictví může nastat
toliko v průběhu správního řízení o příspěvku. Přechod naopak není možný, pokud k úmrtí
oprávněné osoby dojde až v průběhu řízení před správními soudy ve věci přezkumu správního
rozhodnutí o nepřiznání příspěvku. Stěžovatelka je naopak přesvědčena, že takový výklad
je přepjatým formalismem a jde proti účelu zákona.
[8] Dřívější judikatura Nejvyššího správního soudu zastávala k problematice přechodu
nároku na příspěvek na péči v případě smrti žadatele stejný postoj jako krajský soud v nyní
posuzovaném případě (viz např. rozsudek ze dne 7. 4. 2011, čj. 3 Ads 20/2011-64, resp. usnesení
ze dne 7. 3. 2012, c ˇj. 6 Ads 25/2012-24). Přechod byl tedy možný pouze do okamžiku
pravomocného skončení správního řízení. Naopak v případném navazujícím soudním řízení
správním se smrtí nositele nároku zanikl bez dalšího i nárok samotný.
[9] V usnesení ze dne 1. 4. 2014, čj. 4 Ads 32/2012-50 (Centrum Rožmitál pod Třemšínem),
se rozšířený senát NSS odchýlil od dosavadní judikatury vycházející z doslovného výkladu §16
odst. 1 zákona o sociálních službách. Podle rozšířeného senátu zemře-li fyzická osoba po právní
moci rozhodnutí správního orgánu o příspěvku na péči, přechází její tvrzený nárok, a s tím
i účastenství v řízení ve správním soudnictví na osoby uvedené v §16 odst. 1 zákona o sociálních
službách. Soud ve správním soudnictví posoudí a za přiměřeného použití §107 o. s. ř. rozhodne
o tom, zda a kdo je právním nástupcem zemřelého žalobce podle §16 odst. 1 zákona o sociálních
službách a s kým bude pokračovat v řízení.
[10] Rozšířený senát v případu Centrum Rožmitál pod Třemšínem především zdůraznil,
že na situace, kdy již bylo o žádosti o příspěvek pravomocně rozhodnuto a kdy ve věci tohoto
rozhodnutí probíhá řízení před správním soudem, se §16 odst. 1 zákona o sociálních službách
vztahuje pouze v tom smyslu, že stanoví okruh osob, které s ohledem na jejich hmotněprávní
pozici připadají v úvahu jako procesní nástupci žalobce podle §107 odst. 2 o. s. ř.
(toho je v řízení ve správním soudnictví nutno použít „přiměřeně“, jak přikazuje §64 s. ř. s.,
a nikoli „obdobně“). Povaha věci zjevně v řízení pokračovat umožňuje, neboť předmětem sporu
je zákonnost rozhodnutí ve věci žádosti o příspěvek na péči, tedy v posledku otázka,
zda a případně v jaké výši měla určitá osoba, která v průběhu soudního řízení správního zemřela,
nárok na příspěvek na péči. Existují i osoby, které v případě, že jim svědčí rozhodné právo,
tedy ustanovení zákona o sociálních službách a dalších předpisů o podmínkách nároku a výplaty
příspěvku na péči, jsou těmi, na něž nárok na příspěvek smrtí žadatele ex lege přešel. Proto je
na místě rozhodnout podle §64 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 5 o. s. ř., že procesním nástupcem
zemřelého žalobce je ta osoba, eventuelně ty osoby z katalogu osob uvedeného v §16 odst. 1
větě první zákona o sociálních službách, které se v době, za niž žalobci měl být podle jeho tvrzení
v žalobě příspěvek na péči poskytován, měly podílet na pomoci žalobci (bod 71 cit. usnesení).
[11] Z výše uvedených důvodů proto výklad krajského soudu v nyní posuzovaném případě
neobstojí. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se stěžovatelkou mělo být v řízení o nepřiznání
příspěvku na péči zacházeno jako s procesní nástupkyní zemřelé žalobkyně, jelikož splňuje
podmínky vymezené v §16 odst. 1 zákona o sociální péči. Namísto zastavení řízení tak měl
krajský soud přiměřeně použít §107 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s., tedy pokračovat
v řízení se stěžovatelkou jako procesním nástupcem žalobkyně.
IV.
Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů posoudil kasační stížnost
jako důvodnou a usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s., věty první, zrušil a vrátil
mu věc k dalšímu řízení. V novém řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne
krajský soud v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[13] Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát Mgr. Robert
Šup. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou 2000 Kč za dva úkony
právní služby (převzetí věci a podání doplnění kasační stížnosti) podle §11 odst. 1 písm. a) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhrady hotových výdajů v částce 600 Kč podle §13 odst. 3
citované vyhlášky a částku 546 Kč jako 21 % daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen
odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tedy celkem 3.146 Kč.
Tato částka bude vyplacena zástupci stěžovatelky z účtu NSS ve lhůtě 60 dnů ode dne právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu