ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.131.2014:17
sp. zn. 10 As 131/2014 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. Č., o námitkách
žalobce ze dne 10. 2. 2014 podaných dle §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2014,
čj. 10 Na 121/2013-21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Napadeným usnesením odmítl Krajský soud v Českých Budějovicích stěžovatelovo
podání datované dnem 10. 2. 2014, neboť stěžovatel vzdor soudní výzvě neodstranil vady
nikoliv zcela jasného přípisu.
[2] Z obsahu Nejvyšším správním soudem vyžádaného spisu krajského soudu je možno
konstatovat, že stěžovatel od počátku řízení nesměřuje k vydání meritorního rozhodnutí, kterým
by měla být poskytnuta ochrana jeho veřejnému subjektivnímu právu. Stěžovatel se na soudy
dlouhodobě obrací množstvím formálně i obsahově vadných podání, přestože byl v minulosti
ze strany soudů nesčetněkrát poučen o náležitostech podání a podmínkách jejich věcného
projednání. I přesto je činí nesprávně a následně odmítá adekvátně reagovat na výzvy soudu
směřující k odstranění jejich vad. Aktivita stěžovatele v soudním řízení spočívá ve zpochybňování
úkonů a rozhodnutí soudu, jež byla o jeho podáních vydána, aniž by naprostá většina z nich
mohla obsahově přinést pro stěžovatele cokoliv věcně významného.
[3] Soudy, včetně Nejvyššího správního soudu, ústavně povolané k ochraně práv, nemohou
opakovaně akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby formálním naplněním znění
zákona vydávaly zbytečná rozhodnutí. Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny
základních práv a svobod zaručujícího právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon
subjektivního práva v souladu s právním řádem. Úkony stěžovatele vůči soudu naplňují znaky
zneužití práva, které Nejvyšší správní soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005,
čj. 1 Afs 107/2004 - 48, č. 869/2006 Sb. NSS.
[4] V tomto řízení projednávaná a smysl postrádající kasační stížnost neumožňuje z výše
uvedených důvodů věcný přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu; je projevem
zneužití institutu kasační stížnosti a jde tudíž o návrh nepřípustný.
[5] Kasační stížnost byla proto dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítnuta.
[6] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel požádal o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta v řízení o kasační stížnosti, o těchto žádostech však nevydával
zvláštní rozhodnutí. Jejich vydání, podobně jako případné výzvy k odstranění vad kasační
stížnosti, by představovalo nadbytečné prodlužování procesu bez jakéhokoliv smyslu. Zatěžovat
řízení dalšími usneseními, např. o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (jež by se zjevně
nabízelo pro zřetelnou bezúspěšnost kasační stížnosti), o neustanovení zástupce (pro přehlednost
a jednoduchost řešené procesní otázky), vyzývajícími k zaplacení soudního poplatku či usnesením
o odmítnutí kasační stížnosti pro neodstranění vad nebo usnesením o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku, by představovalo jen rozmnožování zbytečných procedur,
bez možnosti dospět k jinému závěru, než že návrhy stěžovatele jsou nepřípustné.
[7] Žádný z účastníků nemá vzhledem k výroku o odmítnutí kasační stížnosti právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu