ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.180.2014:77
sp. zn. 10 As 180/2014 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudkyně Naděždy Řehákové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce:
BEST, a. s., se sídlem Rybnice 148, zast. Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem
Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,
se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 9. 3. 2012,
č. j. ÚOHS-R 72/2011/HS-4719/2012/320, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2014, č. j. 29 Af 64/2012 – 147, o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobce je p ov in e n ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatit soudní
poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne
9. 3. 2012, č. j. ÚOHS-R 72/2011/HS-4719/2012/320 (dále jen „rozhodnutí předsedy
žalovaného“). Uvedeným rozhodnutí předseda žalovaného zvýšil pokutu uloženou stěžovateli
rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 3. 2011, č. j. ÚOHS-S029/2010/KS-3707/2011/840/LBř,
z částky 517 000 Kč na 617 000 Kč. Tato pokuta byla správním orgánem prvního stupně uložena
dle ustanovení §22a odst. 1 písm. d) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže,
a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění platném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“), za uskutečňování
spojení soutěžitelů před podáním návrhu na zahájení řízení o povolení spojení soutěžitelů
a před právní mocí rozhodnutí žalovaného, kterým se spojení povoluje. V rámci kasační stížnosti
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku.
[2] Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že rozhodnutím předsedy žalovanému mu byla uložena
pokuta ve výši 617 000 Kč. Pokutu v takové výši stěžovatel při současné celospolečenské
ekonomické situaci, zejména pak ve stavebnictví procházejícím největší krizí, považuje
za nesmírně citelný a ekonomicky paralyzující zásah. Stěžovatel je přesvědčen, že pokuta
byla uložena nezákonným a nepřezkoumatelným rozhodnutím na základě ustanovení,
které je dle jeho názoru v rozporu s ústavními předpisy. Dále dle návrhu není odkladný účinek
v rozporu s veřejným zájem a nedotkne se nepřiměřeným ani jiným způsobem práv třetích osob.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil podáním ze dne 5. 9. 2014,
v němž uvedl, že institut odkladného účinku představuje mimořádný nástroj k zabránění stavu,
jenž by způsobil stěžovateli nepřiměřenou újmu. Proto by k jeho přiznání měly být pádné
důvody. Žalovaný podotknul, že správní rozhodnutí v projednávané věci jsou pravomocná.
Odkazy na špatnou ekonomickou situaci stěžovatele považuje žalovaný za účelové a neaktuální.
S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhuje odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat.
[4] Stěžovatel svou újmu v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odvodil
z toho, že je na základě rozhodnutí předsedy žalovaného nucen zaplatit pokutu uloženou ve výši
617 000 Kč. Tuto pokutu stěžovatel považuje za příliš vysokou a nezákonně uloženou.
[5] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „s. ř. s.“) odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přitom přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Na základě uvedených ustanovení lze žalobě přiznat odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným zájmem. Ze zákonné úpravy tedy vyplývá,
že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba prokázat nepomět mezi újmou,
která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného
rozhodnutí došlo. Přiznání odkladného účinku současně nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Na úvod je vhodné ve shodě s žalovaným poznamenat, že odkladný účinek představuje
mimořádný institut, na jehož základě je možné prolomit právní účinky pravomocného
rozhodnutí, které je až do doby jeho případného zrušení potřeba považovat za zákonné a věcně
správné. Přiznání odkladného účinku tak bude zpravidla vyhrazeno ojedinělým případům
(obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002 – 67,
dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu). Institutem odkladného účinku má být docíleno toho, aby v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu bylo možné pozastavit vykonatelnost či jiné právní následky
přezkoumávaného správního rozhodnutí. V určitých případech, kdy může stěžovateli na základě
správního rozhodnutí vzniknout újma, tak mohou být důsledky správního rozhodování
suspendovány. Nemůže se však jednat o jakoukoli či běžnou újmu, ale o újmu, která nabývá
určité míry intenzity a výjimečnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96).
[7] Stěžovatelem namítaná ekonomická újma ve formě pokuty uložené ve výši 617 000 Kč
by nezbytné míry intenzity ve smyslu výše uvedeného mohla dosáhnout, pokud by měla
pro stěžovatele likvidační důsledky nebo by představovala neúměrný zásah do jeho
hospodaření. Stěžovatel soudu poskytl pouze obecné tvrzení o paralyzujícím dopadu pokuty
na jeho hospodaření, aniž tyto důsledky konkretizoval a popsal jejich podobu. Nejvyšší správní
soud z veřejně dostupného obchodního rejstříku (http://portal.justice.cz) zjistil, že stěžovatel,
akciová společnost, podniká v oboru hornické činnosti a další výroby, obchodu a služeb
a disponuje základním kapitálem ve výši 400 000 000 Kč. Obrat společnosti dle výročních zpráv
založených ve sbírce listin obchodního rejstříku dlouhodobě dosahuje hodnoty několika
set milionů korun. Nejvyšší správní soud proto na základě výše uvedeného uzavřel, že stěžovatel
neprokázal, že by mu hrozila újma v míře intenzity potřebné pro přiznání odkladného
účinku. Stěžovatel zejména soudu - v porovnání s informacemi zjištěnými v obchodním
rejstříku - neposkytl údaje svědčící o tom, že žalovaným uložená pokuta ve výši 617 000 Kč může
omezit či dokonce paralyzovat jeho hospodaření. V takové situaci je Nejvyšší správní soud
povinen hájit veřejný zájem na dodržování zákona o ochraně hospodářské soutěže a trvat
na úhradě stanovené pokuty.
[8] Namítá-li stěžovatel, že mu pokuta byla uložena nezákonným a nepřezkoumatelným
způsobem na základě protiústavního ustanovení, je třeba poukázat na to, že tyto námitky jsou
obsahem kasační stížnosti a budou vypořádávány v meritorním rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu. Namítané nedostatky správního rozhodnutí samy o sobě nemohou osvědčit důvodnost
návrhu na přiznání odkladného účinku. V rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku
Nejvyšší správní soud nemůže předjímat výsledky rozhodnutí o kasační stížnosti (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
[9] Nejvyšší správní soud na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že stěžovatel
netvrdil ani neprokázal důvody, na jejichž základě by kasační stížnosti mohl být přiznán odkladný
účinek ve smyslu ustanovení §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
[10] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky č. 20 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
soudnímu poplatku ve výši 1000 Kč. O této povinnosti byl stěžovatel poučen v informaci
o probíhajícím řízení a výzvě k zaplacení soudního poplatku ze dne 14. 8. 2014.
Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku vzniká dnem
právní moci rozhodnutí, jímž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32).
Stěžovatel tento soudní poplatek do dne vydání tohoto usnesení nezaplatil, Nejvyšší správní soud
ho proto vyzval výrokem II. tohoto usnesení k jeho zaplacení.
[11] Soudní poplatek lze zaplatit: vylepením kolku (kolků) na přiloženém tiskopisu
nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby lze získat
na internetových stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy – Úhrada soudních
poplatků.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: