ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.188.2014:45
sp. zn. 10 As 188/2014 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudkyně Naděždy Řehákové a soudce Miroslava Výborného v právní věci žalobce: V. T., zast.
JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Denisova 504, Jičín, proti žalovanému: Krajský úřad
Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2014, čj. 24011/DS/2014/GL, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 15. 7. 2014, čj. 30 A 58/2014-
57, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobce je p ov in e n ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatit soudní
poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Jičín, odbor dopravy (dále jen správní orgán I. stupně“) vydal dne
25. 6. 2012 příkaz, čj. MuJc/2012/10467/DOP/MoE, sp. zn. DOP 195/2012, kterým uložil
žalobci pokutu ve výši 3000 Kč za spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. i) bodů 1, 3
a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu,
že žalobce v zákonné lhůtě nepodal proti příkazu odpor, příkaz nabyl právní moci dne
18. 7. 2012.
[2] Dne 1. 10. 2013 podal žalobce ke správnímu orgánu I. stupně návrh na obnovu řízení.
Správní orgán I. stupně o návrhu žalobce rozhodl dne 8. 11. 2013 tak, že obnovu řízení
nepovolil. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím označeným
v záhlaví. Žalobce se žalobou před krajským soudem domáhal přezkoumání rozhodnutí
žalovaného. Vzhledem k tomu, že krajský soud žalobu žalobce zamítl, podal žalobce
(dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ke zdejšímu soudu, jejíž součástí byl také návrh
na přiznání odkladného účinku. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti posoudil
zdejší soud takto.
[3] Stěžovatel svůj návrh na odkladný účinek odůvodnil tím, že společně se svojí manželkou
podnikají v oblasti silniční motorové dopravy ve společnosti EUROPRODUKT, v. o. s. Dopravu
ve společnosti zajišťuje zejména sám stěžovatel, neboť má všechna potřebná řidičská oprávnění,
která k návrhu přiložil, a zajišťuje rozvoz zboží pro jednotlivé podnikatelské činnosti.
Dále stěžovatel provozuje též taxislužbu, což dokládá výpisem z obchodního rejstříku a dalšími
dokumenty. S ohledem na situaci by stěžovatel musel řidičské oprávnění odevzdat a tato
skutečnost by společnosti EUROPRODUKT údajně přinesla „nenahraditelnou újmu“.
Stěžovatel dále tvrdí, že samotné přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku v poskytnuté lhůtě nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující. Pravidelně je odkladný účinek spojován
s tzv. řádnými opravnými prostředky, např. odvoláním, kdy účinky rozhodnutí správního orgánu
nenastávají až do doby rozhodnutí o něm, je-li podán. K účelu tohoto institutu se ve vztahu
k ústavní stížnosti vyjádřil také Ústavní soud např. v usnesení sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne
11. 10. 2006: „Účelem tohoto procesního institutu je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti
tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se jeho rozhodování stalo jen
akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní“
(všechna zde cit. rozhodnutí ÚS dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jeho závěry lze aplikovat
i na odkladný účinek kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud již v minulosti judikoval např. v usnesení ze dne 24. 2. 2010,
čj. 6 As 6/2010-61, že institut odkladného účinku je primárně spjat se žalobou jakožto nástrojem
ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek
přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS ze dne
27. 1. 2012, čj. 2 As 132/2011-115).
[7] Jde-li o kasační stížnost, soudní řád správní tuto možnost zásadně nepřipouští
(§107 s. ř. s.), a to právě s ohledem na skutečnost, že kasační stížnost proti rozhodnutí soudu
ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem. Soudní řád správní však současně
stanoví výjimku z tohoto pravidla, tj. že odkladný účinek kasační stížnosti lze v určitých
případech přiznat za přiměřeného použití podmínek stanovených v §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Uvedené ustanovení (§73 odst. 2 s. ř. s.) stanoví, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Soud v takových případech prolamuje právní
účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu ještě před vlastním meritorním rozhodnutím.
Proto musí být vyhrazeno pouze pro ojedinělé (mimořádné) případy.
[8] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění výše uvedených zákonných předpokladů, tj. 1) výrazné disproporcionality
újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy
ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly;
a 2) absence rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují
se ty účinky napadeného rozhodnutí s účinností ex tunc, které z povahy věci pozastavit lze
(tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá
oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[9] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její
intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[10] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, je nezbytné uvést, že definici pojmu „veřejný zájem“ soudní
řád správní nepodává, neboť jde o pojem, jež se svou povahou vymyká možnosti jakéhokoli
zevšeobecnění, které by postihlo všechny myslitelné případy. Tento neurčitý právní pojem
je proto vždy nutno vykládat v kontextu konkrétní projednávané věci. „[S]vůj obsah tak uvedený
pojem nabývá při řešení každého jednotlivého případu, a to na základě rozsouzení různých zájmů při zohlednění
konkrétních okolností (srov. Hendrych, D., a kol.: Správní právo, Obecná část, C. H. BECK, 5. vydání, 2003,
str. 86)“ [viz nález ÚS ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 455/03 (N 15/36 SbNU 165)]. Nejvyšší
správní soud tak vychází z obsahu soudního a správního spisu, neboť zákon neukládá soudu
provádět dokazování týkající se splnění tohoto předpokladu a jeho zjišťování z úřední
povinnosti.
[11] V daném případě stěžovatel pouze tvrdí, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo
negativně zasaženo do jeho práv, přičemž konkrétní negativní zásahy, příp. míru jejich intenzity,
dále neuvádí. Je pochopitelné, že ztráta řidičského oprávnění znamená zejména pro řidiče
profesionály ztrátu možnosti výkonu jejich zaměstnání. Dojde-li však k této ztrátě v důsledku
jednání samotného stěžovatele, které bylo pravomocným správním rozhodnutím označeno
za nežádoucí, je ve veřejném zájmu, aby rozhodnutí o ztrátě řidičského oprávnění bylo
(co nejdříve) vykonané, aby tak uvedený řidič nemohl ohrožovat další účastníky silničního
provozu. Výkon rozhodnutí je pak pouze logickým a žádoucím vyústěním následků dosavadního
chování toho konkrétního řidiče na pozemních komunikacích.
[12] Připuštění opačného přístupu by znamenalo, že v případě řidičů profesionálů by ztráta
řidičského oprávnění vždy automaticky byla důvodem pro přiznání odkladného účinku jejich
žalobě, resp. kasační stížnosti, a to pouze a jen s ohledem na tu skutečnost,
že jde o profesionálního řidiče. Takový závěr však nelze připustit. Jak již bylo řečeno, charakter
odkladného účinku spočívá v jeho mimořádnosti, přičemž především platí zásada presumpce
správnosti rozhodnutí správních orgánů, resp. soudů. Je toliko na stěžovateli, aby soudu předložil
všechny argumenty, na základě kterých se domnívá, že by výkon rozhodnutí znamenal pro něj
nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám. Pokud tak stěžovatel neučiní,
sám se vystavuje riziku, že jeho právní sféra bude negativními důsledky napadených rozhodnutí
zasažena.
[13] To je i případ stěžovatele. Přestože tvrdil, že odebrání řidičského průkazu by společnosti
EUROPRODUKT, v. o. s., přineslo „nenahraditelnou újmu“, neuvedl, v čem by tato újma
spočívala, resp. v jakém rozsahu a intenzitě by se tato újma dotkla jeho osoby. Pokud měl
stěžovatel na mysli újmu spočívající v nepoměrném omezení podnikání či nepoměrném dotčení
finanční situace stěžovatele nebo společnosti EUROPRODUKT, v. o. s., toto stěžovatel žádným
způsobem nedoložil, ba dokonce ani netvrdil. Nezbývá než zdůraznit, že zdejší soud není
v otázce prokazování nepřiměřenosti možné újmy na straně stěžovatele v důsledku nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti povinen ani oprávněn dohledávat skutečnosti, která tvrzení
stěžovatele v návrhu prokazují. Aniž by zdejší soud jakkoliv předjímal rozhodnutí ve věci samé,
je nutno uvést, že s ohledem na předmět podnikání stěžovatele lze na takové osoby klást zvýšené
nároky na dodržování příslušných právních předpisů a jejich zaviněné porušení jde pouze
a jen k jejich tíži. Ani případné omezení podnikání v důsledku porušení dopravních předpisů
proto bez dalšího jako důvod nepoměrně větší újmy na straně stěžovatele neobstojí.
[14] V daném případě tak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že tato podmínka
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněna nebyla. Pokud jde o podmínku absence
rozporu s veřejným zájmem, tou se zdejší soud s ohledem na kumulativnost splnění obou
podmínek, nezabýval, neboť v daném případě je její posouzení již irelevantní.
[15] Nejvyšší správní soud za této situace konstatuje, že nejsou splněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku; proto podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s., kasační
stížnosti odkladný účinek nepřiznal (obdobně viz např. usnesení NSS ze dne 24. 1. 2012,
čj. 2 As 2/2012-21).
[16] V souladu s §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
je s podáním návrhu na zahájení řízení spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky
č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je návrh na přiznání
odkladného účinku ve správním soudnictví zpoplatněn částkou 1000 Kč. Podle §7 odst. 1
zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost
zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní
moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto (tj. tímto rozhodnutí) a v němž byla
navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, [§4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních
poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012–32].
Stěžovatel nebyl osvobozen od soudních poplatků, proto je povinen soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zaplatit v přiměřené lhůtě,
kterou mu k tomu soud stanovil ve výroku II. tohoto usnesení.
[17] Soudní poplatek lze zaplatit: vylepením kolku (kolků) na tomto tiskopisu
nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby lze získat
na internetových stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy – Úhrada soudních
poplatků.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu