ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.29.2014:50
sp. zn. 10 As 29/2014 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Barbary Pořízkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: ing. V. H.,
zast. JUDr. Markétou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Poštovská 6, Brno, proti žalovanému:
Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, se sídlem Dominikánské nám.
196/1, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Strotera s. r. o., se sídlem U Vodárny
3148/23, Brno, zast. Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, a II) Z.
H., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2013, č. j. MMB/0001158/2013,
sp. zn. OUSR/MMB/0423540/2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2014, č. j. 62 A 16/2013 - 119, o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
Úřadu městské části města Brna, Brno-Žabovřesky, odboru stavebního, ze dne 29. 10. 2012,
č. j. MCBZAB 10460/12/OS/TAMP, sp. zn. STU/02/07943/12/TAMP, ve spojení
s rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 11. 1. 2013,
č. j. MMB/0001158/2013, sp. zn. OUSR/MMB/0423540/2012.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 1. 2013, č. j. MMB/0001158/2013,
sp. zn. OUSR/MMB/0423540/2012, bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“)
a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno-Žabovřesky, odboru stavebního
(dále jen „stavební úřad“) ze dne 29. 10. 2012, č. j. MCBZAB 10460/12/OS/TAMP,
sp. zn. STU/02/07943/12/TAMP, kterým bylo osobě zúčastněné na řízení I) vydáno stavební
povolení pro stavbu bytového domu v místě stávajícího rodinného domu M. 62 v B., retenci
dešťových vod na konkrétních pozemcích a přípojky inženýrských sítí, a vjezd na určitých
pozemcích. Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, jež byla výrokem I. rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2014, č. j. 62 A 16/2013 - 119, zamítnuta. Výroky II., III.,
IV. a V. téhož rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
[2] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností ze dne 6. 2. 2014,
ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek; poukázal
současně na svůj obdobný návrh podaný v žalobním řízení. Návrh odůvodnil tím, že stavební
povolení bezprostředně zasahuje do jeho práv, neboť povolená stavba bude s nemovitostí
stěžovatele bezprostředně sousedit a způsobí na ní podstatné změny. Pokud stavebník (osoba
zúčastněná na řízení I) začne s realizací povolené stavby, vznikne stěžovateli nenahraditelná újma
– bude zásadním, konkrétním a nevratným způsobem poškozen majetek ve vlastnictví stěžovatele
a budou zhoršeny podmínky pro užívání jeho nemovitosti.
[3] Žalovaný považuje návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
za nedůvodný. Ve svém vyjádření však nic dalšího stran zákonných podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti neuvedl a soustředil se na argumentaci stěžovatele v kasační
stížnosti ohledně doručování v územním řízení a existence pravomocného územního rozhodnutí.
[4] Osoba zúčastněná na řízení I) dle svého vyjádření ze dne 28. 2. 2014 má návrh stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti za šikanózní. Uvedla, že v důsledku demolice
domu M. 62, kterou provedla, byly zjištěny závažné stavebně-technické závady na sousedních
objektech – domu M. 60 ve vlastnictví stěžovatele (pozn. stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že
je spoluvlastníkem) a domu M. 64, které v souvislosti s nadcházejícím zimním obdobím mohou
vést ke škodám na majetku jejich vlastníků a mohou omezit jejich užívání. Základ štítové zdi
domu M. 64 je nyní nekrytý a neizolovaný, vystavený vlivu deště a sněhu, tedy hrozí podmáčení,
stoupání vlhkosti a v důsledku toho i narušení statiky domu (štítová stěna má tloušťku toliko 15
cm). Odstranění konstrukcí domu M. 62, které zapíraly nedostatečně založenou štítovou stěnu
domu M. 64, může rovněž vést (zvláště při podmáčení) k poklesu a vybočení základu domu M.
64. Štítová stěna domu M. 64 navíc nebyla v místě štítové stěny domu M. 62 vyzděna a po
demolici domu M. 62 tak vznikl otvor, kterým do domu M. 64 zatéká. U domu M. 60 pak došlo
po demolici k obnažení litinového svodu splaškové kanalizace (vedené ve štítové zdi domu M.
60) a hrozí tak protržení mrazem a znemožnění užívání domu M. 60. Dle osoby zúčastněné na
řízení I) tak reálně hrozí jednak škody na domech M. 60 a 64 a jednak rozsáhlá majetková škoda
osobě zúčastněné na řízení I), kterou prokazovala již krajskému soudu.
[5] Osoba zúčastněná na řízení II) se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nevyjádřila.
[6] Nejvyšší správní soud po zvážení přednesených argumentů dospěl k závěru,
že jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §73 odst. 2
ve spojení s §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“).
[7] Smyslem institutu odkladného účinku je to, aby ve správním soudnictví v řízeních
o žalobách či kasačních stížnostech bylo možno výjimečně docílit toho, aby po dobu přezkumu
napadené správní či soudní rozhodnutí nebylo vykonatelné či nezakládalo jiné právní následky.
V určitých výjimečných situacích, jejichž materiální podmínky definuje §73 odst. 2 s. ř. s.,
je totiž nutno „zmrazit“ stav věcí v době „před“ napadeným správním rozhodnutím,
protože pokud by mělo být provedeno (vykonáno) a následně by bylo v rámci soudního
přezkumu shledáno nezákonným a bylo zrušeno či byla vyslovena jeho nicotnost,
bylo by nemožné nebo neúměrně obtížné vrátit stav věcí do podoby „před“ tímto nezákonným
či nicotným rozhodnutím. Proto je nutné v těchto výjimečných situacích po dobu trvání
přezkumného soudního řízení výkon či případně jiné právní následky napadeného správního
(resp. soudního) rozhodnutí pozastavit, protože v opačném případě by samotné přezkumné
řízení soudní ztratilo smysl.
[8] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti jiným osobám.
Tyto skutečnosti jsou vždy individuální. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel,
který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
napadeného rozsudku, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek,
jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
a bagatelní. Charakter odkladného účinku pak spočívá v jeho mimořádnosti, neboť přiznání
odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad požadavkem právní jistoty
a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
[9] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti konstatoval zásadní
a nezvratnou hrozící újmu, avšak tuto nekonkretizoval. Nicméně návrh spojil s kasační stížnosti
a poukázal i na svůj předchozí návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Z kasační stížnosti
vyplývá, že újmu spatřuje stěžovatel v tom, že pokud bude místo rodinného domu M. 62 (jenž
byl zbourán) postaven stavebním úřadem povolený bytový dům, bude to mít podstatný vliv na
zastínění (resp. proslunění) domu M. 60 v jeho spoluvlastnictví; dojde i k porušení vyhlášky o
technických požadavcích na stavbu. Z vyžádaného spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud
zjistil, že návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě byl obsahově v podstatě
shodný s návrhem podaným v kasačním řízení; ze žaloby rovněž vyplývá problematika zastínění
domu M. 60 a porušení obecných požadavků na výstavbu dle vyhlášky č. 298/2009 Sb. Oproti
tomu osoba zúčastněná na řízení I) poukázala na jí vznikající finanční újmu, kterou ve vyjádření
k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nekonkretizovala, nicméně
odkázala na doklady předložené krajskému soudu. Nejvyšší správní soud z vyžádaného soudního
spisu zjistil, že žádné důkazy či podklady o výši vznikající majetkové újmy osoba zúčastněná na
řízení I) krajskému soudu nepředložila. V jednom ze svých návrhů na přednostní projednání věci,
ze dne 13. 6. 2013, však konkretizovala hrozící finanční újmu, a sice smluvní pokutu 100 000 Kč
pro případ neumožnění bouracích prací rodinného domu M. 62 od 1. 5. 2013 (práce sjednány
dne 31. 1. 2013), smluvní pokutu 0,1% z ceny díla – bytového domu za každý den prodlení
v případě nepředání staveniště ke dni 1. 6. 2013 (smlouva ze dne 1. 3. 2013), poplatek bance ve
výši 8 166 Kč měsíčně za nečerpání úvěru (čerpat sjednaný úvěr ve výši 19 600 000 Kč je nutno
do 25. 9. 2014, v případě nečerpání může dojít k zániku smluvního vztahu a v důsledku toho
ztrátě možnosti úvěrového financování realizace bytového domu a ohrožení jeho samotného
provedení) a škoda ve formě ušlého zisku na nájemném bytového domu ve výši 5 112 000 Kč za
každé tři měsíce. Osoba zúčastněná na řízení I) rovněž namítla možné konkrétní majetkové škody
vlastníků domů M. 60 a 64.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že újma spočívající v zastínění domu M. 60, která
dle tvrzení hrozí stěžovateli výstavbou povolené stavby – bytového domu, je nepoměrně větší a
nevratná oproti hospodářské újmě, kterou tvrdí osoba zúčastněná na řízení I). Pokud by došlo
k stavbě bytového domu před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a poté byla
při přezkumu shledána nezákonnost, případné následné odstraňování stavby by si vyžádalo
značné náklady (vč. komplikací pro osobu zúčastněnou na řízení I), přičemž pokud
by k odstranění stavby nedošlo, stěžovatelem uplatňovaná obrana proti zastínění by ztratila
smyslu. Naproti tomu je zřejmé, že tvrzení osoby zúčastněné na řízení I) o finanční újmě
bylo v kasačním řízení nekonkrétní a Nejvyšší správní soud vlastní aktivitou zjistil pouze údaje
z jejího podání z června 2013. Od daného podání uplynulo tři čtvrtě roku a není zřejmé,
zda jsou údaje aktuální (zda nedošlo např. k jiným dalším smluvním ujednáním, a to zejména
za účelem eliminace namítané újmy). Nadto lze současně konstatovat, že např. výdaj týkající
se neumožnění odstranění stavby aktuální není, neboť k odstranění domu M. 62 již došlo, a úvěr
je limitován dnem 25. 9. 2014. V podstatě všechny uvedené finanční částky jsou pouze tvrzeny,
nikoliv však doloženy (není např. zřejmé, z čeho osoba zúčastněná na řízení I. vycházela při
stanovení výše ušlého nájemného). Současně má Nejvyšší správní soud za to, že část argumentace
osoby zúčastněné na řízení I) o ohrožení litinového svodu kanalizace u domu M. 60 vlivem
mrazů či o ohrožení domu M. 64 podmáčením vlivem sněhu, je v současné době (již) nepřípadná;
tato měla z hlediska ročních období místo v žalobním řízení. Pokud pak jde o argumentaci osoby
zúčastněné na řízení I) o ohrožení statiky domu M. 64 v důsledku odstranění domu M. 62
(odstranění konstrukcí a hrozící podmáčení deštěm, hrozba poklesu a vybočení základu domu), je
Nejvyšší správní soud přesvědčen, že rychlá realizace stavby bytového domu nemůže být jedinou
metodou, jak statickou stabilitu domu M. 64 zajistit. Již po povolení odstranění stavby (před
demolicí a případně i v jejím průběhu a po ní) zajisté bylo třeba učinit všechna potřebná opatření
k zabránění narušení statiky domů sousedících s odstraňovaným domem M. 62 (povinnost
předcházení takovým škodám vyplývá jak příslušnému správnímu orgánu, tak odstraňovateli
stavby).
[11] Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. března 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu